Jdi na obsah Jdi na menu
 


Promarněná příležitost

PROMARNĚNÁ PŘÍLEŽITOST

 

Zatím nevím co tímto názvem tohoto úkolu chceš říci a ani tímto úvodním motem. Ale to, co ti řeknu, je tomu velice blízké. Jeden kazatel mi řekl tato slova: „Být křesťanem je pro mě víc, než být adventistou sedmého dne.“ Moje otázka je: Nejsou snad adventisté sedmého dne křesťané? Jak tomu mám rozumět?

 

 

Nejsi sám. Mám podobnou zkušenost. Asi před osmi lety jsme byli s manželkou v jednom sboru ve kterém byl přítomný návštěvou jeden náš bratr kazatel. Během bohoslužby přišel ke mně a řekl mi, jestli bych k němu přijel, že by si se mnou rád pohovořil. Řekl mi, kde slouží a tak jsem příští týden k němu zajel. Měli jsme spolu asi dvouhodinový rozhovor. A se dvěma jeho výroky jsem naprosto s ním nesouhlasil a odpověděl jsem mi několika stránkovým dopisem. Jedna z nich byla přesně ta, kterou jsi řekl ty. A druhá: „Dříve jsem do hříchu šel a v něm žil. Dnes před hříchem utíkám.“ Na to jsem mu odpověděl. Že proti hříchu musíme bojovat a ne před ním utíkat.“ Hřích je v nás a sobě samý a sami sobě neutečeme, zrovna tak jako to všechno kolem nás, ovlivňuje nás. A tak podobně jsem mu odepsal. Slíbil brzkou návštěvu. Ale za osm let nic.

Ten to měsíc navštívil náš sbor a sloužil. Řekl jsem mu, že je to „polovičatá pravda.“ On své zamyšlení nazval o kterém řekl, že je to jeho Motem: „ V Kristu.“ Pozvání k nám přijal a přijel. Hovořili jsme spolu asi jeden a půl hodiny. Ve svém názoru a postoji, se nezměnil. A navíc z jeho rozhovoru k těm dvěma jeho výrokům přidal :

1) „… Dříve jsem do hříchu šel, nyní před hříchem utíkám….“

2) „Být křesťanem je pro mně víc než být adventistou sedmého dne.“

3) „Přišli jsem k velkému Světlu, nepotřebujeme již „malé světlo...“

4) „Musíš…. Nesmíš...“ Tak na mně působilo to, co jsem četl z knih Ducha proroctví, ale když jsem to dal stranou, tak jsem oproštěn takového vlivu a cítím se mnohem svobodnější a volnější…..“

5) „Nepřijímám sestru Witheovou za proroka Božího i ona byla jen člověk a mýlila se.“

6) „Odmítám 5 díl Velkého sporu: Vítězství Boží lásky. Vyslovuje se o katolické církvi, že je šelmou.. Šelmou je Islám…...“

7) Když mluvíš o Trojandělském poselství, že ovládlo tvůj život. Tak toto já vyslovuji : evangelium...“ Nekladl na trojandělském poselství takový důraz, ale pouze na evangeliu Nového Zákona, „království milosti.

8) „Přesto však, my oba máme společný cíl. Ty k němu směřuješ po této cestě stoupaje vzhůru a já jdu touto cestou a oba jdeme k jednomu cíli.“

9) „Přesto tě mám se mám rád, i když jsme každý jdeme k onom u cíli a vrchol u různými cestami.

Jednota – první vidění sestry Ellen Harmonové

10) „Weitovci….“ Knihy sestry Weitové, četba těchto knih, to je „vymývání mozků.“

 

 

 

Odpověděl jsem a i my si odpovíme na jednotlivé myšlenky, které vyjadřují postoj tohoto našeho bratra k víře, která je „… jednou dána...“ církvi adventistů sedmého dne v učení a poslání, které od Boha přijala v poselství tří andělů a které je určeno, aby s poslesvím byl seznámen celý svět. Nejdůležitější poselství, které rozhodne o věčném osudu všech. Poselství, které my vyznáváme a kterým také žijeme. Půjdeme k jednotlivým těm myšlenkám.

 

l) Otázka hříchu a náš postoj k němu. Žid 12,4 :

Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.“

Hřích je zlo, a to v jakékoliv podobě co je v rozporu s Bohem a jeho Zákonem. Každý člověk, který se nepodá Bohu, Jeho vůli, vyjádřené v Božím slovu je v nepřátelském postojí vůči Bohu. Zemřít sobě a žít svému Pánu, to je boj. To nemůže být jenom nějaké, ve svém domnění utíkání před hříchem…Protože hřích je v člověku, a to tak dlouho, dokud nad ním nezvítězí. A sám sobě nikdy neutečeš.

Přečtu tyto dva kratičké citáty, slova Božího proroka. A najdi my v nich místa pro útěk před hříchem. 10 MR 270, 1888.

Naším úkolem je čekat a bdít bez jakéhokoliv určování data od roku 1844 až do příchodu Pána….“

Když jdeme a žijeme životem víry. Tady se nespí. A tady není ani místa a možnost někam utéci. A kdo jde vstříc Ježíši Kristu, ten mu nejde vstříc se svými hříchy.

RH 31.července 1888 :

Hodina příchodu se blíží, je blízko, a někteří z nás, věřících, se této doby dočkají živí, uvidí naplnění této předpovědi, uslyší hlas archanděla a trouby Boží rozléhajících se po horách i dolinách, po mořích i nejvzdálenějších zákoutích země.“

 

Oba dva citáty jsou z roku 1888. Bůh dává možnost – A nevyužitá příležitost. A pro mě je zde tato otázka: Máme se i my dnes tak zle zachovat? A to po takové zkušenosti? A dále, když byla vyslovena taková výzva : Abychom vírou šli vpřed. Po výzvě k duchovní obnově. A po výzvě: Abychom přešli Jordán a nevraceli se nazpátek. Abychom přešli Jordán a necouvli! Odpověz mi?

 

Je to otázka víry. A vím, že Bůh na slova víry odpoví. A očekává na tato slova víry. (Luk 18,7.8) I já ti dám otázku: Proč bychom to neměli být my ?

 

Odpovím ti takto. Vezměme tato slova za svá do dnešních dnů. 1SM 363, 1892 :

Nastala doba zkoušky, neboť hlasité volání třetího anděla již začalo zjevením Kristovy spravedlnosti našeho Spasitele odpouštějícího hříchy.“

 

Z toho, co jsi nyní přečetl; řekni mi, v čem vidíš tu zkoušku, které bude vystaven každý adventista sedmého dne?

 

V čem ji vidím? V tom, že mnoho nebudou mít tuto víru. A kolik jich bude, kteří se budou bát, že to, co Bůh řekl a k čemu jich poselstvím tří andělů povolal, že až dokonce to všechno co řekl se stane skutečností. A jak málo bude těch, kteří projeví tuto morální odvahu víry, tak jako Jákob té noci.! Ale budou zde. Bůh to řekl. Bůh nás vyzval k této víře a k této cestě.. Bůh nám dal také tuto víru. Stane se to! Ne s ohledem na nás ! Ale proto, že On to řekl !! A závěrečná otázka: Při někom se to stát musí! Proč bychom to neměli být my?

Přečtu ti tento kratičký citát Ev 695-696, 1883 :

„… Boží zaslíbení nezklamala… Jsou to vlastně nevěra, světáctví, neposvěcenost a spory lidu, považujícího se za Boží lid, která nás po tak dlouhá léta zdržují na tomto hříšném a smutném světě.“

 

 

2) „Být křesťanem je víc, než být adventistou sedmého dne.“

Toto řekl adventista sedmého dne. Co na to má říci adventista sedmého dne?

 

Dal stranou všechno to, co nás činí adventisty sedmého dne. A pohrdl tím, kým nás Bůh chce mít. Je sice členem této církve, ale vyloučil sám sebe z této církve. Zj 12,17, zde je napsáno, kdo je adventistou sedmého dne. A potom zcela jistě se při něm naplní tato slova GC 597-600:

Nabízí -li se vám světlo a pravda a my nevyužíváme možnosti, abychom je slyšeli a viděli, pak vlastně tuto milost zavrhujeme – volíme tím tmu spíše, než světlo.

 

Přečtu ti tato slova. Proč Bůh povolal starý Izrael. 2 Moj 19,5.6 :

Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země.

A vy budete mi království kněžské a národ svatý...“

 

Aby byli poslušní všech slov svého Boha. Aby žili ve věrnosti toho, co Jemu slíbili. Jen to je oddělí od všech pohanských národů.. Tehdy se stávají Božím lidem.

 

A tatáž slova můžeme říci o duchovním Izraeli Trojandělké poselství se všemi souvisejícími pravdami nás oddělilo od všech ostatních církví. Ten slib jsme při křtu svému Bohu-Otci dali. Tímto slibem jsme přijali Ježíše Krista svého Spasitele, Jeho oběť smíření. A tímto slibem jsme přijali do svého života Ducha svatého, který v nás a s námi uskutečňuje posvěcení. A to čteme v tomto verši Jud 3 :

„… musil jsem psáti, vás napomínaje, abyste statečně bojovali o víru, kteráž jest jednou dána svatým.“

 

Proto jako tehdy Izraelity a jejích povolání a postavení ve světě nemohl nahradit žádný jiný pohanský národ se svým modlářstvím. Měli své, jim Bohem dané pověření a postavení mezi všemi národy země. A jedinečné poselství pro lidi ve své době. Tak je tom u tak i dnes při této poslední sedmé církvi Přečtu tuto kratičkou větu AA 509-601 :

Avšak „… Izrael nedospěl k vysokému ideálu, který byl před něj postaven...“

 

Církev adventistů sedmého dne od Boha přijala trojandělské poselství, abys tímto rozhodnutím Boha seznámila všechny lidi na této zemi. Není nic důležitějšího, co by si mohlo získat naší mysl a co by mělo být projevem našeho života. Tato slově věčného života a věčné smrti nás oddělili od světa, abychom volali lidi ze světa a ukázali jim, jak mohou být zachráněni. A tak tu stojíme ve světě prostoupeném modlářstvím a sobectvím. A ve vrcholném údobí dějin tohoto lidstva před slavným návratem Pána Ježíše s jedinečným poselstvím. K tomu co jsem řekl, k veršům a k tomu o čem jsem se zmínil přečtu nyní tato slova. CT 321-322 :

Adventisté sedmého dne by měli být přede všemi lidmi vzorem zbožnosti, měli by být svatí v srdcích i v rozhovorech. Jim byli svěřeny nejzávažnější pravdy, jaké kdy byly smrtelníkům svěřeny. Štědře jim byl poskytnut každý dar milosti, síly a schopnosti. Očekávají brzký návrat Ježíše Krista na nebeských oblacích. Působit na svět dojmem, že jejich víra není dominantní silou v jejich životech, by znamenalo silně zneuctít Boha.“

 

Z těch jejich slov a podle toho co je zde Božím prorokem řečeno mohu usoudit, že je to zapření křestního slibu. A sami sebe těmito slovy odmítli být adventisty sedmého dne.

 

3) „Nepotřebuji již „malé světlo.“

Jak rychle jde cesta dolů! „To co odmítáme, to nejvíce potřebujeme.“ Je jeden výrok Ducha proroctví. A staré české přísloví říká: „Odříkaného chleba, největší krajíc.“ Chceš k tomu něco říci, než přečtu biblický verš a citát Božího proroka?

 

Neodvážil bych se říci těchto slov. Protože Bible je mojí duchovní láskou a ve slovech Ducha proroctví jsem našel zalíbení. A vůbec to není možné. Boží proroci. To je jako štafeta. Jeden druhému předávají pochodeň pravdy, aby ji nesli v běhu víry až by ji, ten polední prorok zaslíbený této poslední církvi vnesl do vítězného cíle. A tomu byli nápomocni ti všichni, kteří byli před ním. Tak tomu čteme u Oz 12,13 a 1 Kor 12,32. Proto je to tak nebezpečné. Všichni ti, kteří tak učiní, zle skončí. A jaká je ta další myšlenka?

 

4) Dále hovořil podobně takto : Nepotřebuji Božího proroka i sestra Whietová byla jen člověkem, který se mýlil A v tomto smyslu hovořil.

Všichni proroci Boží byli vystaveni podobným útokům. Jejich řeč a jejich poselství nikdy nebylo příjemné, tělesně smýšlejícím lidem. A tady satan vynaloží všechno své mistrovské umění na to, aby zničil a v církvi adventistů sedmého dne umlčel hlas Ducha proroctví. Alespoň dva citáty z díla Božího proroka.

V roce 1982 připravil výbor Generální konference oficiální prohlášení o vztahu mezi Biblí a spisy Ellen G. Whiteové.“ Uvedu jen 6 až 10 bod :

6) „Věříme, že služba a spisy Ellen Whiteové byly projevem daru proroctví.“

7) „Věříme, že Ellen Whiteová byla inspirována Duchem svatým a že její spisy – jako výsledek působení této inspirace – jsou platné a směrodatné zvlášť pro adventisty sedmého dne.“

8) „Věříme, že spisy Ellen Whiteové vedou ke správnému pochopení učení Písma a jeho a jeho aplikaci na duchovní a morální život.“

9) „Věříme, že přijmout prorocký dar Ellen Whiteové je důležité pro růst a jednotu Cirkve adventistů sedmého dne.“

10) „Věříme, že literární zdroje a materiály použité Ellen Whiteovou jsou v souladu s biblickými spisy.“

Přečtu ještě jeden citát z poselství Božího proroka, pro který mohli mnozí odmítnout tento dar nebes, tak nutný pro nás dnes a je v něm napsáno tak proč je tak nutný a nazvu jej: POSLOUCHAT VE VŠEM A VŠECHNO. CTBH 75, 1890 :

Bůh dovolil aby nám v těchto posledních dnech zazářilo světlo zdravotní reformy. Musíme se tímto světlem řídit, chceme-li ujít mnoha nebezpečím, kterým bychom byli jinak vystaveni. Satan se mistrně snaží svést lidi k tomu, aby propadli své chuti, uspokojovali své touhy a prožívali celé své dny v radovánkách a v pošetilostech. Kreslí jim život sobeckého pobavení a smyslné žádosti nesmírně poutavě. Nestřídmost vysává síly mysli i těla. Ten kdo je takto přemožen, vkročil na satanovu půdu., kde bude podléhat jeho pokušení a dotírání. Posléze ho bude tento nepřítel vší spravedlnosti docela ovládat podle svého.“

 

Bylo by dobře, kdyby to co jsme si nyní řekli v krátkosti shrnuli. A potom k tomu řeknu svoji kratičkou zkušenost.

 

6a) Bratří věří v zaslíbený dar proroctví této poslední církvi. (Zj 12,17; 19,10)

7a) Bratří věří, inspiraci Ducha svého.

8a) Bratří věří, že toto dílo pomáhá k pochopení Písma a k budování správného charakteru.

9a) Dále je nezbytný pro pro duchovní i pro zdravý růst církve a k vytvoření jednoty v církvi..

10) Bible je Velké světlo je nám stále zapotřebí. Duch proroctví, to je malé světlo, a je nám ho stále zapotřebí. A o tom svědčí onen citát, který jsem uvedl na konci. A to, že je nám řečeno dnes, a skutečnost, že se o tom nemluví. Je svědectvím nezbytnosti tohoto daru. A je svědectvím o každém z nás. A ještě tato slova 2T 71-72 :

Je naší svatou povinností, abychom žili podle světla, které nám Bůh ve své milosti dal.“

 

A kolik našich bratří to nechce ani vědět a ani slyšet, i když je to určeno k jejich dobru a rozhodně to má a bude mít dopad na jejich věčný osud! Nyní ta kratičká zkušenost.

Přišel jsem do jedné naší rodiny. A sestra mi po krátké chvíli dává otázku: „Bratře, řekni mi: Jak poznám člověka?“

 

Odpověděl jsem této naší sestře: „Když mu sáhnu na jeho peněženku a na jeho chuť.“

Vliv toho, co jíme na naše myšlení a jednání. Vezmeme si tuto naučení z Božího slova.

 

4 Moj 11,4.20 :

Chceme maso...“ „Budete ho jíst až se vám zoškliví. Protože jste pohrdli Hospodinem...“

Vliv toho, co jíme na naše myšlení a jednání 4 Moj 12,1 :

Pýcha a žárlivost Marie a povolnost Arona...“ A Boží trest

.

4 Moj 13,1-13 : Nevěra. Následek nesprávného stravování. A pravidelného režimu v otázce výživy na myšlení člověka a jeho pevnost, důslednost a zásadnost.

 

32 : Převracenost a přemoženi strachem lžou až i oklamou sami sebe – uvěří vlastní lži.

I zhaněli a zošklivili zemi shlédnutou...“

 

4 Moj 14,10 :

Nenávist, kteří jsou věrní a kteří věří, že Bůh své slovo splní.

Tedy mluvilo všecko množství, aby je uházeli kamením...“

A výsledek :

16 : „…. Nemohl Hospodin uvésti lidu tohoto do země, kterou jim s přísahou zaslíbil...“

 

Sledujme: toto se přesně stane skutečností při nás adventistech sedmého dne :

Odmítnutí zdravotní reformy – Pýcha, žárlivost a povolnost – Nevěra v Boha a ve Svědectví – Převrácenost v myšlení – Uvěření vlastní lži, utvrzení v životě sebeklamu – Zaslepená nenávist vůči věrným – Zpečetili svůj věčný osud – Bůh je nebude moci uvést do zaslíbené nebeské Vlasti.

 

5) „Nemám sesru Weith za Božího proroka… Mýlila se…..“

 

6) „Odmítl 5 díl Dramatu věků: Velký spor. Proč? Mluví o katolické církvi, papežství a označuje ji, že je šelmou.

 

Přečtu několik myšlenek z této knihy GC 491-492, čes. Stránkování, Dodatky :

Papež je neomezeným pánem univerzální církve… Papež je nejvyšším pánem světa. Nosí císařské insignie, jen jemu, nikoli ostatním biskupům, mají knížata líbat nohy, může zbavovat hodnosti dokonce císaře a vyvazovat poddané z přísahy věrnosti...“

 

A ještě tato slova 5T 236 :

Svět je proti nám, populární církve stojí proti nám, zákony země budou brzy proti nám. Pokud kdy byla doba, kdy se Boží lid měl spojit, je to nyní.“

 

Co tedy k tomu říci? Staví se do pozice falešných protestantů, kteří popřeli a pošlapali učení svých otců, kteří pro pravdu reformace, kterou z Božího slova poznali a ve víře chtěli předat druhým trpěli a umírali. Nyní v té sedmé myšlence, kterou uvedu on činí totéž.

 

7) „Ignorace trojandělského poselství… Jen evangelium…“

 

Nedělá žádný rozdíl mezi evangeliem v království milosti, jak to řekl Pán Ježíš (Luk 4,21) A věčným evangeliem královstvím slávy a pomsty. Jak je to řečeno (Iz 68,2b.3))

 

8) Teď si poslechni těchto slov, bratr říká: „I když jdeme vzhůru ty jdeš touto cestou, já jinou, ale oba máme stejný cíl.“

 

To ovšem není možné Podle slov Ježíše Krista, je pouze cesta úzká a cesta široká. A v prvním vidění sestry Ellen Harmonové jí také byla ukázána pouze jediná cest úzká a vysoko nad světem, která vedla věrných adventistů sedmého dne do nebeského Jeruzaléma. Co na to chceš říci?

 

Víš co za tím vším vidím a co v jejich slovech slyším: Vědomý strach posměvačů! Někde tam dole v nich se ozývá bolestné vědomí jejich začínajícího odpadnutí, které je způsobeno tím, že ví, že to, co Bůh řekl se stane uskuteční. Jako tehdy před potopou: „Co když ten Noé přeci jen měl pravdu?“ Ale – to už bylo pozdě ! Proto se bojí…. Snad tací se opravdu již ocitli v pasti tmy. Kdo ví?

 

 

9) Následující tato slova, potvrzují to, co jsi řekl. Bratr říká toto : „Přesto tě mám rád…“

 

Těmito slovy, jakoby chtěl utišit sebe samého. Není to nic jiného než : sebeklam lásky, jako skutek lásky. Taková byla Kainova oběť. Dnes je vyjádřena slovy ekumenicky smýšlejících falešných protestantů. „Láska nás spojuje, ale učení rozděluje.“ To je jejich skutek lásky – To je Kainova oběť. A zároveň : Stavení obrazu katolické šelmě. Jak mohu mít někoho rád, když ho budu odvádět od Pravdy?

 

Vysvětli mi to, co tím je myšleno : Kainova oběť – skutek lásky.

 

Řečeno jedním slovem: Polovičatost. Něco, co je z nás a je projevem našeho skutku, jako záslužného činu. Kain, jeho oběť, plody jeho práce. Poloviční poslušnost bez věrnosti a vděčnosti v budoucí oběť Ježíše Krista. Je to vzpoura proti Bohu. Proti tomu, výslovně co nařídil.

 

Tato Kainova oběť v ekumenickém pojetí. Je vlastně skutkem jejich lásky. Je to vyjádřením jejich lásky v jejich společenství. Naše lidská láska. Ona to je která je spojuje a která je sjednocuje. To není Boží láska v nich protože Boží láska se projevuje věrností Pravdě. Proto říkají, že učení Bible je rozděluje. Jejich láska je záslužným činem., protože tuto svoji lásku staví nad učení Písma. Zrovna tak jako Kain.

 

 

10) Ten poslední bod je ve skutečnosti projevením projevení jeho názoru, tím zřetelně dává najevo jaký je jeho postoj k této církvi. Nazval nás: „Weithovci…“ Zrovna tak jako katolícká církev staví na Petrovi a ne na jeho vyznání Ježíše Krista, tak on nazývá nás. I když všichni víme, a je to stále pravdou, že „Adventisté sedmého dne jsou lidem Bible.“ A dále čtení, hledání a zamýšlením se nad dílem Božího proroka nazval : „vymýváním mozků….“ Je to velice smutné. Co k tomu chceš říci?

 

Každý z nás ví co má. A každý z nás také může vědět, čím pro něho je to, co Bůh mu v darech své milosti dává. Zeptám se tě nyní já. Je možné tento příběh, děj, nějakou obdobu této zkušenosti nalézt ve Starém Zákoně?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

II Část

 

PROMARNĚNÁ PŘÍLEŽITOST

 

Příběh, který znají naše děti a ve kterém my budeme chtít nalézt sebe. Byl napsán k našemu naučení.

Základní verše jsou ve zkušenosti krále Ezechiáše Iz 38,1-8 :

V těch dnech se roznemohl Ezechiáš až k smrti. I přišel k němu Izaiáš syn Amosův prorok a řekl jemu: Toto praví Hospodin: Zřeď dům svůj, nebo umřeš a nebudeš živ.

I obrátil Ezechiáš tvář svou k stěně, a modlil se Hospodinu.

A řekl:: Prosím , ó Hospodine, rozpomeň se nyní, že jsem chodil stále před tebou v pravdě a v srdci upřimném, a že jsem to činil, což dobrého jest před očima tvýma. I plakal Ezechiáš pláčem velikým.

I stalo se slovo Hospodinovo k Izaiášovi, řkoucí:

Jdi a rci Ezechiášovi: Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého: Slyšelť jsem modlitbu tvou, viděl jsem slzy tvé; aj, já přidávám ke dnům tvým patnácte let.

A z ruky krále Assyrského vysvobodím tě i město toto, a chrániti budu města tohoto.

A toto budeš mít za znamení od Hospodina, že Hospodin učiní věc tuto, kterouž mluvil:

Aj, já navrátím zpátkem stín po stupních, po nichž sešel na hodinách slunečných Achasových, o deset stupňů. I navrátilo se slunce o deset stupňů, po týchž stupních, po nichž bylo sešlo.“

 

Přijde den a přijdou dny, tak to píše kazatel, o kterých díš: „… nemám v nich zalíbení...“ Přijdou, nikdy jich nezval. Nikdo si jich ani nepřátel, ale jsou 1zde. Tak se to stalo jednou králi Ezechášovi.

Co bys v takovou chvíli dělal?. On se modlil a svoji věrnost předkládal Bohu. Prosil a velice plakal.

A o co nám v takové chvíli jde? Kolik bylo takových Božích služebníků, kteří měli stejnou úzkost jako Mojžíš a podobně prosí Žalm 90,16.17 :

Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla pravím, rukou našich potvrď.“

 

Je pravda, můžeme být mnohdy smutní a nešťastní. Když vidíme jaké je naše poselství a poslání, a zároveň spatřujeme jaká je církev. Co slyšíme a zakoušíme. Co bychom chtěli a přáli si – a nejdete, že všechno to, co je nám dáno, je odmítáno. To všechno moc bolí. A druhým je to jedno a ještě se protiví… Co můžeš dělat?

 

Být si jist tím že, to co Bůh započal, to také dokončí. Bolest a úzkost mám jedině nad tím, vykonal-li jsem já všechno to, co jsem měl.

 

Často mluvíš o shodě slov a života. Ze života, aby vycházela naše slova života. A ta jsou životem víry druhým k jejich životu. Řeknu ti to nyní takto. Když jsme byli vyzváni, abychom vírou šli vpřed, a my jdeme, je to zákonem našeho života. A bratr, který nás vyzval by nešel a touto vírou nežil. Tragédie pro něho a pro každého, kdo na tom tak je. A když o pět let později jsme byli vyzváni, abychom vešli do rozbouřených vln Jordánu, posledních událostí a necouvli, nevraceli se nazpět. A my víme, že tomu tak je a možnost pro nás není jiná. A kdyby on tím nežil… Tragédie. Dny zde jsou, skutečnost je taková – a my nic…. Musíme: Modlit se – Věřit – A žít !

 

Ano, tak žil Mojžíš – a vyvedl lid Izraele z Egypta. Tak i Jozue a uvedl lid Izraele do pozemského Kanaánu. A tak k nebesům voláme za ten to lid i za sebe :

Žijeme, vírou žijeme a ve víře jdeme. A musíme věřit a žít,

dokud nebude naplněno Hospodine Tvé slovo nám dané...Amen.“

 

Skončila se modlitba Ezechiáše krále, skončili jsme modlitbou i my nyní. Prorok se vrací a říká králi, že jsou mu přidáno několik roků k životu, ale k jeho cti to nebude.

 

Takže: Pro sebe nic, všechno pro věc Boží, tak jak to řekl Mojžíš:

„… Tvé Hospodine dílo, při nás, nechť je Tebou potvrzené a zřejmé...“

 

A mám zde otázku: Dárce života Bůh, proč to dopustil Hospodin? Vždyť král Ezechiáš byl zbožný král.

 

Všechno co Bůh na nás dopustí určitě má nějaký smysl. Říci si: Proč? By bylo takovým projevem, že jsem si to nezasloužil. Bůh jedná se mnou nespravedlivě, a tak podobně. Ale, řekněme si tuto otázku takto : Co tím Bůh sleduje? Takto tomu, co se nám přihodilo dáváme správný význam. Zařazujeme jej do svého života jako nutnou skutečnost. A stává se nám to naší duchovní zkušeností, která určitě přináší své dobré a zdravé ovoce.

 

Dobře. A můžeme to poznat v životě tohoto krále Ezechiáše, a nebo si z toho vzít naučení?

 

Budeme číst dál a poznáme. Ale určitě naučení zde pro nás, církev adventisté zde bude. Čtu v další kapitole. Iz 39,1-8 :

Toho času poslal Merodach Baladan syn Baladanův, král Babylonský, list a dary Ezechiášovi, když uslyšel, že nemocen byv, zase ozdravěl.

I zradoval se z toho Ezechiáš, a ukázal jim dům klenotů svých, stříbra a zlata a vonných věcí, a olej nejvýbornější, tolikéž dům zbroje své, a cožkoli mohlo nalezeno býti v pokladích jeho.

Ničeho nebylo, čehož by jim neukázal Ezechiáš v domě svém i ve všem panství svém.

V tom přišel Izaiáš k králi Ezechiášovi, a řekl jemu: Co pravili ti muži? A odkud přišli k tobě? I odpověděl Ezechiáš: Z země daleké přišli ke mně, z Babylona.

Řekl ještě: Co jsou viděli v domě tvém? Odpověděl Ezechiáš: Všecko, což jest v domě mém, viděli. Ničeho není v pokladích mých, čehož bych jim neukázal.

Tedy řekl Izaiáš Ezechiášovi: Slyšiž slovo Hospodina zástupů:

Aj, dnové přijdou, že odneseno bude do Babylona, cožkoli jest v domě tvém, a cožkoli nachovali otcové tvoji, až do tohoto dne; nezůstaneť ničeho, (praví Hospodin.)

I syny tvé také, ktežíž pojdou z tebe, kteréž zplodíš, poberou, a budou komorníci při dvoře krále Babylonského.

Tedy řekl Ezechiáš Izaiášovi: Dobréť jest slovo Hospodinovo, kteréž jsi mluvil. (A doložil): Proto že pokoj a pravda bude za dnů mých.“

 

Každý člověk dříve nebo později se projeví. Pýcha a sobectví, chlubivost se projeví. To naše já má ničemnou tvář. My víme čím se máme chlubit. Chlouba těla a tělesnosti je odporná. Marnivost je známkou malých lidí. A všichni tito zle skončí.

Církev adventistů sedmého dne nemá na co se chlubit. A čím se dnes vynáší a chlubí, všechno ji bude vzato, nebude mít nic.

 

Bůh zkusil co je v Ezechiáši králi, kde a u čeho je jeho srdce, když jej ponechá na chvíli sobě samému. Vím, že jsi jednou už o tom hovořil. Nevadí, rád bych tuto tvoji zkušenost slyšel znovu. Řekni mi, jak jsi poznal, kde, s kým a u čeho je tvé srdce?

 

Poznáš to, je to tak přesvědčivé, že se nemůžeš mýlit. Ne, že je to jakási pomyslná zkušenost tvé mysli. Ale ta slova, kterých slyšíš, jsou řečí tvého srdce. A to jsem slyšel z úst mládeže, když jsem vystupoval z vodního hrobu 31. března 1970 a slyším slova písně :

Dnes všeho světa jsem se vzal

a novou cestou jdu.

Svůj kříž jsem na tu cestu vzal

a lásku Kristovu

a lásku Kristovu….“

 

A po druhé. Je tomu několik let, četl jsem současně dvě knihy. A je docela dost možné, že tomu Bůh tak chtěl. Jedna pojednávala o našich lidech, kteří pro svou víru velice moc trpěli. A ta druhá kniha také hovořila o našich lidech, kteří skutečně věřili tomu, co přijala naše církev a co církev adventistů sedmého dne vyznává, ale současně oběma nohama žili tomuto světu, sobě a svému pohodlí…. A znovu to byla tak silná zkušenost a vědomý vnitřní prožitek, kdy člověk zakouší kde a s kým je jeho srdce. V takový chvílích se nemůžeš mýlit.

 

A přeci ti dám ještě tuto otázku, když hovoříme o králi Ezechiášovi. Může se něco nám a v našich dnech stát tak tragického jako tehdy jemu. A jestliže může, pak jakým způsobem se to může stát?

 

Přečtu ti tento verš z Bible Přísl

Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její je cesta smrti.“

 

Žádný adventista sedmého dne nebude vědomě dělat zlé věci, nebo ubližovat druhým, či jednat a dělat co by bylo proti Bohu. V tom verši je jedno, které ukazuje na chytrost a lstivost satana, a a na chvíli, neopatrnosti a nezodpovědnosti člověka. Nedostatečné bdělosti a moudrosti, která je nutná pro tyto poslední dny. Jsme vybízen i k bdělosti, k opatrnosti a k tomu, abychom v konání Božího díla a v učení, která předkládáme druhým i sobě měli celistvost a vážnost. A zde stojí adventisté sedmého dne a trojandělské poselství dané jim a ke zdělení ke všem lidem na této zemi. Nic jiného nesmí pro ně důležitější nad tento úkol. Tragické může být pro každého z nás, když něco více chceme dát před toto poselství. To, co lidé musí slyšet, je toto poselství. Je od Boha, je pro ně a Duch svatý potvrzuje tato námi pronesená slova a konané dílo. Je to poselství pro nás, je nám nebesy dané. Jím žijeme a je také sdělujeme a Bůh nás činí svědky konce s poselstvím konce. Stáváme se hlasem třetího anděla.

 

Nyní začínám rozumět té souvislosti, ale poznávám i jak si odpovědět. Když mé srdce se neoddělilo od světa a ještě se my mnohé z praktik tohoto světa líbí a mnohého se přidržím. Když utíkám sice ze Sodomy, ale často se tam obracím. A když trojandělské poselství si mně nezískalo, svou milostí, mocí a pravdou nepřemohlo. Když „… věčné evangelium se nestalo mojí osobní duchovní zkušeností...“ Pak určitě k mému životu přichází to slovo: „… SNAD….“ Proto teď mi řekni: Jak k tomu a jakým způsobem k tomu může dojít?

 

V životě víry my všichni a v životě církve my všichni, podobně jako Pán Ježíš přicházíme ke třetímu pokušení. Satan přichází, a je to nádherný anděl a Pán Ježíš zesláblý a téměř již 40 denním půstem vyčerpaný. A satan ví, co čeká Pána Ježíše. Ví jak na tom je. A ví, co má v takové chvíli udělat. Ukáže mu snazší cestu: Svět a jeho nádheru a bude všechno jeho a všichni lidi budou jeho. Jen když uzná satanovo prvenství.

 

Tak a nyní to tedy aplikuj na nás. Je tedy v tomto případě třetí pokušení zvolení si snazší cesty. A jestliže je, pak jak?

 

Nás dnes čeká misie třetího anděla. Doba zkoušky se chýlí ke konci. Církev je unavená a zesláblá a stále trvající pobyt ji na této zemi ničí: Nevěra – Světáctví – Neposvěcenost, a to všechno způsobuje nejednotnost. A čeká nás poslední a nejtěžší úsek cesty. Nyní jako tehdy na poušti půjde o všechno. A satan podobně nádhernou hávu lásky a jednoty přichází v podobně ekumenických shromáždění v dobrotivých slovech papeže. A ukazuje nám lehčí cestu. Ti všichni a to všechno bude vaše. Jen když budeme bratři a sestry. Žijte si a věřte si jak chcete. Jenom se s námi spojte. Proč máte být jiní ? Misionařte si. Mluvte o Boží lásce. Mluvte o přírodě. Řekněte lidem kdo Stvořil všechny ty nádherné a úžasné věci. A jak Bůh dobrý má nás všechny rád. Nechte stranou všechno to, co nás dělí. Mluvte o tom všem co nás sjednocuje a pojí a co všichni rádi slyší!

 

To všechno co jsi řekl se nyní děje. Takové jsou naše akce a aktivity. A takové jsou i snahy satana, padlých andělů, falešných protestantů. I ze strany papežské církve Poslední zkouška před vysvobozením – Tak bych to nazval. A , co jsi nyní řekl. Můžeš toto přiblížit v životě a ve zkušenosti starého Izraele?

 

 

Starý Izrael v Egyptě. Konec jejich zajetí a vysvobození se přiblížil, když všechno to, co bylo zapsáno a zaslíbeno se naplní. Je zde čas – Je zde jiný panovník – A jde zde Mojžíš a poselství od Boha – a je zde Hospodinovo pověření. A a národ i Boží lid stojí před posledními ranami. Všichni byl i přivedeni k rozhodnutí, nikdo nestojí stranou. A nyní my. Nejprve přečtu tato slova o tom, kdo jsme my Adventisté sedmého dne a proč tu jsme a k čemu my zde jsme. PP 314 :

Bůh je (Izraelity) vyčlenil z ostatního světa, aby jim mohl svěřit svaté poslání… Skrze ně bude světu zjeveno světlo a pravda Boží...“

A nyní tato slova Božího proroka 5T 457-458 :

Jste si vědomi závazku, který spočívá na vás, jakožto na vyvolených služebnicích…?“

 

A ještě tato slova GC 597-600 :

Nabízí-li se vám světlo a pravda a my nevyužíváme možnosti, abychom je slyšeli a viděli, pak vlastně tuto milost zavrhujeme a volíme tím tmu spíše, než světlo.“

 

Ten kdo odmítl i Ducha proroctví. A všichni ti, pro kterých se trojandělské poselství se nestalo smyslem a cílem jejich života. Ocitli se ve tmě a jsou ve slepotě. A přesto zde je Boží lid, přesto zde je církev adventistů sedmého dne. Budu číst ještě tato slova AA 535-537 :

Až se přiblíží konec všech pozemských věcí, budou věrní umět poznat znamení času….“

 

Nový, duchovní Izrael v temnotě tohoto světa. A volají a očekávají, že za své již vezmeme toto otrockého zajetí. A na výzvu „… k životu víry jsme vyšli a vešli do rozbouřených vln Jordánu...a nevrátíme se nazpátek a necouvneme...“ A to je otázka života smrti. Protože k tomuto lidu soudu se přiblížilo všechno, co bylo zapsáno a zaslíbeno. Je zde jiný panovník – a je zde Jozue, lid s poselstvím od Boha – a je zde Hospodinovo pověření. A tento svět s šelma i falešný prorok a Boží lid, všichni zde stojí před posledními sedmi ranami.. Všichni byli přivedeni k rozhodnutí. Nikdo nestojí stranou.

 

To je řeč o církve, je to napsáno. Určitě se tak stane. A určitě zde bude takový lid. V tom prvním citátu vybízíš, abychom si uvědomili svoji zodpovědnost, kterou jsme na sebe vzali přijetím trojandělského poselství. Jestliže nám není radostí, potěšením a vědomím vděčné zodpovědnosti k věčnému životu. Pak se nám stane prokletím k věčné zkáze a k věčné smrti.

Toto je poselství pro všechny v této církvi. Ale našel bys mi v Bibli slova, kdy Bůh osobně promlouvá ke mně a vede mně a v tomto smyslu promlouvá ke mně On-Hospodin osobně sám V tomto čase, za tohoto dění a v této naší osobní a duchovní zkušenosti. A to bych rád slyšel přímo z Božího slova.

 

Přečtu ti slova jedné z nejkrásnějších písní v Božím slově. Je to píseň o nás, jednotlivě o každém z nás. Je to tak krásná píseň jako vznešená chrámová hudba, která promlouvá do nejhlubších hlubin lidské duše – a vybízí nás k životu čistá a věčné lásky. Pís 2,10-15 :

Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň přítelkyně má, krásná má, a poď.

Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.

Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně m á, a poď.

Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi obličej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a obličej tvůj žádostivý.

Zlapejte nám lišky, lištičky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.“

 

Ozval se… Vstaň…. Pojď….“

Přišel čas, byl to Ježíš Kristus, který ke každému z nás promluvil a každého z nás zavolal. A jen ve víře, že tomu tak je jsme vstali. A jen vírou jsme vyšli vpřed. ALE I TOTO JE PRAVDA !

My jsme nemuseli uvěřit, že ten čas přišel a že je to hlas ke každému z nás. A mohli jsme dál zůstat sedět a spát. A ani jediný krok ku předu a ani jediný skutek víry. A všechno při nás zůstalo tak, jak bylo. Zapoměli jsme, nestali jsme se, nejsme a nebudeme.

 

Zima pominula… prška přestala… Odešla...“

Ode těch, kteří uslyšeli, vstali a vyšli. Pryč odešla léta vlažnosti, netečnosti a lhostejnosti. AVŠAK!

Jarní déšť pominul, Duch svatý je vzat od těch, kteří v církve Ježíše Krista se stali těmi z podobenství Pána Ježíše o církvi adventistů sedmého dne : „… bláznivými pannami...“ Protože : ony: Neslyšely a slyšel ani nechtěly. A aby vstaly, na to nedbaly.

 

Kvítíčko… Čas prozpěvování…. Píseň v krajině….“

Avšak církev Kristova, to je život v moci a v síle Ducha svatého. Když vstala, tak jde. A když jde, tak žije. A když žije, tak pracuje. A to čteme v následujícím verši :

 

Fík vypustil… Reví rozkvetlo… Vstaň…. Poď...“

Nepohrdej dnem malých začátků...“ Nehleď na mnohé nezdary – Začátky jsou vždycky těžké. Nechť tě také nezmalomyslní protivenství, útoky a odmítání. Nic a nikdo nezabrání v cestě tomu, kdo s Bohem vyšel a vstříc Ježíši Kristu jde.

 

Ukaž se…. Nechť slyším….

To jsou slova naplnění. A pro uskutečnění těchto slov Pán Ježíš nám řekl skrze bratra Wilsona, abychom šli vírou vpřed – A abychom vešli do rozbouřených vln Jordánu posledních událostí a nevraceli se nazpátek a necouvli! A slyší náš hlas Ale i my slyšíme hlas svého Pána. A rozumíme tomuto hlasu. Přečteme si ta slova Zj 19,7.8.9 :

Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svadba Beránkova, a manželka jeho připravila se.

A dáno jest jí, aby se oblékla v kment čistý a stkvoucí, a ten kment jsouť ospravedlňování svatých.

I řekl mi: Piš: Blahoslavení, kteříž jsou k večeři svadby Beránkovy povoláni. A řekl mi: Tato slova Boží jsou pravá.“

 

Zlapejte… Zlapejte… ..“

 

Dvakrát je zde dán důraz na nebezpečí toho, že se satan bude mnohými nenápadnými útoky, svody a a hříchy zabránit, aby toto se nestalo skutečností: Nevěrou – Světáctvím – Neposvěceností. Zeptám se tě: Kdy a jak se to může stát?

 

Náboženství Ježíše Krista je živá zásada, skutečnost našeho života. Rozhodné a jisté nasměrování. Má smysl – směr – A cíl !

Je daný povoláním Ježíše Krista v trojandělském poselství.

Je určen třemi hlasy těchto andělů: Výzvou – Rozhodnutím – A rozdělením.

Je jediný, je konečný – A je vítězný ve slavném návratu Pána Ježíše Krista v Jeho velebnosti a slávě. Je to Den, ke kterému se upínám touha všech věku. A proto zde jsme.

 

 

A na tvoji otázku si plně odpovíme následujícím úkolem. Rád bych několik výroků Božího proroka uvedl na konec tohoto úkolu. Zvláště k tomuto poslednímu verše a přeci jen, alespoň částečně i k tvé otázce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

x x x

 

 

 

 

 

 

PŘIŠLO JITRO TOLIKÉŽ NOC 2 úkol

 

 

Iz 21,1.2 :

Břímě Dumy: „Slyším hlas z Seir: Strážný, co bylo v noci? Strážný, co se stalo v noci?

Řekl strážný: Přišlo jitro tolikéž noc; chcete-li hledati, hledejte. Navraťte se, přiďte.“

 

Je zde uveden čas. A současně s tímto časem je zde řeč o jitru a novém dni, který následuje po každém ránu. A současně je zde řeč o noci a hloubce přicházející tmy. Z toho je zřejmé, že tato skutečnost nikdy dosud v přírodě se nestala. A tak je možno toto zdělení verše si vysvětlit jen duchovně. A to nejlépe použitím biblických veršů, kde se jedná o podobné téma. Iz 60,1,1.2 :

Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla na tebou.

Nebo aj tmy přikryjí zem i, a mrákota národy,, ale nad tebou vejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude.“

 

Skutečnost dne, před slavným návratem Ježíše Krista je zřejmé při Božím lidu, kdy Ježíš Kristus je zřejmý v Jeho lidu a to je tas sláva církve. Přítomnost tmy při bezbožných odpadlých protestantech, katolické církve, ale i z naší církve odpadlých bratřích a sestrách, se zřejmé plně a opravdově , když sám satan ukáže:Kdo on je – jaký je – a co mu jde. tma a hrůza země.

 

Moje otázka: Když je zde čas. Když jsou uvedeny tyto dva biblické pojmy: Den a Noc ve stejném čase a v jisté souvislosti. Co s tím společně se odehrává jak v církvi , tak kolem církve, když je zde zmíněn a i země a život lidí na této zemi?

 

TM 231 :.

Enoch hlásal hlásal ve svých dnech Kristův příchod a vykonání soudu nad nespravedlivými a my nyní vidíme naplnění Enochova proroctví o bezbožnosti a zkaženosti, které mají nabýt vrcholu. Ale ti, kteří mají světlo, jsou Bohem pověřeni, mají bez ustání vést útočný boj, než bude položena otázka: „Strážný, co se stalo v noci?“

Nechť zní věrná odpověď : „Přišlo jitro, a tolikéž noc.“

Vliv pravdy je příliš omezen...“

Enoch tehdy ve svých dnech – a my dnes v našich dnech. Soud nad bezbožným lidstvem, který byl zničen vodami potopy a soud nad tímto světem, který bude zničen v plamenech ohně se všemi těmi, kteří se protivili Boha a postavili se na stranu satana. A je zde lid, který má poznání této závěrečné pravdy v poselství tří andělů k varování lidí s možností záchrany. Takové poselství nelze šeptat pronášet nesměle, jako Lot, aby si druzí mysleli, že žertuje, že to nemyslí tak vážně. Je čas : Přišlo jitro Nového věčného dne – život věčnosti, který se nikdy neskončí, tatný, kde bolesti není. A přišla noc, den tmy a věčné noci – temnoty a nicoty – věčné nebytí. Otázka je :

Proč o dnech konce – být připraveny. Proč o radosti, nadšení a touhy, proč o skutečnosti věčnosti se nemluví ?

 

Čím nežijeme, o tom nemluvíme. Přečti další slova proroka Božího.

 

 

 

V tomto citátu, který uvedu, ve vztahu k tomu, co jsme četli jsou dvě otázky. A na tyto je nutné, abychom si během tohoto úkolu odpověděli. 6T 432 :

Bude zde uvedený strážný moci zřetelně zatroubit na svou troubu ?….“

Luk 18,7.8 :

A což by pak Bůh neposmstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?

Pravímť vám, žeť jich brzy pomstí. Ale když přijde Syn člověka nalezne víru na zemi?“

 

Já ti dám otázku. Tyto dva verše mi připomínají jeden starozákonní příběh. Proto tato otázka: Jaký je rozdíl mezi slovy, které jsou Hospodinem řečeny proroku Izaiášovi a mezi slovy Pána Ježíše, když se dívá a spatřuje tuto zemi a tento lid i svoji církev před svým slavným návratem ? Na to bych rád slyšel tvoji odpověď. Proto bude číst i tato slova z knihy proroka Izaiáše| 6,8 :

Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího: Koho pošli? A kdo nám půjde? I řekl jsem : Aj já, pošli mně.“

 

Mohli bychom říci: Starozákonní příběh v našich dnech? A je tu přeci velký rozdíl :

Poselství ! Jaké poselství obdržel prorok Izaiáš? Je zaznamenáno v předchozí kapitole od 5 až do 30 verše.

A jaké poselství jsm e obdrželi my, adventisté sedmého dne? Je zaznamenáno v knize Zjevení ve 14,6-12.

Zkušenost a rozhodnutí proroka Izaiáše : „Já půjdu. Pošli mně.

A zkušenost a rozhodnutí církve konce. Slova Pána Ježíše: Zdali někoho najdu a a zdali někdo tuto víru mít bude?

A to jsou slova bolesti. Je to P án Ježíš, ne my sami a my sami od sebe. Ale je to Pán církve, který nás vede a vybízí k životu víry a k cestě víry k Jeho Dni !

A kdo tuto víru mít bude? A kdo taký, životem víty žije?

Nás k tomu vybízí a ptá se nás :

Je zde takový člověk, takový muž víry? A další citát :

Na světě je třeba vyplnit velký úkol. Jak usilujeme, abychom jej ukončili?…..“

 

Nejdůležitější, největší, rozhodující a závěrečné poselství. Poselství jaké kdy bylo dáno lidem a pro všechny lidi na této zemi je dáno církvi adventistů sedmého dne. A o tom, jak kdo jej přijal a jak kdo jej za své vzal. O tom rozhoduje každý z nás osobně. Proto je tak důležité: Jak si nás získalo, jak nás ovládlo; přemohlo a jak Duch svatý svou mocí a sílou uchvátil k tlumočení poslestvé třetího. Co právě k těmto slovům říká Boží prorok

 

Přečtu ti tedy tato slova, která následují po předchozím výroku Božího proroka.

4T 592 :

Naše postavení je každým rokem jistější… Nyní žijeme v plné záři světla biblické pravdy….“

 

Díváme se na zpět, vděčni a plni úžasu, jak Bůh nás vedl, jako trpělivost s námi měl. Kolikrát jsme byli tak odporní, zaslepení, tak tupý a zpozdilý, neschopní a nemožní, a přesto byl s námi a nenechal nás. A vírou se díváme před spatřujíce Novou zemi a Nové nebe, zářící město, nebeský Jeruzalém k němuž jdeme.

 

I když je to tak nadějné, vznešené a slavné za co stojí všechno dát a pro uskutečněn í toho se vydat. Je zde i tato řeč GC 632 :

Opravdu toužebně čeká Boží lid na znamení svého přicházejícího Krále? Když se zeptají strážců: „Strážný, co se stalo v noci?“ Přijde bez váhání odpověď : „Přišlo jitro, a tolikéž noc ?“ Světlo vzchází na oblacích nad vrcholky hor. Brzy zasvitne Slunce spravedlnosti. Jitro i noc – začátek nekonečného dne pro spravedlivé. Začátek věčné noci pro bezbožné – Jsme na blízku !“

 

Tělesní lidé, byť v církvi adventistů sedmého dne. Přízemní lidé, kteří se nanučili pro nebe žít. Ti všichni, i když jsou mezi námi,kteří nebyli Duchem svatým proměněni, ti nejsou pro budoucí království slávy, ani získáni a ani připraveni. Pokračuji v tom citátu těmito slovy Božího proroka, abychom věděli, kteří to jsou. Jaký je jejich život :

Když zápasící vysílají své prosby k Bohu, zdá se, že ten, který je odděluje od neviditelného světa je téměř stržen. Nebe se rozhořívá úsvitem věčného dne a jako kouzelná píseň andělského sboru znějí slova: „Buďte pevní ve své věrnosti! Přichází půlnoc. Kristus, všemocný Vítěz, má pro své unavené vojáky připravenou korunu nesmrtelné slávy; a Jeho hlas zaznívá z pootevřených dveří: „Hle, jsem s vámi! Nebojte se! Znám všechny vaše starosti; snášel jsem vaše starosti. Nebojujete s neporazitelným nepřítelem. Vybojoval jsem boj za vás a v mém jménu jste víc, než nepřemožitelní.“

 

To je řeč nebeské lásky k nám lidem. A já ti přečtu, kde tato podobná slova jsou napsána. Píseň písní 4,1.7.9.10 :

Aj, jak jsi krásná, přítelkyně m á, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí, mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stádo koz, které vídati na hoře Galád.

Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poskvrny..

Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.

Jak utěšené jsou m ilosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůní mastí tvých nade všecky vonné věci.“

 

Tak tomu je. Je čas. Je čas již domu jít. Když Ježíše Kristus nás zve, pak my m usíme jít. Kdo nejde, ten nikdy nevejde. Ty výzvy slyšíme. Je na nás, jenon a nás, kde každý z nás nakonec budeme ! Slyš tato slova. 4T 592

Pán svůj lid vyzývá, aby se probudil a svou víru dokazoval svými skutky...“

 

To je pravda. Tak jsme si to také řekli. Přesto je i toto pravda o nás, co říká Boží prorok a co nyní přečtu. 3T 173-175 :

Ti, kteří mají světlo v otázce jednoduchého jedení a odívání a poslušnosti tělesných i mravních zákonů a kteří se přes to všechno odvracejí od světla, které jim ukazuje na jejich povinnost, a odkládají tuto povinnost na druhé místo. Jestliže tak přehluší své svědomí, aby se vyhnuli kříži, který by měli nést kvůli souladu s přirozeným zákonem, svou uhýbavostí se dostanou k přestoupení Desatera… Jsou mnozí, kteří se více drží pavučiny světské módy a světských tužeb, než aby se snažili mít zdravé tělo, zdravou mysl a posvěcené srdce.“

 

Řeknem e si na konec této části tato slova Žalm 73,28 :

Ale mně nejépe jest přidržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.“

 

 

TAKŽE : Buď ochoten a připraven přijmout a dělat dílo konce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

II Část BÚ 2/2016 strana

 

Když žijeme pro budoucnost,

tak trpíme pro budoucnost.

Taková je skutečnost !

Neboť tito jsou, kteří unikli

ze satanova panství.

proto jich satan má v tak

zuřivé nenávisti.

Vážní jsou a zadumaní,

Protože jejich život,vědomím je:

Nebesy pověření,

Duchem svatým utvrzení.

Svědů zde Božích má:

Tiší jsou a k nebesům jdou.

Pokorní jsou a plní očekávání.

Nebo't oni žijí a hoří

a zapálení jsou, skryti jsou

ve věrném Božím zaslíbení.

 

Hospodin nezklame, těch, kteří Jemu věří.

A Ježíš Kristus neopustí těch, kteří

jak On tak oni stejného jsou přání.

 

Jan 17,24 :

 

Otče, kteréž jsi mi dal, chciť, kdež jsem já, aby i oniu byli se mnou, aby h leděli na slávu mou, kteroužs mi dal, nebo jsi mne milovalpřed ustanovením světa.“

 

To, co jsi řekl, to je krásné, šťastné a pravé vyznání. A mohu říci: vyznání adventisty sedmého dne. Proto i já mám přání. Přál bych si, kdybych, před tímto úkolem o kterém ses zmínil si řekli, nazval bych to: Cesta církve. Kdo je církev a její život v daném čase.

 

Když nás Bůh povede, pokusíme se o to, a to takto: Církev ve více částech nazveme městem, a podle toho vyzvihneme i její charakter.

 

Církev je zlatá loď, krásná je uprostřed jak Praha, hrdá svou minulostí, odporná navenek svou přítom ností.

Cíkev je město obrovské a rozsáhlé jak New York, ale vzdálené a daleké a cizí poutníku v něm svou ztraceností.

Církev je Paříž samolibá, pyšná, svobodomyslná a myslící si: jsem a budu, a neví, že její smyslná pýcha co nevidět skončí.

Církev je dnešní Jeruzalém, který stojí jak mnozí ve stálém otupění,v klamném očekávání a žij v naději, která se nikdy nestane skutečností.

Církev je kamenná Moskva, tak tvrdá, že do svých tvrzí nikoho nevpustí a nic ke svému srdci nepřipustí.

Církev je tělem, kde jeden orgán druhému slouží, a dobře a zdravě se k sobě mají. A celou bytostí Toho, kdo jim život dal oslavují.

Církev je nevěsta, která pro svou nevěru a neposlušnost se nevěstkou stala a kalich smilstva ve své ruce třímá v domění: jsem a budu a na věky budu.

Círke Boží je nevěsta, manželka Beránkova. Cestou víry, životem pravdy a zkouškách věrnosti trnitou cestou šla, až na vrcholu adventní hory víra stanula. Krásná je jak měsíc, čistá je jak slunce, hrozná je, pro pravdu a pro poselství konce.

 

To je cesta církve a na konci tu proti sobě stojí Nevěsta a nevěstka. A nyní k tomuto úkolu. A tento biblický úkol církve adventistů sedmého dne, je mé přání, aby promluvil právě ke každému z nás, kteří jsme členy této celosvětové poslední sedmé církve, církve soudu. Církve, která jde vstříc přicházejícímu Králi králů a Pánu pánů.

 

BÚ 2/2016 – 12 úkol strana 81-87 :

Název úkolu : JEŽÍŠOVY POSLEDNÍ DNY.

Protože se tento úkol učíme pro sebe . A chceme z něho načerpat a pro sebe získat co nejvíce napomenutí a naučení. Varování a usmrnění a dobrého násměrování. Nazveme si tento úkol pro sebe takto: Poslední dny adventistů sedmého dne. Budu připomínat tedy jednotlivé myšlenky :

Je zde nejprve zůsrazněná svobodná vůle každého z nás, která pro každého z nás byla také obětí Ježíše Krista znovu vydobyta. Je možno proto učinit správná rozhodnutí. A je možno zneužít tuto této svobodné vůle.

 

Obt Ježíše Krista na kříži Golgoty. Při čtení Písma můžeme především díky Pavlovům slovům rozuměť „ o smiřujícím významu Ježíšovy smrti...“

 

Smrt Ježíše Krista na kříži Golgoty přinesla vykoupení pro všechny lidi žijící zde na této zemi až do konce doby milosti. Přesto však: “... celý příběh na kříži neskončil...“

a) Ještě nejsme v nebi. Ale my všichni žili jsme, žijeme v panství satana – v království milosti – v době předvatního soudu – a v očekávání království slávy.

b) Proto tento čas je časem přípravy, posvěcení a oddělení se pro uskutečňován í Boží vůle, Božího záměru a Božího přání na Bohem uskutečněné setkání.

 

Aby se to mohlo stát bylo nutné, aby i Ježíš Kristus učinil rozhodnutí.ve kterém šlo o věčnou existenci každého z nás. A zde, nikdy jinde než zde se projevil jako člověk, lidský a toužíví po lidské blízkosti. Pro tento okamžik je nám Ježíš Kristus nejdražší, nejmilejší a nejližší. Protože pro nás podstoupil druhou smr, hrůzu oddělení od Boha. To, co nikdo nebude muset podstoupit z těch, kteří Pána Ježíše přijali, slovem Pravdy jsou posvěceni a nad každým hříchem zvítězili. Při těch, při kterých zůstane hřích, ti budou muset tuto hrůzu oddělení se od Boha podstoupit – a z teté druhé smrti již pro ně není navrácení. Je to definitní zánik jejich bytí.

 

JIDÁŠOVA ZRADA

 

Doslověn budu číst, strna 85 :

Samozřejmě, je v pořádku, když si řekneme, že za Jidášovy činy byl odpovědný satan. To však přináší další otázku: Co u Jidáše umožnilo satanovi dovést jej až ke zradě?... nějaký charakteroý nedostatek, který satanovi umožnil svést jej na cestu, na níž se dopustit takového děsivého činu... NaJidášově příběhu tak vidíme, jak velký vliv má svobodná vůle a možnost svobodné volby.“

 

A poslední otázka pro nás, na kterou v tomto příběhu budeme hledat odpověď pro sebe, a pro každého z nás. Protože je to napsáno pro nás všechny, kteří jsme v této církvi adventistů sedmého dne. :

... Jak si můžeš být jist, že v životě kráčíš po správné cestě?“

 

Z příběhu o Jidášovi vidíme, že vítězství i tragedie každého člověka má svůj původ v jeho mysli, v jeho myšlení. Peoro se nyní necháme vést Duchem svatým a Božím prorokem, abychom sledovali myšlení, přemýšlení a uvažování i jednání Jidáše. DA 716-719 :

Jidáš... poznal, že učení Kristovo je n ade všechno, o čem dosud slyšel. Miloval Velkého Učitele a chtěl být stále při něm...“

Vliv Ježíše Krista na Jidáše, moc Boží lásky si jej získává, Duch svatý jej chce vést. Je takto, a je tato je cesta ke vznešenému a čistému životu. Jen touto cestou šli a jdou a půjdou vítězové... Dále čteme :

Pociťoval touhu změnit svou povahu a svůj život a doufal, že toho dosáhne, připojí-li se k Ježíši.....“

Určitě to, co pociťoval bylo působení Ducha svatého, to co si přál, to bylo přání i Páína Ježíše. Všichni, kteří svůj život víry prožívají s Ním a v blízkosti Božího Syna, budou Jemu podobní. V tom nikomu a nikdy nebylo a není a nebude zabráněno. Proto je zde čas milosti. Proto přišel Pán Ježíš a je dán Duch svatý. I Duch proroctví, aby nás vedl a dovedl. Sledujme však dále co čteme :

 

Jidáš.... přijal sice povolání za služebníka Kristova (avšak!) nepoddal se božské přetvořující síle...“

A v tomto okamžiku se v člověku objevuje něco, čemu se říká : „... chci, a nechci...“ Když chci, tak musím! Ale jestliže chci, a ještě nemusím. Pak každý z nás stojí v možnosti pádu. Tato chvíle, kterou každý z nás může prožívat je ukřižování našeho starého vnitřního člověka. A to se nestalo v případě Jidáše. Sledujme dál :

Jidáš nedospěl k naprosté odevzdanosti Kristu...“

Tento jediný okamžik v jeho životě a v životě každého z nás rozhodl o jeho věčném skončení. A tento jediný okamžik v životě každého z nás rozhodne o našem věčném životě. Tady můžeme vidět, že Kristovo nábožnství, to je život, to není žádná hra laciných liberál a modlářství farizeů.

 

Nyní sledujme, jak život s Pánem Ježíše pro něho začíná být stále vzdálenější, těžší – rozchází se s ním. Co před krátkým časem obdivoval a miloval, to se pomalu vytrácí :

Tvrzení, jež Kristus tak často opakoval, je jeho království není z tohoto světa Jidáše pohoršovalo. Vytvořil si určitou představu a očekával, že Kristus bude podle ní jednat...“

Myšlení...Ponechal si své myšlení. Jeho mysl se nestotožnila s s myslí Ježíše Krista. Zabránil rozvoji své osobnosti – uvořil si svou představu...Sobectví, hrůza této špinavosti, která dokončila a vykonala ten strašný čin zrádce Ježíše Krista. A to je velikým naučením pro nás. Zde, v tomto okamžiku každý z nás se může stát Jidášem.

Naše myšlení... Připojenim se k Ježíši Kristu členstvív v této církvi adventistů sedmého dne. Tak jsme jimi, AVŠAK ! Jestliže si ponecháme své myšlení, tak znemužńujeme Duchu svatému, aby nás vedl. Naše mysl se nemohla ztotožnit s myslí Ježíše Krista. Zabránili jsme tak rozvoji své osobnosti. Zůstáváme stále starými, tělesnými lidmi, snad trochu vylepšenými, ale ne nikdy duchovními a Duchem svatým vedeni. A utvořili jsme si svou představu. Ježíš Kristus, Bůh a náboženství Ježíše Krista a veškerá činnost pro Něho, podle našich představ: Soucitný, milosrný, stále odpouštějící, stále čekající, ale nikdy ne spravedlivý, nikdy ne kárající. Nikdy ne skrze Božíhoí proroka nám radící, nás usvědčující a nás napomínající a varující. A to už vůbec ne, a nikdy jako Bůh pomsty a Král slávy k nám a pro svůj lid si přicházející. Hrůza duchovního sobectví! Jestliže toto je v nás a žije v nás, tak to na věčné věky zničí každého z nás. Sledujme dál dál Jidášovo myšlení a posuďme sebe a naše myšlení :

 

Vyhlídka na vysoké postavení v novém království byla podnětem, který přivedl Jidáše k tomu, že se připojil k věci Kristově....“

Zde se sobectví vystoupilo na povrch. Jestliže touha po odměně je silnější, než nezištná láska k Ježíši Kristu – pak nad námi visí otázník o kterém nechci říci ani slovo. Ale vím, že i kdyby mně zabil, budu Toho, který mně miluje milovat. Všechno co Bůh dopustí je projevem Jeho lásky k nám i ke mně. Budeme číst dál :

 

Jidáš je velice pozorný posluchač a lidsky praktický člověk : „... Viděl, že Kristus nabízí duchovní hodnoty spíše, než pozemské statky...“

 

V těchto místech končí život pro ty, kteří nehledají duchovní hodnoty, kteří se nenaučili žít v království milosti, kteří nejsou a nemohou vejít do království slávy. Je to tvrdá řeč, ale je to pravda!!! Tak to bylo vyhlášeno Pán Sláva na Hoře blahoslavenství, „... aby nikdo nebyl napochybách, jací to budou lidé, kteří vejdou do Jeho království...“ A nyní ta nejdůležitější slova, která jsou určená každému člověku : „Být nebo nebýt ?“

Proto se rozhodl, že se s Kristem nespojí natolik, aby už nemoho ustoupit...“

Kdy tato skutečnost se může stát v našem životě?

a) Nebyli jsme přemoženi Boží milostí, neovládla nás Boží moc, neprojevila se v našem životě Boží láska. U Boha, svým vyznáním jsme, ale ssvým životem s Ním ztotožněni nejsme. To všechno je skutečností naší mysli a projevem našeho života. Vůle Boží se nestala vůlí naší. Přání Ježíše Krista se nestalo naším přáním. Těmito slovy jsme se přiblížili k nám. Jsme adventisté sedmého dne. Proto si tato slova také řekneme pro sebe:

b) Byli jsme povoláni k životu víry poselstvím Tří andělů. Tím je nám řečeno: Kdo jsme – adventisté sedmého dne. Proč zde jsme – to je vyjádřeno v tomto poselství pro všechny lidi na této zemi. Co máme – se známit s tímto rozhodnutí Hospodina Boha všechny lidi na této zemi. Obrovská přednost – Obrovská zodpovednost. Tato skutečnost nás musí pohltit. A my? I toto se může stát :

  1. Ta milost, která nám byla dána si nás nezískala. Boží moc nás nepřemohla Boží láska se neprojevila. Trojandělské poselství, nic nám neříká – slova jsou to – a to je všechno. A tak jsme se stali hluchými, slepými a mrtvými – a mlčíme : „... jako psi nění...“ a brodíme se jako bludičky a lovíme z vlastních zdrojů. Čtěme ještě tato závěrečná slova o Jidáši:

 

Jidáš se rozhodl: Budu bdělý.... a vskutku byl....“

A každý, kdo se jinak ozve a jinak promluví: ignorovat – umlčet – zneškodnit! Pravda a pravdiví věrní budou mít v závěrečných dnech spoustu nepřátel dny před námi jsou otázkou věčnosti : „..... BÝT NEBO NEBÝT ?

 

Pochopil jsem, že nadpis tohoto úkolu je vlastně hlasem třetího anděla a zrovna tak to, co jsi řekl v příběhu o Jidášovi. Vlastně podle toho, co Duch proroctví nám o Jidášovi připomíná. Je to příliš pravdivé, než by tomu člověk měl nevěřit. Ale také silně varující. Proto se tě musím zeptat. Co mám dělat? Kde a jak mám začít? Kde skutečně začíná misie Třetího anděla?

 

To první, nejnutnější a nejdůležitější je ve společenství s Bohem – a to je modlitba ! Sám nezmůžeš nic a sám od sebe nechtěj nic. A o tom si řekneme v následujících výrocích Božího proroka.

 

 

 

 

 

 

 

 

III Část 1 Kor 9.24-27 :

 

Zdaliž nevíte, že ti, kteříž v závod běží, všickni zajisté běží, ale jeden béře základ? Tak běžte, byste dosáhli.

A všeliký, kdo bojuje, ve všem jest zdrženlivý. A oni zajisté proto, aby porušitelnou korunu vzali, ale my neporušitelnou.

Protože já tak běžím, ne jako v nejistotu, tak bojuji, ne jakovítr rozrážeje,

Ale podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.“

 

Všichni jsme na závodní dráze v běhu o dosažení cíle. Všichni jsme adventisté sedmého dne. A ke každému z nás je tato řeč. Naše závodní dráha k cíli. To je úpatí adventní hory víry – ta úzká cesta k zářícímu městu, Novému Jerzalému, kterou ozařuje půlnoční světlo, která je za námi až na samý vrchol adventní hory víry. Vrcho – Cíl – A Nový Jeruzalém, všechněm nám je dosažitelný.

 

Podmínky boje: Nestačí svaly a síla. Nezvítězí jen mladí a zdatní. Nezvítězí ani jen staří, moudří a zkušení. Ale zvítězí ti, kteří v moci Boží nad svojí tělesnou přirozeností zvítězili.

 

Být jisti. Hospodin Pán je naší pomocí. On je zárukou našeho vítěztví. On nás povolal na tuto úzkou a stále zužující stezku k nebeskému Jeruzalému, ne abychom padli a zapadli do světa, který leží hluboko dole pod námi. Ale povolal nás jako vítěze. Stojí to mnoho, všechno nás to stojí. Ale stojí to za to!

 

Tělo m usí poslechnout ducha. A Duch můj musí poslechnout Božího Ducha. Musí. Musí ! Protože já to chci ! Pak nikdy nebudu mluvit a neřeknu ani jediné slovo, kterým sám nežiji.

 

A nyní slova Ducha proroctví, Božího proroka. Co proto všechno děla satan, aby tomuto zabránil. SC 76 :

...satan se ustavičně snaží,... aby překazil spojení a společenství s Kristem.... upoutal mysl k ( k všedním) radostem... starostem...“

Ubít v nás každičkou stopu duchovnosti. Žijte tělesně, myslete dělesně.... Buďte lidmi ať v nás není sebemenší jiskérka naděje.

 

MB 81 :

Podstata hříchu... zaleží na odchýlení od Boží vyslolené vůle v nejmenší podrobnosti.... Srdce je rozděleno. Zapírá Boha a staví se proti zákonům Jeho vlády.

Stačí jediné ušinutí, jediný krok mimo. Mnohdy právě u toho prvního kroku vedle začíná minutí se toho konečné cíle.

 

5T 264-265 :

Musíme pilně využívat všech možností milosti, aby v duši stále více přebývala Boží láska, abychom poznávali věci nebeské... Váš křesťanský život musístále růst a rozvíjet se. Můžete usilovat o dosažení vysoké úrovně znalosti Písma svatého a chcete-li být dětmi Božími, pak ji musíte dosáhnout. Nemůžete se zastavit. Buďto jdete vpřed nebo upadáte. Musíte mít duchovní poznání... Tam, kde je duchovní zdraví, tam jei růst... Tam je věrné varování i kárání. Tam je horlivá práce, ochotné nošení břemen a odpovědnosti.“

Žijme víc...“ Žijme maximálním životem. Věrně a čestně v životě v čase. Věrně a čestně životem pro věčnost. N ikdy nesmíme zůstat stát. Život nelze zastavit. Na cestě k nebesům nemůžeme zůstat stát.

 

AA 478 :

Všem je zaslíbena mravní a duchovní dokonalost z minulosti a síly Ježíše Krista...Vede nás k trůnu Božímu a vkládá do našich úst modlitbu, kterou nás úzce spojuje se sebou.... Bůh nikterak neomezuje růst těch, kteří chtějí být naplněni poznáním Jeho vůle ve vší modrosti a v duchovním porozumění...“

 

5T 264 :

Všichni potřebujeme vůdce v úskalích života, tak jako námořník musí mít kormidelníka, který by ho provedl písčinou mezi skalisky. Kde najdeme tohoto vůdce? Bratři a sestry odkazuji vás na Bibli.... Bible nám ukazuje dokonalo charakterovou úroveň. Je neomylným vůdcem ve všech okolnostech až dokonce životní pouti. Přijměte ji za svého rádce a zapravidlo každodenního života.“

Potřebujeme Bibli – slovo věčné Pravdy pro každého z nás. K Bohu nás přivedl, s naším Spasitelem jsme se setkali...

 

ST 289 :

Nebezpečné doby jsou před námi. Každý kdo zná pravdu, má probudit a ukáznit před Bohem své tělo, svou duši a svého ducha...Musíme bdít a být před ním na stráži. Musíme obléci celou výzbroj Boží. Musíme se řídit pokyny Ducha prorockého. Musíme milovat pravdu pro dnešní dobu a být ji poslušní. To nás ochrání od toho, abychom nepřijali mocné svody. Bůh k nám prom louvá skrze své Slovo. Promlouvá k nám skrze Svědectví pro církev, prostřednictvím knih, které nám pomáhají objasnit naše dnešní stanovisko, které máme zastávat. Dbejme výstrah, které nám byly podrobně podány.Budeme-li je přehlížet, jak se vymluvíme?“

 

Do dn ů nebezpečí v závěru dějin jsme vstoupili. V kázni Slova musíme žít. Božím prorokem je nutno, abychom mohli jít. Jinak budeme strženi, a nebude nám možno vejít. Výmluvy ani jediného z nás neuspějí a nikoho nezachrání. Svůj život jsme dali Bohu, abychom žili Pravdou a mluvili slova Pravdy.

 

 

 

 

ZÁVĚR

 

Nezapomeňme, že jsme to my sami, kteří svým životem vydáváme svědectví o tom, jací jsme, jak skutečně věříme a komu patříme.

 

Da 391-393 :

Zaslíbení a napomínání Ježíše Krista se týkají mne... Zážitky, o kterých vypráví Boží slovo, maí být m ými zážitky... Slovo Boží, jež duše přijala, utváří myšlení a pomáhá rozvíjet povahu....

Kristus pronesl svatou věčnou pravdu o vztahu mezi n ím a jeho následovníky. Znal povahu těch, kteří se pokládali za jeho učedníky, a jeho slova byla zkouškou jejich víry. Prohlásil, že mají věřit jeho učení a jednat podle něho. Všichni, kdož ho přijmou, se mu přiblíží a připodobní.... Vyžaduje to, aby se cele odevzdali Ježíši... Budou muset kráčet po úzké stezce, po níž šel Muž Golgoty, budou-li chtít získat dar věčného života a slávy nebes.

Jedině vírou lze poznat slávu Ježíšovu. Tato sláva je skryta, dokud nen í skrze Ducha zažehnuta víra víra v duši...“

Každý z nás může žít vírou v proměňují milost a moc Boží lásky. A kjaždý z nás může žít ke cti Boha a k uskutečnění přání Ježíše Krista. Kdo vírou žije, ten skutečně žije. Protože dále čteme. DA 660-661 :

Ten, kdo uzří neposkvrněnou lásku Spasitelovu, bude povznešen ve svém myšlení, očištěn v srdci a proměněn v povazen. Takový se stane světlem světa, odrážejícím do jisté míry tuto tajuplnou lásku....“

 

 

 

 

 

 

Konec 2 úkolu

 

 

 

 

POVĚŘENI POSELSTVÍM KONCE 3 úkol

 

Odvážný a nebezpečný název. Proto se tě zeptám:

Můžeme jej dát? Proč jej můžeme dát? Kdy jej můžeme dát? A k čemu nás zavazuje ?

 

Čtyři otázky. Je skutečně odvážný a je doopravdy nebezpečný. Proto si na tyto otázky odpovíme.

  1. Protože toto poselství máme. (Zj 14,6-12) Je to poselství života a smrti. Věčné ho rozhodnutí „....věčným evangeliem....“

  2. Protože jsme tomuto poselství uvěřili, stali se adventisty sedmého dne, a vzali jsme tato slova za svá.

  3. Jestliže pro to, čemu věříme, i žijeme.. Naše slova nejsou teorií, ale čemu věříme, tím i žijeme.

  4. Být tím kým být máme. Pak můžeme být jisti tím, že nás Bůh vede svým svatým Duchem v té víře a zkušenostech, které nám dal a pro jejich uskutečnění m y žijeme, Když jsme ze své strany udělali všechno. Pak všechno ostatní je na našem Bohu a Pánu.

 

Dobře, jdeme k těm veršům, které jsou před námi. Boží víra je jistotou života.

 

Iz 8,1 :

I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě knihu velikou, a napiš na ní písmem lidským: K rychlé kořisti pospíchá loupežník.“

Za nami je čtvrtá kapitola ekumeny. Zrovna tak i pátá kapitola překrásné písně o vinici a o bolesti a o jejím tragickém skončení starozákonní církve. Nastává nové údobí. A Hospodin Pán opět hledá člověka. A přibližuje nám události dnešních dnů. A Hospodin říká: Ta slova musíte číst a této řeči musíte rozumět: satan soustře'duje síly k poslednímu boji.

6 :

Poněvadž pohrdl lid ten vodami Siloe...“

A co se stalo s Jeho l idem, který toto poselství má. Který toto všechno ví. A s m nohými je, jako by neměl. A o tomto nic nevěděl.

 

7: :
„Protož aj, Pán uvede na ně vody, řeky násilné...“

Může to být zkouška posledních dní. Může to být rozbouřený Jordán posledních událostí. Pak je to poslední možnost: Zapečetění a nebo vymazání. Buď naše jména v knize života zůstanou nebo budou vymazány.

 

Zeptám se tě. Co pro nás dnes je nejdůležitější?

 

Osobně věřím , že je to modlitební příprava, kdy dáváme nejvíce možnosti Duchu svatému.Pak můžeme mít proti nepříteli toto ujištění desátého verše.

 

10 :

Vejděte v radu, a zrušena bude, mluvte slovo, a neostojíť; nebo s námi jest Bůh silný.“

Mít toto ujištění. Neopříteli a jeho zů stupům se nic nezdaří, protože s námi je Hospodin Bůh.

 

11 :

Tak zajisté mluvil Hospodin ke mně, ujav mne za ruku, a dav mi výstrahu, abych nechodil cestou lidu tohoto, řka:

Hospodin říká, že tato slova jsou pro nás, pro tento Bohem povolaný a tímto poselstvím oddělený lid. Je to On, který je pro nás Oblakem stinným v parnu dne a Sloupem ohnivým za temné noci. Ale také nás říká, že nikdy se nesmíme n ičím od N ěho odtrhnout a nikdy nedovolit, aby nás někdo strhl na stranu toho lidu, kteří od Boha odešl i a s lidem Božím nejdou.

 

12 :

Neříkejte: Spuntování, když lid ten praví spuntování;, aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli.“

 

Tady tě přeruším. Četl jsi, že „.... nemáme jít cestou lidu tohoto...“ Rozumím těmto slovům tak, že to jsou všichni ti, kteří se vydali cestou vzpoury. Ať jsou to ti, kteří jsou na cestě nevěry, a nebo ti, kteří tím, co jim dal Hospodin k životu víry a služby pohrdli. Je tomu tak?

 

K tomu na co se ptáš je je odpověď ve 12 verši a Hospodinova rada ve 13 verši. Ti všichni, kteří se vydali cestou zlé vzpoury a cestou nevěry, ti všichni se strachují. O tom si více povíme ve 4 kapirtole v 1 verši. A nyní ti přečtu to, co my máme dělat, jestliže jsme věrní a Hospodin nás vede tou cestou a tím poselstvím, které nám bylo nebesy dáno. A k této závěrečné službě do které nás uvádí tímto úkolem.

13 :

Hospodina zástupů samého posvěcujte; on budiž bázeň vaše i strach váš.“

Tady je rada: Posvěceni poslušností pravdy. A žijící v bázni před Bohem – Ctít Boha, oddanost, poslušnost, věrnost a vděčnost. Tehdy se pro nás náš Hospodina a Pán stává.


14 :

A budeť vám svatyní, kamenem pak urážky a skálou pádu oběma domům Izraelským, osídlem a léčkou obyvatelům Jeruzalémským“

Svatyní – Místem, které je nejvzácnější, nejjistější a nejbezpečenější.

Ale těm, kterým se nestal je k věčnému pádu a k věčnému zahynutí.

16 :

Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedníky svými.“

K tomuto verši mohu napsat, jen tato slova, sám od sebe nic 2 Tim 4,1-5 :

Protož já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Ježíše Krista, kterýž ma souditi živé i mrtvé v příchodu svém slavném a království svém,

Kaž slovo Boží, ponoukej v čas i v ne včas, tresci, žehři, napomínej, se vší tichostí a učení.

Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou trpěti, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovati budou učitele,

Ale ty ve všem buď bedliv, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazuj toho dostatečně, že jsi věrný služebník“

 

Tato slova nás zavazují. Pravdou poselství žijeme. Slova tohoto poselství mluvíme. Jsme-li věrní a zůstaneme-li tak, zachráněni jimi budeme. Jsme-li nevěrní, by´t i jsme mluvili a jimi nežili, odsoudí nás.

 

17:

Pročež očekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova; na něj pravím čekati budu.“

A zde je napsáno to, co jsem řekl.

 

20 :

K zákonu a k svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedle slova toho, v němž není žádné záře.“

Boží zákon, Boží slovo a Svědectví, a Boží proroci. Jestliže jinak mluví, z vlastního mluví, Duch svatý s nimi není. Slova bez moci, život bez ducha.

 

A po tomto kralickém překladu tohoto verše přečtu tento verš tak, jak je zaznamenán v KJV.

 

20 :

K zákonu a k svědectví! Pokud nemluví podle tohoto slova, je to proto, že v nich není žádné záře.“

Jsou prázdní , nic v nich není. Slova prázdná, život v nich není.

 

x

Iz 4,1.3.4:

I chopí se sedm žen muže jednoho. V ten den, a řeknou: Chléb svůj jísti budeme, a rouchem svým se odívati budeme, toliko, ať po tobě se jmenujeme; odejmi pohanění naše.“

 

Ty jsi řekl že na moji otázku blíže odpovíš tímto veršem. Tak ti to připomínám. Jedná se o to, kterou my máme jít cestou.

 

Tento verš skutečně nás uvádí k této odpovědi. A skutečnost, která je zde zaznamenána nás přímo vyzývá k správnému a čestnému rozhodnutí. Protože jsme adventisty sedmého dne, a chceme jimi zůstat až dokonce. Tak tedy k tomu verši:

Sedm žen – je sedm církví (Zj 17,15). Určitě zde můžeme říci, že zde je i naše.

V ten den – je zde určen čas.. Označení doby, ve které k něčemu vážnému dochází.

Chléb svůj – Ne tedy Boží slovo, ale lidské učení. Tradice, protestantské bludné učení, al e i naši kazatelé, kteří napsali knihy, které jsou v rozporu s věroukou adventistů sedmého dne. Všechny tyto knihy přivádí k ekumenickému smýšlení. Někteří z našich bratří a sester jsou mezi nimi a mají, kteří odvrhli eidentitu církve danou poselstvím tří andělů. A tím i pravdy, které zastává církev adventistů sedmého dne a druhých vede k této Přítomné pravdě. To co jsem řekl potvrzují další slova těchto sedm žen.

Rouchem svým – Odmítnutí spravdlnosti Ježíše Krista. A zde můžeme vidět i našeho bratra, oblečeného ve svém šatě, který vešel na svatební hostinu. (Je to podobenství, které je skutečností v těchto dnech.) (Mat 22,1-14)

Toliko mít Tvé jméno – nic víc, jen když se budeme jmenovat křesťané. A ještě jedno :

Liberalismus – my nic, jen vyznání: „Láska nás spojuje, učení rozděluje.“

 

Když jsi řekl, že to může být smýšlení některých z nás a stejně tak falešných protestantů. Pak my řekni: Kdo jstou tedy křesťané? Kdo mohou tedy mít toto jméno, které je odvozeno od jména Krista Ježíše ?

 

Na to, na co se ptáš se podobně ve stejném smyslu, ale jinými slovy ptal jeden protestant papeže Pia XI v dopise , který mu zaslal 22.května 1954 A odpověď na tuto otázku byla uveřejněna v tehdejším největším katolickém časopise v USA, Tha Ceaholic Extension Magazine, 180 Wabash Avenue, Chicago Illionis – s požehn áním papeže Pia XI.

Odpověď je ve třech bodech.

  1. Katolická církev má právu učinit změnu v kalendáři – čestně to přiznávají.

  2. Protestanté ve svém názvu jsou lháři a pokrytci, když uctívají neděli, spolu s námi

  3. ... Adventisté sedmého dne jsou jedinou skupinou mezi vemi protensty....“

 

A teď ti odpovím podle tohoto vyjádření na tvoji otázku :

Adventisté sedmého dne jsou křesťané. Chceš-li být křesťanem musíš být advnetistou sedmého dne.

Přejdeme k dalším třem veršům. Co Bůh udělal pro svoji církev, statého Izraele. A nyní pro tento duchovní Izrael.

 

 

x

 

 

Iz 5,1-3 :

Zpívati budu milému svému píseň milého svého o vinici jeho: Vinici má milý můj na vrchu úrodném.

 

Kterouž ohradil, a kamení z ní vybral, a vysadil ji vinným kmenem výborným, a ustavěl věži uprostřed ní, také i pres uděllal v ní, a očekával, aby nesla hrozny, ale vydala plané víno.

Nyní tedy obyvatelé Jeruzalémští a muži Judští, suďte medle mezi mnou a vinicí mou.

Což ještě učiněno býti mělo vinicí mé, ješto bych neučinil? Proč, když očekával jsem, aby nesla hrozny, plodila plané víno?“

 

Píseň vděčné a šťastné lásky, která tak krásně začala. Pěvec je nadšený těmi slovy, kterých pronáší. Je to řeč jeho srdce a miluje vinici, miluje církev svého Pána. A má proto důvod. Vždyť takovou staroslivost, takovou péči projevil Hospodin pro svů j lid, aby byl takový jak jej chce mít. A tak nyní je pouze na nich, na vinici, na starozákonním lidu, jak se odvděčí svému Bohu a Pánu za všechno to, co pro ně udělal a dělá. A jakou bolestí musel být zasažen pěvec, když... A jakou bolest musí mít Bůh a Pán, když...

Iz 5,4 :

Což ještě činěno býti mělo vinici mé, ješto bych ji neučinil? Proč, když jsem očekával, aby nesla hrozny, plodila plané víno?

 

Proč ? Jaká je odpověď ?

 

Odpovím ti tmito slovy 3T 480 :

... Vyměnili si pány, místo Krista přijali mamon... Od těchto svedených lidí satan získal úctu jejich láskou k bohatství. ( A jakým způsobem, takže:) Změna nastala nepozorovaně a satanská moc je tak zákeřná, že se přizpůsobili světu a nepozorují, že odešli od Krista, že jsou již Jeho služebníky jen jmeném („... toliko, ať se po tobě jmenujeme...) (A teď následuje velice důležitá věta pro nás:) Satan (dnes) jedná s lidmi opatrněji, než když pokoušel Krista na poušti....“

 

5 :

A protož oznámím vám, co já učiním vinici své“ Odejmu plot její, a přijde na zpuštění; rozbořím hradbu její, i přijde na pošlapání.“

Bůh se rozhodl, zrovna tak jak tehdy před potopou. Každému je dán čas. Starému Izraeli, i nám. Budeme číst dál. Musíme najít sebe a odpověď.

 

6 :

Zapustím ji, nebude řezána, ani kopána, i vzroste na ní bodláčí a trní; oblakům také zapovím, aby nevydávali více na ni deště.“

 

Jak se to mohlo stát? A jak k tomu by mohlo a nebo již došlo při nás? Můžeš mi odpovědět? Co by mohlo být příčinou toho ?

 

Mohu ti odpovědět jen tím, co říká Boží prorok 4T 437 :

O Svědectvích Ducha vznikají stále větší pochybnosti...(Proč?) (Protože naši bratři a sestry) „ … neznají ducha ani moc a sílu Svědectví. Protože jejich srdce je neposvěcené....“

 

A já budu číst dál. A zde Boží prorok zaznamenává tato slova 4T 513 :

Je děsivou skutečností, že pro lidi na odpovědných místech je příznačná lhostejnoust, ospalost a netečnost, a že nepřetržitě narůstá pýcha a velká vůči výstrahám Božího Ducha. Překážky, které klade B oží slovo kolem svého lidu, jsou strávány. Lidé, kteří znají cestu, po níž Bůh v minulosti vedl svůj lid, si podali ruce se světem, místo, aby se ptali na cesty staré a hájili své postavení jako zvlášního lidu. Nejděsivějším rysem v této věci je skutečnost, že se nedbalo na varovné hlasy pronášené v protestech, žádostech a výstrahách....“

Odpověď je jednoznačná – ignorace, odmítnutí Ducha proroctví. Snaha umlčet Božího proroka. A to se satanu z veliké míry podařilo...

 

Je nutno také děkovat milým bratřím, kteří tomuto Nepříteli se postavili na odpor: Duchovní obnovou, proslovy, výzvami, varováními a slovy pravdy kdo je šelma a o co jí jde. Kdo je falešný prorok a co dělá.

 

Určitě. Církev adventistů sedmého dnezde stojí a bude stát a nepadne. Věrní tu jsou a slovy pravdy žijí a slova pravdy mluví a za ty se modlíme. Čtu dále.

 

7 :

Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Izraelský jest, a muži Judští révové milí jemu. Očekával pak soudu, a aj, nátisk; spravedlnosti, a aj, křik.“

 

Co Bůh chtěl, toho není. Co satan chce, to je a to se děje. A další verš zaznamenává tuto skutečnost:

 

Iz 5,8 :

Běda vám, kteříž připojujete dům k domu, a pole s polem spojujete, tak že místa jiným není, jako byste sami rozsazeni byli k přebývání uprostřed země.“

První běda nad lidským počínáním těchto věřících je vyjádřeno nad sobectvím člověka. Tělesnost věřících se nejprve projevuje sobectvím, službou mamonu. A toto my budeme sledovat a tak poznávát, kde je naše srdce, o co nám jde a komu doopravdy patříme.

 

11 :

Běda těm, kteříž ráno vstávajíce, chodí po opilství, a trvají při tom do večera, až je víno i rozpaluje.“

Po sobectví následuje poživačnost, hovění chuti, nezvladnutý člověk, který se nepoddal Boží moci. Panuje a poroučí jeho tělo a ne jeho duch. Ten je v otroctví těla a tedy pod vládou satana. A další třetí běda.

 

18 :

Běda těm, kteříž táhnou nepravost za provazy marnosti, a jako provazem u vozu hřích;“

Marnost, jejich život nemá tu pravou hodnotu. Odmítli smysl svého života v plnosti poselství, které jim bylo dáno, ztratili cíl. V dalším verši čteme jak se to projevuje v jejich myšlení.

 

19 :

Kteříž říkají: Nechať pospíší, a nemešká dílem svým, abychom viděli, a nechať se přiblíží, a přijde rada toho Svatého Izraelského, abychom zvěděli.“

Stali se z nich posměvači. Nemohou umlčet skutečnost toho, že uvěřili, a tento projev vnitřního strachu vyjadřují slovy, kterými sami sobě lžou, aby se sv ou lží, alespoň oklamali.

 

21 :

Běda těm, kteříž jsou moudří sami u sebe, a vedlé zdání svého opatrní.“

V tomto pátém běda můžeme vidět dílo satana v nich: stávají se „... moudří sami u sebe...“ Stávají se svůdci druhých – sami uvedeným způsobem svedeni, druhých usilují své na tu cestu na které jsou oni sami.

 

22 :

Běda těm, kteříž jsou silní ku pití vína, a muži udatní k smíšení nápoje opojného;“

Šesté běda. To už je cesta dolů. Umlčet svědomí. Zapadli do světa, stali se součástí světa. Vstřebávají do sebe všechno zlé, čím žijí lidé světa.

 

23 :

Kteříž ospravedlňují bezbožného pro dary, spravedlnost pak spravedlivých odmítají od nich.“

Skutečně, zde už vidíme dílo a zřejm ý projev satana v nich. Nenávidí Boha a Jeho spravedlnost. Konají dílo satana a milují tmu, hřích a nepravost.

 

24 :

Z té příčiny, jakož plamen ohně zžírá strniště, a plevy plamen v nic obrací, tak kořen jejich bude jako shnilina, a květ jejich jako prach vzejde; nebo zavrhli zákon Hospodina zástupů, a řečí svatého Izraelského pohrdli.“

Došli až sem. Odmítnutím Božího proroka, nedocenili dar nebes. Nepoznali krásu a vznešenost tohoto bohactví. Nezahleděli se výš. Nechtěli žít víc. Ani snad nedospěli tam, kam Jidáš....Tak jak čteme v tomto zmíněném verši :

.... Pohrdli řečí svatého Izraelského...“

 

30 :

A zvučeti bude nad ním v ten den, jako zvučí moře. Tehdy pohledíme na zemi, a aj, mrákota a úzkost; nebo se i světlo zatmí při pohubení jejím .“

 

Tím vítězem, který se rozezvučí, zazní hlasem velkým je Hospodin... Ale nad kým?

 

Odpovíme si verš 25 :

Hospodin se prchlivístí rozpálil na lid svůj, Na Izrael.

 

26 :

Proto povolá z daleka národ krutý k ztrestání jich.

 

27.28.29 :

Budou nelítostní a silní a nebude, kdo by jich přemohl. 30 verš nám jen přiblížilo skutečnost konce, k němuž směřuje veškeré dění na této zemi. A tomu i nasvědčuje začátek 6 kapitoly proroka Izajáše.

 

Konec

 
 

 


Archiv

Kalendář
<< září / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 11477
Měsíc: 320
Den: 15