Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejslabší k nejvyšším

NEJSLABŠÍ K NEJVYŠŠÍM

 

Ty pouze dvě slova jsou velikým zaslíbením. Ti nejslabší lidé mohou nejvíce oslavit Boha.

To jsou slova jisté pravdy. A na slovech Božího slova stojí Boží církev. A jako je nezničitelné Boží slovo, věčná pravda a věčný Bůh, tak je nezničitelná a neporazitelná Boží církev. A jako byly, jsou a budou útoky na knihu Zjevení. Tak byly, jsou a budou útoky na církev adventistů sedmého dne. A jako Bůh, ten úžasný Bůh, Hospodin a Pán a Spasitel, vyřešil ten nejhroznější problém, který se ve vesmíru stal pouze dvěma dřevy kříže Golgoty. A Sám tam rozpřáhl své probodené ruce, aby objal všechny děti této planety Země. Tak prostě, jednoduše a neuvěřitelně je vyřešen problém hříchu. Již nikdy se nebude opakovat to, co se stalo na vrchu Golgoty.

Nah 1,9 :

Co myslíte proti Hospodinu? Onť konec učiní, nezdvihne druhé rány.“

 

Ale satan ještě žije a horečně pracuje, ví že „… má krátký čas...“ (Zj 12,12)

A padlý andělé, jeho služebníci jsou zde, a víme a zakoušíme jak útočí na každého z nás.

Šelma z moře, šelma z propasti, a všechny pozemské mocnosti, které se staly, aby zde, v závěru velkého sporu byli jejich spojenci k poslednímu útoku, ke zničení Boží lidu.

 

Jak bude ukončeno vítězné Boží dílo na zemi ? Pravda je neuvěřitelná, protože je od Boha. A Hospodin Bůh daleko, neskonale daleko přesahuje člověka. A přece, ač je to neuvěřitelné! Tato božská Pravda se uskutečňuje skrze člověka! Byl to Člověk, Ježíš Kristus, který za nás umírá na kříži Golgoty.1 Tim 2,5 :

Jedenť jest zajisté Bůh jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Ježíš Kristus.“

 

K následovníkům Ježíše Krista je řečeno: Pán Ježíš je vaším Vzorem. Je pro vás Příkladem. A na Hoře blahoslavenství vyhlašuje: „Hledejte nejprve království Boží a jeho spravedlnost...“ A dále říká : „Kdo miluje více otce, matku, syna….Není mne hoden…“ Ale já také vím, že bez té největší lásky k Ježíši Kristu nejsem schopen nikoho skutečně milovat. Vždyť láska je darem nebes.

 

A tato slova pravdy nebes si uvědomil apoštol Pavel a tuto svoji zkušenost, která je niterným a silným prožíváním vztahu k Ježíši Kristu pro nás! Pro nás adventisty sedmého dne, kteří stojíme na konci dějin lidstva popsal těmito slovy, protože my jimi musíme žít, abychom mohli přežít poslední dny na této zemi. Čtu Gal 2,20 :

S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře v Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.“

 

Tak prostě, jednoduše, zřetelně a přesně, srozumitelně. Nikdo, ani jediný člověk na této zemi nemusí být na pochybách, jak bude ukončen velký spor, který vznikl ve vesmíru. Nebeští andělé žasli nad tím. Co řekl a uskutečnil na vrcholu Golgoty Boží Syn. Nebe bylo v údivu, když četlo ta slova, kterých jsem nyní od apoštola Pavla já přečetl. A nebe žaslo, když vidělo apoštola Pavla klečícího u špalku s hlavou položenou na toto dřevě a nad jeho krkem meč kata.

A to nebe, to milé nebe tato slova. Toto vyjádření naší víry. A nikomu z nás se nemůže dostat větší cti, tak podobně, jako apoštolu Pavlovi. Ale také víme, že věrní a živí, těm se dostane veliké cti. My lidé na konci můžeme být velmi šťastni, že dobrý Bůh je k nám tak laskavý. A my si ta slova přečteme. Čteme je často. Jsou tou nejkrásnější písní v mnoha odměnách, která od země zaznívá k nebeským výšinám Zj 14,12 :

Tuť jest trpělivost svatých , tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“

 

I Část

 

Úvod napsán, jak tedy dal? Vím, když člověk dělá, nebo říká, či píše sám něco od sebe. Tak prostě ví, že to všechno dělá on. Že za tím vším stojím já. Je to zkrátka moje a ze mně. Je na tom všem můj podpis a mé jméno. Jsou to časné věci. Ale já také jsem si vědom toho, jestliže ve věcech, které jsou záležitostmi našeho Boha, nemohu pracovat sám od sebe. To nemohu a to nesmím! Nikdy na to nestačím! A nikdy bych se toho neodvážil ! A tak jsem si jist, že bylo při tobě, a že je i při mně. A přesto jsem položil tu otázku.

 

Už jsem to snad jednou řekl: Jsme jako Abraham. Bůh jej vyzývá k cestě, a on vychází a neví kam… Pán Ježíš vyzývá učedníky, a oni také neví, kam půjdou a co je čeká… Martin Luther přibíjí na vrata chrámu 95 tézí, a vůbec neví, jak to všechno s ním a se všemi jeho následovníky jednou skončí… Ale my bratře, ani ty a ani já nevíme to, co je před námi a jak to s námi skončí. Ale jedno, a to je to nejkrásnější a nejšťastnější, co víme! My víme, že vítězství, to nejslavnější a nejúžasnější je vítězství této poslední sedmé církve. Musíme si přečíst ten verš. Říká to ke všem nám v této církvi adventistů sedmého dne Zj 3,21 :

Kdož svítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já svítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.“

 

Ale přesto, jak dál? Práce tělesná i duchovní, je jako práce n a domu: Nejprve jsou vybudovány dobré základy, To říká i Pán Ježíš. A na nich se staví dům: Suterén – přízemí – poschodí – A střecha. A tak podobně byla po staletí budována přítomná pravda. Zkusme to. A když nás povede Duch svatý, budeme spolupracovat s Ním, a když ne, On ví jak dál bude-li tak chtít. Takže – Nejprve postavíme základy na čem jsme doposud pracovali. To jsou názvy a jednotlivé základní verše :

Proroctví o připravenosti : Job 16,2 – Uvažujme nad přítomnou pravdou dnes na konci adventního hnutí způsobem sobotní školy: Zj 14,6-12 – Boží kalendář událostí : Juda 3 – Poslední úkol v poslední chvíli : Am 3,7 – Nebojme se mluvit pravdu : Řím 9,1.21 – Jste připraveni na přejití Jordánu? : Am 4,12. Zj 19,7 – Víra tvá, radost tvá – Chci být při tom : Řím 15,4 – Kdo jsou adventisté sedmého dne; kteří to jsou? : Žalm 50,1-6.

 

A nyní si přečteme tyto základní verše – a začneme stavět. Ale, ne sami. Žalm 71,18-24 :

Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.“

 

To jsou bratře, to jsou slova ve kterých je síla k jejich vyslyšení. Ve kterých není ani stín sobectví, ale plnost toho, pro co žijí. Vyslyš mně Hospodine, ne pro mě a k mému dobrému, proto že mně miluješ, proto že mně máš rád. Ale vyslyš mně pro to Pane Bože, a neopouštěj mně proto, dokud nepředstavím spolu s tvým lidem „...sílu tvou...“

 

Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšena jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?

Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.“

Ani mně to nedá, abych k těmto dvěma veršům něco neřekl. Ta slova, co jsem nyní četl. To jsou slova života.. To co zde Žalmista říká, to prožil. To není teorie o Bohu, kterého člověk miluje, protože Bůh ho má rád. Ale to je pravda o Bohu, který zachraňuje člověka, protože za Jeho záchranu svého Boha a Spasitele bude milovat. Protože on, ten člověk, bude Boha milovat. A to je život, a ne jen teorie. Proto, když mnou můj milující Bůh mrštil do prachu cihel. Když jsem tehdy poznal špínu svou a válel jsem se ve své krvi. A Bůh můj, když šel kolem mě a mně viděl a poznal můj čas a čas mého milování, že já svého Zachránce budu milovat, že mně z mé špíny vysvobodil, tehdy neváhal, a z té propasti mně vyrval, vyzdvihl a vysvobodil. Proto nikdy, nikdy a nikdy nechci, aby má slova přebíhala můj život. Ale můj život byl svědectvím mých slov. Budu číst další verše :

 

Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.

I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.

Plesati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.

Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.“

 

Člověk zahrnuje svého Boha svou láskou. Tou láskou kterou mu dal Bůh. Ta nění z něho, ale je od Boha v něm, aby skutečně miloval. To je opravdová síla vztahu. Bůh přivázal člověka k Sobě provazy svého milování. Jsou nezničitelné. A jsou tak silné, že jejich přetnutí pouze člověkem samým, (nikdo jiný to totiž nemůže udělat, ani ohnivá pec, kterou dal král Nabuchodonozor sedmkrát více rozpálit,) by znamenalo tak hrozné výčitky svědomí, že smrt takového člověka pro něho byla sladkým vysvobozením.

 

Ty jsi růst víry a života církve spolu v souvislosti vznikající tak Přítomné pravdy přirovnal ke stavbě domu od základů až po střechu. Zkusme to i nyní. Sedm veršů základního biblického textu – Názvy zmíněných úkolů – Základní biblické verše – Zamyšlení – A slova Božího proroka.

 

Myšlenky jsou buď od Boha a nebo od satana. Ale, vím jak dál – a poznáme… Tímto vstoupíme do druhé části tohoto úkolu.

 

 

Žalm 71,18 :

Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku a všechněm potomkům sílu tvou.“

Léta přibývají a síly ubývá. Ale léta přibývají, a jestliže po celý život člověk chodil s Bohem, co s každým tím následujícím rokem člověk od svého nebeského otce získává ! A o tom čteme u Božího proroka Iz 40, Je pravda, že prorok Izaiáš od 40 své kapitoly píše Novému Izraeli. A přede vším celá tato kapitola Božího proroka je poselstvím Hospodinovým poslednímu pokolení adventistům sedmého dne na této zemi. Přečteme si tyto verše a najděme v nich, co nám Hospodin těmito slovy chce říci 28-31 :

Zdali nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani nezemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho?“

 

On dává ustálém u sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí.“

 

Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají,“

 

Ale ti, jenž očekávají na Hospodin, nabývqjí nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.“

 

To jsou tak výborné verše pro tento lid. Tak vhodné pro nás, abychom my všichni slyšeli a rozuměli tomuto poselství. To je hlas nebes k nám k ujištění těm, kteří uslyšeli v těchto dnech stále mocnější, zřetelnější a mohutnější hlas Třetího anděla. Aby nám nyní oznámil, že veškeré jeho sílo bylo v nás bylo směrováno k tomu, aby v nás vybudovalo tuto zkušenost, která je odstavcem dalšího zamyšlení na úkoly sobotní školy s názvem :

 

 

1)

 

Proroctví o připravenosti :

 

Job 16,22 :

Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.“

Pokojný a vyrovnaný verš. Ale z úst člověka, který toužil již tolik odejít a nebýt. Smrt klidného a tichého spánku bude pro něho vysvobozením.

Ale řekl jsem, že slova 40 žalmu jsou přede vším určena adventistů m sedmého dne, kteří se nacházejí v této generaci.

A bratří z Generální konference nám v oběžníku na podzim v roce 2010 řekli, že biblické úkoly, jako i veškerá naše snaha má být hledání duchovní obnovy a zdravého životního stylu být připraveni na slávu přicházejícího Krále slávy.

Proto v tomto duchu budeme číst i tento biblický verš

 

A slova Božího proroka : COL 151-152 :

„… Vědomí viny ho (publikána) natolik zachvátilo, že tam stál, jakoby sám před Bohem… První podmínkou přijetí u Boha je vědomí, že potřebujeme pomoc, uznání vlastní chudoby a hříchu...“

 

Proč jsi uvedl tento citát, který je ve vztahu k pokání a k prvnímu blahoslavenství Pána Ježíše v Jeho prvním kázání ve vztahu ke království milosti ?

 

Proč? Z jednoho prostého důvodu:

Protože otázka pokání a zkušenost pokání je mnohým z nás adventistů naprosto cizí. Nemohou o tom říct nic. Proto také skutečné kázání o pokání v našich sborech neslyšíš. Nechci o tom více hovořit.

Za druhé: Protože Pán Ježíš vidí duchovní stav této církve, která je ve dni soudu. A Izraelité v té době byli srozuměni s tím, že každý bude vyhlazen z jejich středu, kdo svůj život neponíží v hluboké pokoře před Bohem. Tak i Pán Ježíš nás k této zkušenosti vyzývá.

Za třetí: Naučení ze života apoštolů a slova Božího proroka PP 200 :

Životy těchto mužů, povaha, kterou si vypěstovali a rozsáhlé dílo, Bůh skrze ně vykonal, jsou svědectvím toho, co Bůh vykoná pro každého, kdo je učenlivý a poslušný.“

Z čtvrté : A to měli na mysli naši bratři, když našimi s bory prochází oběžník z Gen erální konference s výzvou k Duchovní obnově.

 

A závěrečný citát z té samé knihy PP strana 200 :

Poslušností měl lid dokázat svou víru.“

Bez pokání a bez Božího proroka neuděláme ani jediný krok kupředu k životě víry. Bez této zkušenosti a bez toho, kdo nás chce provést radou a pomocí budeme smeteni vichrem posledních událostí jak plevy z mlatu.

 

Řekni mi proč ?

 

Proto, že jsme se postavili proti Duchu svatému. A proto, že nikdy a nikdy nebudeme moci pronést z čistého svědomí a z radostné a prožité zkušenosti ta slova, kterých čteme v následujícím verši :

 

 

2)

 

Žalm 71,19 :

Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké, Bože, kdo jest podobný tobě?“

Zkušenost pokání v dnešní době a ve vlažné církvi Laodicee, to je dvojnásobný zázrak. Andělé v nebi spíše pláčí, když vidí těch, kteří jsou pokřtěni a do církve, která žije ve dnech předadventního soudu přijímáni…

 

Uvažujme nad přítomnou pravdou dnes, způsobem adventní sobotní školy.

 

To je název dalších úkolů. O tom se přesvědčíme nyní, proč je tak nutná zkušenost pokání. V následujících verších neb esy nám daného poselství to mocně, zřetelně a nekompromisně zaznívá.

Ve hlasu prvního anděla je ona výzva a její zdůvodnění. Ta jednotlivá slova zvýrazníme a podtrhneme Zj 14,6-12 :

 

I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, kteříž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení i jazyku i lidu,“

 

Rozhodující výzva: Koho budeme: Ctít – Poslouchat – A a následovat.

 

Řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.“

 

Zdůvodnění : Koho máme ctít. Koho máme poslouchat. A kdo jediný je hoden následování

.

A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl Babylon, to město veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy.“

 

Vyjití z Babylona. Bezpodmínečné oddělení. Zbavit se špíny svého sobectví. Odporných zvyků a návyků – tělesných projevů – A život s Bohem, to je zbavení se všech model, které každého z nás stahují do světa – Jeho praktik a způsobů – Bezduchého náboženství.

Toto poselství třetího anděla o Ospravedlnění z víry je hlásáno nejprve v této církvi adventistů sedmého dne podobně jako v roce 1888 a v následujících několika letech. Pak utichlo. A nebylo ani připomínání, ale naopak. Satan je chtěl úplně umlčet. Díky Bohu, že dnes mnozí bratří si uvědomili důležitost úlohy strážných…

 

To znamená, že my v této době, abychom obstáli v době tohoto poselství, potřebujeme již vlastnit Boží přirozenost. Můžeš mi ještě vysvětlit, co je to mít Boží přirozenost. A má to ještě jiný význam, a když má, tak jaký?

 

Boží přirozenost, tak jak tomu rozumím je vyjádřena slovy apoštola Pavla: (Hospodin) „… On sám sebe zapřít nemůže...“ Je to nezměnitelnost Jeho povahy. Je dobrý, je laskavý, je spravedlivý, je dlouho čekající, je milující, je trpělivý atd. Protože On jiný být nemůže. Zkrátka Bůh nemůže jednat proti své přirozenosti. Sám proti sobě. Proto je nutné, abychom v té době vlastnili tuto Boží přirozenost. Ať se s námi děje cokoliv. My zkrátka jinak nebudeme moci jednat.

 

To znamená: Získat Boží přirozenost – mít Boží pečeť, být zapečetěn pro Boží království slávy. Je tomu tak.

Jsem přesvědčen, že tomu tak je. Proto nyní může zaznít hlas třetího anděla. A nyní to již skrze tento zapečetěný lid do světa, k vyvolání Božího lidu z Babylona.

 

A třetí anděl letěl za nimi, právě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou,“

 

Z těchto slov je možné usoudit, že tento lid prožil, podle svého poznání podobnou zkušenost. Ale ve slovech tohoto Třetího anděla je slyšet ještě náznak možnosti rozhodnutí. Tedy, pro lidi ve světě ještě je milost, která se záhy skončí.

 

I tenť bude píti víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem svatých andělů a před obličejem Beránka.“

 

Z toho důvodu v tomto verši, to nejsilnější varování před nejsilnějším trestem, který dopadne na ty, kteří se vzepřou tomuto hlas. Tato výstraha je zesílena tímto ukončený dějem tří slov : „I TEN BUDE...“

 

A dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího.“

 

Tyto tři podržená slova jsou vyjádřena v přítomném čase v aktivním dění. V prvních dvou slovech Božího rozhodnutí. A ve třetím slově toho, co lidé činí. Čtvrtá zvýrazněná, ale nepodtržená slova; jak věřím, jsou zdůrazněním toho, že Bůh všechny lidi dostatečně varoval, aby tímto strašným trestem věčnému odsouzení, nemuseli zahynou.

 

Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“

 

Sláva Boha – A vděčnost a dík Bohu – že těmito slovy končí poselství Tří andělů. Je to pro každého z nás veliká radost. A silná, nejsilnější touha…. Dál necháme promluvit Božího proroka.

GC 673-675 :

Mich 4,8 :

Ó ty věže bravná, bašto dcery Sionské, až k tobě přijde, přijde, pravím, panování první.“

 

Přichází doba, k níž svatí vzhlíželi s touhou od chvíle, kdy plamenný meč vykázal první pár lidí z ráje, přichází doba „k vykoupení toho, čeho bylo dobyto.“ (Efez. 1,14) Země, daná původně člověku jako jeho království, vydaná jím zradou do rukou satanových a tak dlouho držená mocným nepřítelem, byla přivedena zpět velkým plánem vykoupení. Vše, co bylo ztraceno hříchem, bylo napraveno. „Tak praví Hospodin, ...kterýž sformoval zemi a učinil ji, kterýž utvrdil ji, ne na prázdno stvořil ji, k bydlení sformoval ji.“ (Iz. 45,18) Splnil se původní úmysl Boží, když stvořil zemi, tím že je nyní učiněna věčným příbytkem vykoupených. (A poslední verš tohoto citátu :)

Žalm 37,29 :

Spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.“

A nyní další slova Žalmisty :

 

 

3)

 

Žalm 71,20 : „Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.“

Museli jsme prožít všechny ty úzkosti, veliké a hrozné. Bylo to nutné. Ale náš dobrý Bůh věděl a pomáhal nám. Protože: Lid Boží ví. Národ soudu zná. Poslové konce s poselství konce vědí ke Komu se modlí a oni také jsou si jisti, že přichází ten Den, že z této strašné propasti země budou vyzdviženi a nebesy uchváceni „…., aby dědičně ujali zemi, a na věky v ní přebývali.“

 

 

 

Boží kalendář událostí :

 

Byl přesný den sedmi dnů stvoření – Byl přesný den, kdy Eva ze zapovězeného stromu ovoce a jedla – Byl přesný den, kdy opouští Eden a vstupuji do cizoty tohoto světa – Byl přesný den, kdy vody potopy zaplavují tuto zemi – Byl také Bohem přesně určený den, kdy Ježíš Kristus přichází na tuto zemi. (Gal 4,4) – Byl také přesný den, kdy na kříži Golgoty zvolal pro všechny lidi na této zemi : „… Dokonáno jest...“ – Byl také přesný den, kdy Ježíš Kristus vstupuje do svatyně svatých a z nebe přichází na zemi poslední poselství, aby je slyšeli, znali a rozhodli se všichni obyvatelé na této zemi – Tak zcela jistě je nebesy určen Den, kdy králů Král a pánů Pán ve své slávě přijde a vezme svůj lid domů a uvede jich do zaslíbené země. Proto děti Boží ví, ke Komu se modlí. Proto děti Boží znají Toho, komu věří. A právě k těmto hovoří Bůh skrze svého apoštola tato slova Juda 3 :

Nejmilejší, všecku snažnost vynakládaje na to, abych vám psal o obecném spasení, musil jsem psáti, vás napomínaje, abyste statečně bojovali o víru, kteráž jest jednou dána svatým.“

 

Můžeme tedy být jisti, že Bůh pracuje. To jsme poznali ve svém životě. A to stále zakoušíme. Na jedné straně Bůh povolává svůj lid, aby dokončeno bylo to, co ještě vykonáno být musí. A na druhé straně satan strhává masy lidí, aby vykonali v závěrečných dnech jeho vůli. A tak tedy je i přesný den, určený v nebi, kdy to všechno skončí. Nic se neděje náhodou. Je tomu tak?

 

 

Určitě. Víme, že tak, jako vydalo nebe svědectví o Bohu Žid. 13,8 :

„… kterýž je tentýž , včera, dnes i na věky.“

 

Tak i lidé vydají svědectví o Bohu na zemi svými Bohu milými životy Zj 14,12 :

Tuť jsou ti, kteříž...“

 

Přečteme si nyní slova Božího proroka.

 

Určitě přečteme. Ale nejprve k tomu, co jsi řekl bych rád přečetl ty verše z Písma, kterých jsem četl tohoto rána při zamyšlení nad Božím slovem. A pak bych rád slyšel co k tomu říká Boží prorok. Pís 1,4 :

Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plesati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.“

Je to sám Hospodin, dobrý Bůh a Pán, který do srdce člověka vložil sílu vztahu. Abychom takového Boha milovali. A abychom toužili po tom, o je nám zaslíbeno. A přede vším, abychom byli mezi těmi, kteří jsou : „… upřimnými a svého Boha a Pána milujícími.“

 

A potom jsem četl v 73 Žalmu 16.17 :

Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo se mi to pracno.

Až jsem všel do svatyně Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich,“

 

A tak jsem si uvědomil. Že rozum člověka je schopen pracovat jen omezených možnostech v čase a v prostoru, v němž se lidé nachází. Proto žádný člověk sám od sebe nemá na to, abych pochopil a rozuměl věcech, věčným. Z této oblasti může pochopit jen tolik. Co Bůh člověku člověka dá, neb o lidem zdělí.. A to jsme si připomínali v těch sedmi etapách lidských dějin.

 

A pak ještě dva verše z tohoto Žalmu, které mně velmi povzbudily a silně oslovily 22.23 :

Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádka byl jsem před tebou.

Avšak vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.“

 

I když se žalmisty zadíval do toho světa a byl stažen a zakolísal ve svém životě víry. Přeci jen, tam do jeho srdce se nechal Bohem vyrýt skutečnost Boží lásky a přízně a žalost po nebi. A o tom nyní píše tato kniha Je to předmluva upřimných a milující bratří, kteří touží po nebi. Ale je to také pravda, která je vyryta do mysli a srdce každého člověka. DA 13 :

V srdci každého člověka,

 

 

 

Je záměrem Božím, aby tato touha lidského srdce vedla k tomu, jenž jediný ji může uspokojit. Je přáním Božím, aby vedla k Tomu, jenž je plností a naplněním této touhy.

 

 

4)

Žalm 71,21 :

Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.“

 

V těchto slovech je slyšet. Hmatatelně cítit, můžeme v nich zakoušet tolik odevzdané důvěry. Takové tiché, pokojné spolehnutí se na Boha. To je nám zapotřebí prožívat již nyní. Tomuto umění lásky se musíme naučit již nyní. Je možné o tomto lidu konce najít tuto zprávu v Bibli?

 

Určitě Iz 25,9 :

Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho.“

 

Tento úkol vlastně končí dokonalý spočinutím v Bohu v jistém očekávání našeho Pána Ježíše. A to je přímo uvádějící myšlenka, poslední chvíle…. A co ještě..? A nové úkoly, a jejich název :

 

 

 

Poslední úkol v poslední chvíli :

 

A s tímto tématem : Můžeme vědět, kdy Pán Ježíš přijde ? Nebudeme na to odpovídat. Víme, že na to nemáme. Na to může odpovědět jenom Bůh. On vidí tento svět a všechny obyvatele na této planetě, tak nám to dává poznávat, jako tehdy v době Noémovi.. Bůh všech lidí také spatřuje spatřuje všechny protestantské církve jak se spolčují do jedné a papež jim vévodí. A my si můžeme uvědomovat, jako tehdy Noé, za tvého života, k tomu dojde. Hospodin vidí také svoji církev. A v jejich uši pronikají hlasy věrných strážných. Ale k jejich uším také doléhají hlasy falešných proroků a prolhaných svůdců jako v Době Noéma. A my můžeme vědět, že v té době, nejtěžší sklíčenosti uslyšíme hlas z nebe o dni a hodině, kdy Pán Ježíš přijde, abychom byli povzbuzeni a ujištěni. Projít Jordánem rozbouřených posledních událostí – Necouvnout – A vejít !

 

Přečteme si nyní tento verš starozákonního proroka Am 3, 7 :

Nečiníť zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům.“

Bůh není ten, který drží v tajnosti to, co má dopad na lidi na této zemi.

 

Můžeme se o tom nějak přesvědčit?

 

Budu jmenovat : Potopa, 120 let, a sedm dní. Izrael v Egyptě, 400 let a jedno pokolení 30 let. Izrael a babylonské zajetí,70 let. Ježíš Kristus, jeho doslovné proroctví a přesné časové proroctví, které apoštol Pavel shrnuje v (Gal 4,4.) A na závěr, nejdelší časové proroctví : Dn 8,14 :„... 2300 večerů a jiter...“

Židé tedy mohli přesně vědět. Kdy, kde a jak se Ježíš Kristus narodí. A nad to mohli vědět jaké bude Jeho dílo a Jeho poslání na zemi. A přeci, celé město, farizeové a rabíni. Ti všichni nic o tom nevěděli. Znali všechno, ale svého Mesiáše nepoznali.

To bylo napsáno pro nás. Proto, tuto jejich zkušenost, v době prvního příchodu Ježíše Krista, v našich dnech, pro nás, adventisty sedmého dne, kteří žijeme před druhým slavným návratem Ježíše Krista. Můžeš mi na to odpovědět?

 

Rozhodně bych ti na to mohl odpovědět. Ale věřím, že bych měl určitě problém odpovědět ti na druhou část tvé otázky. Víš, je to takové milé pohlazení od Boha: Když se modlíš, a nevíš, a Bůh ti odpovídá. Když druhý se ptá, ty nevíš, a Hospodin ti dá znát, co máš odpovědět.

Řekl jsi: Celé město, Židé a rabíni nic nevěděli… Ale, kromě několika prostých a obyčejných lidí, ti věděli. A nyní si odpovíme proč oni to věděli. A v tom bude odpověď na tvoji druhou část otázky.

Včera bylo 17.února 2016.Včera jsme si doma také četli biblický úkol na středu. A tam je ta odpověď. A já ji budu číst :

„… Celá skupina byla na cestě do Jeruzaléma, kde měl být Pán Ježíš zanedlouho ukřižován..“ A Pán Ježíš jim to říká. On je na tuto událost připravuje… A že: „… třetího dne bude vzkříšen...“ Učednicí byli seznámeni se vším. Nic je nemuselo překvapit. Tak podrobně, o všech těch události, které jsou před nimi obeznámeni, že ani jediný z nich, nemusel utéci od kříže Golgoty. A proč utekly? A o tom nyní budeme číst :

„… Ve chvíli, kdy jim řekl tato slova, objevila se otázka, kdo mezi učedníky bude největší...“ Učedníci v té době byli tělesní, tělesné mysli. Nechápali duchovně. Nebyli ztotožnění s Božími zájmy a úmysly Hledali své časné království. Čtu dál :

Vůbec neposlouchali, co jim Ježíš řekl. Je jasné, že vůbec Ježíšova slova nechápali. Zajímali se jen o své povrchní a přízemní touhy a úplně jim unikaly širší souvislosti….“

A nyní pro tebe i pro mě a pro každého adventistu sedmého dne. Pro každého člena této církve přečtu tuto velice důležitou větu :

Zaměřili se na koncept pozemského království, které však nebylo Kristovým cílem...“

 

To je řeč pro nás. Bůh odpověděl. Nyní je na nás, aby Duch svatý nám dal znát. Bude poledne. Budeme prosit…..Pokračujeme, a to tak, větu po větě. Aplikace je uvést minulý děj, situaci učedníků do našich dnů. Do našeho života nyní.

„… byli na cestě do Jeruzaléma kde...“ Jsme na cestě k nebeskému Domovu… k tomu Dni, kdy Pán Ježíš má ve své slávě se pro nás navrátit.

...On je na tuto událost připravuje...“ Toto je pro nás velice důležitá věta. Nám je zde řečeno od Ducha svatého že je to právě tato Božská moc, která nás : „… na tuto událost připravuje...“

Dále je uveden čas: „… třetího dne bude vzkříšen...“ Pro nás je zde naučení. Jestliže nás Duch svatý na tyto události připravuje, vede, vyučuje a vychovává. Pak i nám bude dáno znát : „ … čas návratu Ježíše Krista. Den a hodina, kdy se tato událost uskuteční...“

Ale! Všechno, co autor píše, náhle mění svou podobu. Pán Ježíš je táhne nahoru, a oni tíhnou a klesají k zemi: Neposlouchají – Nechápou – Jsou přízemní – Uniká jim všechno, nerozumí ničemu. Tyto čtyři kratičké věty, několik slov. To je přesný popis našeho stavu ve dni soudu : „Neposloucháme: „… Když odmítáme Ducha proroctví, nakonec i Boží slovo zavrhneme..“ – „Nechápeme, ani si neuvědomujeme, čeho se dopouštíme...“ – Jsme přízemní, jsme tělesní – A proto, vůbec nic, a nebo téměř nic nerozumíme tomu, co se děje kolem nás a co se děje s námi….“. A dále čteme : „Zaměřili se na koncept pozemského království...“ Tato slova jsou přesné vystižení toho, čím tehdy Žide žili a pro co žili a koho v Ježíši Kristu viděli – A zde je přesný a naprosto dokonalý obraz o mnohých adventistech sedmého dne, jak nás vidí Bůh. A to si řekneme, to vlastně jen budeme opakovat : Soustavnou ignorací Ducha proroctví a lhostejným, nedbalým přijmutím trojandělského poselství jsme nemohli vejít do svatyně svatých. Myslí snad tam vešli, ale skutečností, jsou venku.

 

Jak to můžeš říci?

Protože životem i slovem dáváme najevo, jak vírou, my adventistů sedmého dne žijeme. Co je to za víru. A to právě nejzřetelněji je zjevné, ve svatý sobotní den. Tehdy, když nejvíce jsme spolu. Od vstupu do modlitebny, přes sobotní školu, evangelijní kázání, až k odpolednímu programu mládeže. A téměř všechny další ostatní činnosti jsou takovým projevem toho, čím se naše mysl zabývá, taková je naše víra, a takový je i náš život. A věrně naplňujeme slova Ježíše Krista o Laodicei. Stali jsme se obětí vlastní sebeklamu: ve svém pojetí víry. Jestliže tak tomu je. Pak nikdy se ještě náš život nesetkal se skutečností, aby Duch svatý nás uchvátil , získal, strhl a přemohl žít v moci a v té síle, ve vědomí té víry, k níž jsme povoláni. A to je důvod, proč jsme nevešli do svatyně svatých. A to jsou konzervativní sbory, které nerostou a duchovně chřadnou. A pak tu je veliká většina liberálních sborů. Otevřených do světa, se způsobem hanebné pobožnosti. Otázkou pro nás je: Kdo mezi nimi dovede tak jistě a vyrovnaně jít, jak prorok Eliáš. Ti všichni žijí v domnění, že stále se nachází a mohou nacházet v v království milosti.

 

A nyní již slova Božího proroka.

 

Budeme hledat v díle Božího proroka, alespoň tři příčiny, proč k tom u u mnohých došlo a dojde :

Jak k tomu došlo u Židů GC 241-243 :

První odmítnutí projevu moci Ducha svatého ze strany kněží i lidu byl začátek konce.“

 

Ó jak rád by Kristus ukázal Izraeli vzácné poklady pravdy! Jejich duchovní zaslepenost byla tak velká, že bylo nemožné, aby jim zjevil pravdy o svém království. Lpěli na svém přesvědčení a na zbytečných obřadech, zatímco pravda nebes očekávala, že ji přijmou.“

 

Za dnů Kristových nebyla pravda v oblibě. Není v oblibě ani v dnešní době.“

 

5T 136 :

Postavit se na obranu pravdy a spravedlnosti, když nás většina opustila, bojovat Hospodinův boj, když je bojovníků málo – to bude naší zkouškou.“

 

Žalm 71,22 :

I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.“

 

 

5)

 

Nebojme se mluvit pravdu :

 

Žijeme vírou – Mluvíme ve víře – Pracujeme vírou. Víra je tedy skutečností našeho života. Jen vírou jsme tím, my jsme. A pro svou víru budeme tím, pro co dnes ve víře žijeme. Písmo svaté podobně ke každému z nás, v každé oblasti života na této zemi. Těmito slovy k nám promlouvá: Rozhodně budete Jestliže svoji víru a svůj život víry , v boji víry, až dokonce ve věrnosti zachováme.

Proto přečtu nyní tato slova. Nemohu uvést jiné texty, než ty, které jsou my dnes od Boha zaslány. V raním oslovení, ze Studijní Jitřenky. Z Božího slova, vždy v následující kapitole. V biblickém úkolu sobotní školy. A z toho, s čím se setkám a setkávám na každý den v boji víry.

 

To je tedy to, co znamená: „... Vzít Boha za slovo...“ A co když to budou pro nás zlé a negativní texty?

 

Pak tu jsou pro nás tato slova : Řím 8,28; 1 Kor 10,11 :

„… Milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému…. To všechno je napsáno k vašemu naučení… vám, kteří jste na konci světa….“

Budu tedy číst.

Studijní Jitřenka, strana 119 : „BŮH OSLAVEN VE SVÉM LIDU

Pís 6,9 :

Kteráž jest to, kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci?“

A následují slova Božího proroka k tomuto verši. Řeč o svědectví nezlomné víry tří mládenců před králem Nabuchodonozorem.. O šlechetném projevu víry a věrnosti Jonaty, synu krále Saule.

 

Z toho je zcela zřejmé, že sám Bůh nám dává znát: „… Jste svědky konce, s poselstvím konce...“

 

A přesto, ještě dva texty z Bible. Z následující kapitoly a úvodní verš dalších úkolů.

 

 

Řím 9,1.21 :

Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém.“

Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlínou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?“

 

Pravda o Ježíši Kristu je ta: Neměnnost – Stálost – Nemůže jednat sám proti Sobě. Je to Jeho přirozenost. A to jsme četli i ve slovech Božího proroka. Tři mládenci v této své víře. Věrnost Jonaty až dokonce. Jan Křtitel, svědek Ježíše Krista. Hlas z pouště, který předchází Božího Syna.

A to jsou slova a lid konce, kterými Bůh oslovuje nás, jací my musíme být a co musíme mít :

1) Boží přirozenost. (1 Pet 1,4)

2) Velkorysost, šlechetnost, vznešenost a čistotu povahy, která se nikdy nesníží a nikdy a ničím neponíží.

3) Hlas třetího anděla. Dílo Jana Křtitele v jeho době, je dílo vaše v této době. Jednoznačná řeč Hospodina tak, jak k nám dnes promluvil.

Máme jen dvě možnosti : Věřit, a být. A nebo: Nevěřit, a nebýt. Taková jsou slova k těm nejslabším, k místům a do míst nejvyšších.

 

A ještě ten druhý verš.

 

To jsem řekl, to jsou ty dvě možnosti, které jsou dány člověku. Přicházíme k šestému zastavení.

 

 

 

6)

 

Jsme připravení k přejití Jordánu? :

 

Než vůbec se budeme zamýšlet dál. Musím ti říci to. Jakým vlivem to všechno na mně zapůsobilo a co to ve mně vyvolalo. A pak jsem se musel zamyslet nad svým životem. A dlouho v modlitbě přemýšlet a mluvit: Jsou ta slova pravdou, kterou já vůbec snesu?… A je to vůbec možné, že teď a při nás – a i při mně? Co Bůh na to řekne, když je tak milostivý a laskavý a zná mně?… Je to boj víry v člověku. A tu mi přišla řeč Boha k učedníkům i ke mně Jan 16,12 Je to v ten večer, kdy byl naposledy s nimi. A Pán Ježíš před svým odchodem. A jsou to jedna z posledních jeho slov, říká toto :

Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní.“

 

Jsou to slova, která nikdy na této zemi Ježíšem Kristem nebyla vyslovena. Lidské ucho je nikdy neslyšelo. A neuslyší. Ale přišel čas, že jich vrývá svým prstem do myslí svých dětí tohoto pokolení. Je možné, že jich pokládá na srdce strážných nyní, kteří této půlnoci volají a na poplach křičí. A já se ptám. Mohu to všechno já snést? A tak jsem se vážně v tom modlitebním uvažování musel zamyslet sám nad sebou. Uvěřil jsem ve 33 letech.

A od 30 roku, na každém konci těch desíti let jsem si dal takové heslo, nebo krédo, takové vnitřní vyjádření mého rozhodnutí, do dalších desíti let.

Tak v těch 30 letech toto rozhodnutí znělo: „Když chci, tak musím!“ Ale vím, že jsem na to neměl, abych to dodržel. A byl jsem z toho nešťastný. A stálo to boj a porážky.

A byl rok 40, to jsem byl už věřící. A mé krédo: „Nemazli se sám se sebou!“ Vědomí to, že nikdy se nesmím válet sám pod sebou. Aby moje tělo vláčelo si s mou myslí, jak by se mu zachtělo. To nikdy. Každý člověk má svou důstojnost. Bůh mu řekl: „Pánem jsem tě učinil...“ A člověk by měl být k ostudě všem těm zvířátkům, nad kterými má být pánem?

A pak byl rok 50, to byl a dost dramatická léta. A znovu tu bylo mé vnitřní rozhodnutí k tomu všemu : „Nic nás nesmí zlomit ! Nic nás nesmí srazit ! Nic nás nesmí rozházet !“

A pak přichází 60 rok. A uklidněné vědomí, a to z velké části. Že člověk je slabou, a na nic nemá, nic nezvládne, nic nedokáže. Ve svém duchovním životě, a ve zvládnutí sám sebe. Satan a tvé tělo s tebou bude vláčet, jak se mu zachce. Dá ti pokoj a bude tě hladit, aby ses ani neprobudil. A aby sis žil na výšinách svého oklamaného vědomí, že jsi na tom nanejvýš dobře. A nebo tě zažene do hoře zoufání jako Joba, a ty jsi ze všeho toho bezradný. A tu přichází do dalších těchto let tato slova mého života víry : „Jen vírou !“ Jen toto je cesta jak můžeme jít, a nebýt nikdy sami.

A je tu 70 let. 70 let nádherné cesty, kdy člověk šel s Bohem. Lépe řečeno, Bůh s člověkem! I když jsem to do 33 let nevěděl. A vyjádření mého vnitřního života víry :

Buď tím, čím být máš !“

 

A teď jsou tu tato slova, Jak obrovská hora před námi a rozvodněný Jordán posledních událostí – A výzva k vejití a k přejití a vystoupit na práh Nové země. A název tohoto úkolu, a ani v nejmenším jsme nemohli tušit, kam až nás zavede…. Co nám na to všechno může Bůh říci? A tak jsem na konci té louky padl na kolena a děkoval Bohu, jako David stejn ými slovy: „… že jsem se mohl modlit modlitbou touto...“

A tak bych rád nyní tebe slyšel, co mi na toto všechno řekneš.

 

Já mohu jenom jedno: Velikost Božího díla. A velikost, moc a síla Boží řeči, nás uzemňují. Taková je pravda. A s tím my nic nenaděláme.

A to druhé co ti řeknu, je moje zkušenost. Bude krátká. Můj život před poznáním Boží pravdy, Přítomné pravdy. Byl jeden problém a jedno trápení. Řekl jsem to tehdy těmito slovy: „Bylo to přede mnou jako veliké hory.“ A jak jsem od bratra Kovaříka věrně a opravdově poznával Boží pravdu. A teď to znovu řeknu přesně těmi slovy, jak jsem to řekl tehdy: Ty hory pomalu mizely, až přede mnou byla nádherná, čistá rovina.“

 

Budu číst verše, které jsem měl už připravené k tomuto šestému zastavení. A krátce se nad nimi zamyslíme Am 4,12 :

A protož takť učiním, ó Izraeli, a poněvadž takť učiniti míním, připraviž se vstříc Bohu svému ó Izraeli.“

Bůh se rozhodl učinit tak, jak řekl – A je zde výzva : K Izraeli tehdy.

Bůh se rozhodl učinit tak, jak řekl – A je zde výzva : K duchovnímu Izraeli :

Přejděme Jordán, a nevracejme se zpátky ! Přejděme Jordán, a necouvněme !!“

 

Zj 19,7 :

Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svatba Beránkova, a manželka jeho připravila se.“

Na tato slova nemám odvahu odpovědět. Neodvažuji se něco k nim říkat. Jsem člověk. Zde už může mluvit jenom Bůh.

 

Necháme to všechno na příští den.

 

Co Duch proroctví říká k těmto slovům

 

Žalm 71,23 :

Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.“

 

 

Víra tvá, radost tvá – Chci být při tom :

 

Tak to vidíš. Člověk se vyspí, a odpověď je zde: Víra tvá, radost tvá – Chci být při tom!

To je náš život. Život, který žijeme, je životem víry. A budoucnost, pro kterou zde jsme, Je Ježíš Kristus, náš Král a Pán, který se pro svůj lid opět vrátí. Takový je náš milý, dobrý a nádherný Bůh, který svým životem a svou smrtí nám tuto milost dal. A který mocí Ducha svatého, pro tuto chvíli nás k tomuto Dni postavil.

 

Vím, že jiná budoucnost neexistuje. A všechno ostatní jsou lži, podvody a beznadějný konec. A přesto vím, že lidé se zděsí, nad těmito slovy věčné pravdy, protože na tato slova a na tuto událost, nebudou připraveni. Kolik se proti těmto slovům postaví odpůrců, posměvačů a všech těch, kteří věřili, a těmi, kterými být měli, těmi nebyli.

Ale přesto bratře, to jsou jenom slova. Odpověz mi slovy, kterých říká sám Bůh ve svém slově. Znal naše myšlení a slova včera. A dal do svého slova zaznamenat tento verš skrze apoštola Pavla. Je Hospodin, Bohem, který je živý. Ať tedy sám mluví. Neboť On řekl. Čtu v tomto listu k Řím 15,4 :

Nebo kteréžkoli věci napsány jsou, k našemu naučení napsány jsou, abychom skrze snášenlivost a potěšení písem naději měli.“

 

Dobře. Souhlasím. Ráno jsem četl tyto dva Žalmy. Zamyslíme se nad některými verši, které i mně zaujaly. A ke kterým ty tím, co jsi řekl přivádíš k tomu, abychom společně o nich uvažovali. A poznáme, jak dalece nám Hospodin dokáže odpovědět. Nejprve tento Žalm 75 verše :

 

1 : „Oslavujeme tě, Bože,“Oslavujeme tě, Bože oslavujeme; nebo že jest blízké jméno tvé, vypravují to předivní skutkové tvoji.“

 

Jak je možné, že my hříšní lidé, můžeme oslavit Boha? Zde je to řečeno dvakrát. Čím? Když jsme padli do hříchu a ztratili jsme všechnu slávu Boží. – Jak? Jak my hříšní lidé máme oslavit Boha, když nemáme nic pro to, jak bychom svého Stvořitele měli oslavovat. Když na nás a v nás nic není, čím bychom svého Spasitele mohli oslavit. Můžeš mi na to odpovědět?

 

Ale jsou tu dvě myšlenky, kterých, když se přidržíme, tak odpoví na tvoji otázku. A věřím též, že nás povedou dál. A co jsi měl na mysli včera: Jistota duchovní zkušenosti ke dni Ježíše Krista. 1) Ta první myšlenka: Blízkost Boha, který je se svým lidem. Co to znamená? Že Boží lid je se svým Bohem. A v této blízkosti oslavujeme Boha. Proč se to mohlo stát? Jak se to má stát? A kdy se to může stát? Žádná věda – Žádná teologie – Ale život víry v praxi všedních dní. Oslavujeme Boha právě proto, že jsme hříšní, špinaví a ničemní lidé se všemi ohavnými zlozvyky, zděděnými a odpornými návyky. Je v nás všechno to zlé, hnusné, smyslné a sobecké. Nic dobrého v nás není. A toto všechno položíme odporné, hnusné a zavržení hodné položíme k nohám Ježíše Krista. A Pán Ježíš nám tak rád dá: Obětavou láska. Tichou a vznešenou pokoru. Pevnou a nezlomnou víra. Neutuchající vytrvalost. Radostnou a laskavou dobrotu. Pán Ježíš nám dá ochotnou zdrženlivost a přirozenost sebeovládání. Ježíš Kristus nám dá všechno to, co On v sobě vlastní. Když my s radostí a vděčností Jemu dáme to, co my špinaví, nehodní a odporní lidé vlastníme. A tato výměna je jedině takto možná : 100% za 100% – Jinak se nikdy neuskuteční !!!

2) A to je ta myšlenka o předivných skutcích Hospodinových. A toto je Hospodin Bůh a Pán křesťanské církve. A my všichni si můžeme jen stydět a stydět, jak málo, ach tak žalostně málo jsme oslavili svého úžasného a milého Boha !!!

 

2 : „Když přijde čas uložený, já právě souditi budu.“

„….čas uložený...“ Je prorocký čas. Ale zde je tento čas ve vztahu se soudem. Je myšlen předadventní soud. Nebo co je zde myšleno?

 

Boží slovo se vykládá samo. Hledejme verš, který má podobnou myšlenku. Jen tak ti budu moci odpovědět, a pak v souvislosti s následujícími verši. Přečteme si tyto verše Žalm 102, verše :

14 : „Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.“

Je to čas, který je dán Bohem Luk 18,7.8 :

Přišel čas, abych zlých pomstil, ale zda-li naleznu projev víry z úst mého lidu, až budu mět přijít…?

 

Kdo je zde myšlen těmi, kterých pomstí ?

 

Je to křik volajících mučedníků pod oltářem Zj 6,10 :

Až dokud, Pane svatý a praví nesoudíš...“

A potom je to volání bratří a sester v této církvi adventistů sedmého dne, kteří si uvědomují, co mnohé se děje v této církvi a co se nelíbí Bohu a co jich trápí Ezch 9,4 :

„… kteříž vzdychají a naříkají nad všemi ohavnostmi dějícími se uprostřed něho.“

 

15 : „Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,“

A v tomto verši čteme jací oni jsou. Milují čistotu, spravedlnost a svatost. Je v nich opravdová lítost, skutečný zájem o Boží dílo a o Boží lid. Jsou prověřováni, a budou prověřeni.

 

17 : „Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,“

A to ke Dni Ježíše Krista. Boží Syn si přichází pro svou nevěstu….

 

18 : „Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.“

Vidí ji. Je taková, jak o ní psal: Krásné, čistí a hrozné… Oblečené v kment, v běloskvoucí roucho spravedlivých...

 

20 : „Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,“

Ano, z nebe pohlíží a takovou ji spatřuje na zemi. Slávu svou rozprostřel nad ní...

 

21 : „Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddáni byli,“

Neboť je to lid Boží. Všichni tito, bylo svému Pánu, na žvit a na smrt odevzdáni.

 

25 : „Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne uprostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,“

Pane Ježíš; milý a drahý, když tato Tvá slova čty, a když tato svá slova píši. Pak musím říci to, co říkáš v těchto slovech Ty:

Neodejmi život můj v těchto neslavnějších dnech, této planety….

 

Pokračujeme dále v Žalmu 75, verše :

 

3 : „Rozplynula se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. Sélah.“

A zde je odpověď od Boha. Hospodin ve dnech, kdy budeme procházet rozbouřený Jordán posledních dnů , kdy probíhá zapečetění nad Božím lidem. V tomto verši od Boha je nám řečeno :

„… Já v těchto dnech utvrzuji, zapečeťuji svůj lid.“

 

6 :“Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště přichází zvýšení;“

A tento verš je nám řečen i těmito slovy Písma Iz 60,2 :

Nebo aj, tmy přikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude.“

 

8 : „Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země.“

Lid Boží je zapečetěn – Boží lid vyšel z Babylona – Ježíš Kristus opouští svatyni svatých – Duch svatý je vzat z této země – Duch svatý je vzat z této země – A na zemi dopadá posledních sem ran.

 

Dokončil jsem 75 Žalm a vyšel jsem na procházku před sedmou hodinou, jak každé ráno chodívám na necelou hodinku. A nyní se zamyslíme ještě nad tímto Žalmem. Jaké oslovení zde od Hospodine bude pro nás.

 

Žalm 76 verše :

 

1 : „Znám jest Bůh v Judstvu, a v Izraeli veliké jméno jeho.“

Mocný Hospodin, Stvořitel nebe i země se při svém lidu projevil svoji moc, nad všemi těmi modlami temného a modlářského Egypta. Z té nejmocnější země a mocného národa, tehdejšího světa vychází jejich otroci jako vítězové. Protože s nimi je jejich Bůh.

 

K podobné události dojde na konci dějin této planety. Čteme o tom u Dan 12,2 :

Čas soužení, jakého nikdy ještě nebylo…, a to až do té chvíle, kdy Ježíš Kristus se, kníže veliké Michal se postaví, zastane svého lidu k vysvobození….

 

7 : „Ty jsi, ty velmi hrozný, a kdo jest, ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém?“

A následuje tato zpráva o o vítězném mocném Bohu, který vysvobozuje vítězný Izrael, který navrací pro svoji vítěznou slavnou a čistou nevěstu, která na svého Ženicha trpělivě čekala. Byla poslušna všech Jeho příkazů a oslavila svého Pána na zemi. A měla víru až dokonce. I v těch nejtěžších a nejbolestnějších chvíli, že ji nezklame. Že přijde Den, ten veliký Den a On, nebeský Král ji do svého Stanu uvede. 1 Moj 24,67. :

I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své, a vzal Rebeku, a měl ji za manželku, a miloval ji. I potěšil se Izák po smrti matky své.“

 

Dojemný a milý příběh něžné lásky, dvou dobrých lidí. Izák je také jediný, z těchto tří, kteří jsou jmenováni ve spojitosti s Hospodinem, který měl pouze jednu manželku. To není řečeno ani o jeho otci a ani o jeho synu. Proto také tento verš je nádherným předobrazem o Ježíši Kristu, nebeském Ženichu, který si přichází pro svou nevěstu, aby ji uvedl do svého nebeského stanu.

 

8 : „Když s nebe dáváš slyšeti výpověď svou, země se bojí a tichne.“

Vlastně. Ten to verš je skutečně odpovědí nebe na to, co jsi nyní řekl. A před touto skutečností, utichne celá země….

 

11 : „Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu; kteřížkoli jste vůkol něho, přinášejte dary Přehroznému.“

A zde je ujištění pro nás: Běh věrný a pravý. Hospodin milující a spravedlivý. On splní svůj slib. Ale, je v tomto verši i výzva pro nás: Nezapomeňte na svůj slib, který jste svému Pánu Ježíši dali ! A potvrzujte svoji lásku, svoji věrnost. Svoji oddanost a čestnost novým projevem vřelosti svých slov a věrností svého života.

 

 

 

 

Žalm 71,24 :

Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.“

 

Zakončili jsme posledním veršem a přišli jsme k zodpovězení poslední otázky na který se nás ptal poslední úkol, kterým jsme před několika málo dny končili. Kdo jsou adventisté sedmého dne; kdo jimi jsou? Mohl bys odpovědět ?

 

Jsou to ti, kteří spravedlivým životem žijí. A o tom jsme převážně hovořili v těchto dvou Žalmech. A nejsou to ti, kteří ne příliš v lásce těchto bratří a sester mají.

 

 

 

 

No, řekl jsi to tak nějak básnicky. Ale nevadí. Co říci na samý konec tohoto úkolu? Mohu o tom všem pochybovat? Já nemohu! A co by se stalo, kdybych zakolísal, zapochyboval. A kéž nikdy toto, zklamal. I taková myšlenka přichází. Proto se tolik modlím. Mít víru jako Job : „I kdyby mně zabil…! Ano, mít vždycky morální odvahu víry, k přemožení svého těla.

 

Zakončím tento úkol tímto biblickým veršem Zj 12,11 :

Ale oni svítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti.“

 

 

 

Konec

 

 

 

 
 

 


Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 16908
Měsíc: 239
Den: 12