Vysvěcení
ÚVOD :
Kol 4,17 :
„Rcete Archippovi: Viz, abys služebnost, kterouž jsi přijal od Pána, vyplnil.“
Bůh volá člověka, a volá ho ke službě. Bůh hledá lidi, kteří chtějí pracovat. A Duch svatý je pro to připravuje. Připravuje jich pro služebnost. Neboť zná nejlépe, kde budou vhodní schopní a užiteční, a zná i to, co vykonat mají, co je zapotřebí.
A nyní si tato slova povolání nás Bohem přečteme tak, jak Pán Ježíš jich říká dnes nám. Protože my všichni jsme povoláni Trojandělským poselstvím.
Bratře kazateli, pamatuj! Vždycky pamatuj a nechť je stálým tvým vědomím, že jsi kazatelem církve adventistů sedmého dne. S nejvyšším pověřením. S nejvzácnějším poselství a s nejvážnější výzvou ke všem lidem na zemi. S poselstvím o věčném životě, ale i s poselstvím o věčné záhubě v jezeru ohně. Že jsi kazatelem „… věčného evangelia...“ v poselství Tří andělů. A že se v těchto dnech tak stáváš kazatelem poselství o Ospravedlnění z víry ve hlasu třetího anděla. Slyš tedy, co ti přikazuje Bůh. O tvém pověření, i o vykonávání tvé služebnosti.
A protože téma této práce je : Vysvěcení našeho bratra kazatele pro tuto službu, která je spojena s velkou zodpovědností. Podíváme se do dvou sboru, kde toto vysvěcení probíhá. A obě tyto slavnostní události najdeme ve slově Božím. S použitím výroků Božího proroka.
I. ČÁST : VYSVĚCENÍ a neb PRAVDA ŽIVOTA
2 Tim 4,1-5 :
„Protož já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Ježíše Krista, kterýž má souditi živé i mrtvé v příchodu svém slavném a království svém,“
Když při vyslovení jména Ježíše Krista prchá satan a všichni zlí duchové. Jak tedy velká, závažná je ta skutečnost, když před Bohem-Otcem, když před Ježíšem Kristem, vysvěcený kazatel ke kazatelskému úřadu vysvěcuje od kazatelského úřadu nového kazatele. A to spolu se všemi povinnostmi, které s tím souvisí. A co tato služba přináší. Sledujme dál co říká apoštol Pavel k Timoteovi.
Kaž slovo Boží, ponoukej včas neb ne v čas, tresci, žehři, napomínej, ve vší tichosti a učení.
To první, co musíš, je kázat Boží slovo. A to v každém čase a za všech okolností. Pravda časového poselství je důležitější, než všechno. Lidé potřebují slyše slovy Pravdy, to co Hospodin jim sděluje, to potřebují vědět dnes. A ať chtějí slyšet, či nechtějí, tvou povinností je: Žít Pravdou a mluvit Pravdu. Čím žiješ, to mluvit budeš.
Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou trpěti, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele.
A ten čas je zde. Kolik je takových členů v této církvi adventistů sedmého dne, kteří nemají rádi zdravé, věrné a pravdivé učení této církve. A když je nemají rádi, to, co by mělo být jejich vnitřním životem, tak proto nemají ani uši. A to dělají: Hledají těch, kterých si oblibují. V sobotní škole, kteří biblický úkol okecají. A v „kázání“ hezky ukolébají.
A odvrátí uši své od pravdy, a k básněm se obrátí.
A jestliže tomu tak je, tak v tomto verši čteme, k čemu to vede a kam to dojde: K babským básním, k marnému mluvení. Kolem a kolem – a neřekli jsme nic a nedali nikomu vůbec nic. A to je cesta od Boha a od Jeho Pravdy.
Ale ty ve všem buď bedliv, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazuj toho dostatečně, že jsi věrný služebník.“
Ale i kdyby se tak stalo, ač je to velikou bolestí. A pro kazatele skutečným utrpením, být mezi takovými bratřími a sestrami. Pak je zde přesto rada :
To ti přinese problémy, protivenství. Ale to všechno snášej! Nikdy se nedej odradit. Je to tvá svatá povinnost. To dokazujíce budeš věrným služebníkem. PROTO :
Nikdy neztrať ze zřetele. Kdo jsi ! Co máš! A Komu povinen jsi !
A ještě tato slova 2 Kor 5,20 :
„Protož ty na místě Kristově poselství dějíce, jakoby Bůh skrze tebe žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.“
Tato slova Ježíše Krista k tobě a skrze tebe do našich sborů :
Když jsi na Mém místě, tak tak mluv tak, jak bych já tvůj Bůh a Pán mluvil, kdybych Já byl na tvém místě. PROTO :
1) Vždycky si buď vědom, že jsi kazatelem církve adventistů sedmého dne, kterou Bůh povolal k životu a k službě Trojandělským poselstvím. A tímto ji oddělil od světa a od všech ostatních náboženských společností.
2) Vždycky pamatuj na to, že toto poselství je mečem věčné Pravdy. Je v něm život i smrt. A jako takové musí být tebou prožíváno a druhým kázáno. To je tvá svatá zodpovědnost před bratřími i sestrami. Tímto jsi oddělen od nich v zodpovědnosti a ve vážnosti. To je tvá zodpovědnost před světem i před lidmi. Tímto jsi oddělen od nich svým věrným životem i slovem. Láskou k nim, chtěje jim dát to, co máš ty. Náklonností k nim. Vždyť i ty jsi byl na tom, jak nyní o ni jsou. A též potřeboval jsi pomoci.
3) Poroto tomu v horlivosti a v uctivosti vyučuj. Kaž toto jediné evangelium, které je ti dáno. Ano, to co Bůh ti dál a dále dá – To musíš dát druhým.
4) Varuj se všeho hříšného, každého pohoršení. Miluj spravedlnost a v nenávisti měj hřích. A vědom si buď, evangelium, které je ti v poselství dané, je ti k životu a nebo k smrti. Je tvým bratřím a tvým sestrám k životu, nebo k smrti. Je všem lidem, se kterými se setkáš, je buď k životu, nebo k smrti.
Proto nezbytností tvoji každého dne musí být: Modlitba – Duch svatý – Slovo Boží – Duch proroctví – bez této pomoci jsi ztracený!
5) Dbej na uctivost v Božím domě. I když mnozí nebudou znát rozlišení mezi svatým a nesvatým. Ty toto rozsouzení měj a vždy podle toho jednej !
6) Zřejmé je, chceš -li druhých vést k duchovnímu životu, pak Duch svatý je musí uvádět ve všelikou tuto pravdu. A chceš-li druhých spravovat na cestě života a Pravdy, pak musíš s Duchem svatým spolupracovat a nechat Jím sebe spravovat.
7) Bůh tě nemohl poctít větší předností a postavit do větší zodpovědnosti, že povoláním tebe za kazatele církve adventistů sedmého dne. A PROTO : jako takového bude brát tebe k zospovědnosti
EVANGELIUM, KTERÉ SE MĚNÍ VE VÍTĚZNÉ
Je pouze jedno evangelium to, které bylo vyhlášeno Pánem Ježíše Kristem na Hoře blahoslavenství – evangelium milosti – evangelium spásy. Evangelium, které bylo vyhlášené na začátku křesťanských dějin.
A je pouze jedno věčné evangelium, které bylo vy vyhlášeno Pánem Ježíšem Kristem na konci křesťanských dějin – evangelium pomsty – evangelium spásy. Které hlásáno církví Ježíše Krista na konci křesťanských dějin.
Je pouze Jediný Ježíš Kristus – Beránek Boží, který umírá na kříží Golgoty za hříchy všech lidí, aby jich vysvobodil z této tohoto prokletí a aby jich vysvobodil z tohoto satanova otroctví. A je pouze Jediný Ježíš Kristus – který jako Král králů a Pán slávy .pro svůj lid navrací.
PRAVDA ŽIVOTA.
Boží slovo – Slovo života – Dopis od Hospodina po každého z nás. Nechť je to tedy ON SÁM, který nám řekne, jaká je pravda našeho života. Je Bůh – Stvořil nás – K záchraně přišel pro nás – Zná nás – Ví to – Řekne nám to.
2 Kor 11,2 :
„Neboť miluji vás Božím milováním. Zanoubilť jsem zajisté vás čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.“
Tato slova Ježíšem Kristem jsou řečena každému z nás. Tato pravda se má stát skutečností našeho života. Je to pravdou tvého života. Je to pravdou mého života. O tom, jak dalece se tato skutečnost Boží lásky stane v našem životě. Rozhodne každý z nás. A o tom je vysvěcení.
Ale co všechno se odehrává v člověku, než k takovému slavnostnímu okamžiku v životě člověka odehrává pod působením a vedením Ducha svatého! A o tom budeme nyní hovořit :
PŘEDURČENÍ : Řím 27-30 :
„Ten pak, kterýž je zbytatel srdcí, zná, jaký byl smysl Ducha, že podle Boha prosí za svaté.“
Když Ježíš Kristus vstoupil do dějin lidstva jako Syn Boží. Beránek Boží. Tak všem lidem dal možnost ke spáse. Všichni jsou povoláni, a všichni jsou předurčení, aby mohli být zachráněni.
Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou.“
Všichni, kteří povoláni toto přijali. Jsou také povoláni k tomu, aby své povoláni potvrdili. Každá zkouška, kterou prochází je jim k dobrému. Je to zkušenost víry.
Kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna Jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.“
Je pravda, že Pán Ježíš ví a zná ten začátek naší křesťanské zkušeností, ví o našem rozhodnutí. Spatřuje naší cestu víry. Všechno o našem duchovním životě s věčným evangeliem, nic mu není skryto. Aby viděl a věděl jak zjevujeme charakter charakter Božího Syna.
„Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.“
A zde je psáno to, co při nás a skrze nás vykonal. On náš našel a určil, abychom v poselstvím Třetího anděla přišli, kdy Bůh na naše čela vloží svou pečeť nezcizitelného vlastnictví.
VOLÁNÍ : Jer 20,7.8.9 :
„Namlouvals mne, Hospodine, a dalť jsem se přemluviti; silnějšís byl nežli já, protož zmocnils se mne. Jsem v posměchu každý den, každý se mi posmívá.“
To je vzácná věc – Veliká zkušenost – A veliká přednost. A Bůh není přijímač osob. A také si za svůj nástroj nevezme těch, kteří se mu protiví. A dále čteme proč? A koho si vybírá.
„Nebo jakž jsem začal mluviti, úpím, pro ukrutenství a zhoubu křičím; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupě a ku posměchu každého dne.“
Zde jsou popsáni ti, kteří se nechali „namluvit.“ Ovšem, že rádi. Proto zakouší bolest, utrpení a strádání. Kdo b to snášel ze všech těch líných a namyšlených a na sobě zakládajících…
„I řekl jsem: Nebudu ho připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho. Ale jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažuje se zdrženi, však nemohu.“
Nikdo z nás není hrdina. Všichni jsme slabí, chatrní, hříšní a křehcí. Mdloba těla je při nás všech zřejmá. To se stalo i proroku Jeremiášovi. Ale, „… když už nemůžeš, pak ještě jednou tolik, můžeš.“ Protože to, co je v tobě, dané nám v poselství je od Boha. A to, co je silnější nad tebe, je oheň, a ten Oheň Ducha, ten je také při tobě.
PŘIPOJENÍ : Žid 12,23 :
„K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých.“
Tak blízko je nám nebe. Ono samo určuje naše místo. Lidé, kteří na zemi žijí pro nebe. Mají místo mezi těmi, kteří jsou na nebi. Pro co člověk žije, tam skutečně je.
ODDĚLENÍ : Zj 14,6-8-11 :
„I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, mající evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, kteříž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu.“
A zde je napsáno, jak jsme již řekli, co je nám dáno – to je skutečnost dneška. Je zde řečeno pro? I o tom jsme hovořili. A komu toto všechno máme dát. A to je úkol adventistů sedmého dne. To je naše přednost i povinnost.
„A jiný anděl (třetí) letěl za nimi, právě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své neb na ruku svou.
I tenť bude píti víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem svatých andělů a před obličejem Beránka.“
„A dým muk jejich vstoupíť na věky věků a nebudou míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího.“
Poselství Třetího anděla. Tříbení. Poselství o Ospravedlnění z víry. Doba přípravy zapečetění – Sobota, vydáním nedělního zákona. Doba pokojného, bezstarostného a líného náboženství pro obdržení papežského znamení – neděle.
POVĚŘENÍ : 2 Tim 4,1-5 O těchto verších jsme již hovořili. Připomeneme si hlavní myšlenky těchto veršů :
1) Stojíš před Ježíšem Kristem a Jemu libuješ, pro Něho a Jemu se zasvěcuješ.
2) Slovo Boží – tvůj život. A co ti Bůh ve víře dává žít, to mluv!
3) Kolik jich bude prázdných nemaje to, o měli mít a mohli mít.
4) Koho nenasytí Bůh, toho nakrmí svět.
5) Nikdy a Nikdy nezapomeň na to, že vždycky, všude a před kýmkoliv jsi adventistou sedmého dne. Svědek konce s poselstvím konce.
ZMOCNĚNÍ : Sk 1,8; 1,14b :
„Ale přijměte moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.“
Co Bůh chce, to i my chceme. Ale co Bůh udělat s námi a skrze nás chce, na to my nemáme. Hospodin povolává a Svou sílu i moc udílí. Moc by chtěl každý. Ale jak a kdy k tomu dochází, a kdy ji obdrží :
„Ti všichni trvali jednomyslně na modlitbě a pokorné prosbě….“
Byli jednoho srdce. Co chtěl jeden, chtěli všichni. Protože to chtěl jejich Bůh. Co zaslíbil Bůh, a proč to zaslíbil. To chtěli všichni; protože jim šlo o to, aby vykonali to, co skrze ně chtěl vykonat Bůh.
VZKLÁDÁNÍM : Sk 8,17 :
„Tehdy vzkládali na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.“
Tehdy se to stane : Když mezi námi bude tato jednota.
Tehdy se to stane : Když mezi námi všemi bude takováto svornost s Duchem svatým.
A o tom budeme číst nyní ze slov Božího proroka. Nejprve však biblický verš.
2 Kor 1,2 :
„Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem vás jako čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.“
Boží láska v člověku, který miluje Boží děti, nebo i oni milují Toho, kdo miluje jich.
DA 151 :
„Veselí svatební slavnosti vyvolávalo vyvolávalo v mysli Ježíšově představu veselí, jež nastane v onen den, kdy přivede svou nevěstu do domu Otce svého a kdy vykoupení zasednou s Vykupitelem k večeři Beránkově...“
V nebi by chtěl žít každý. Ale žít ne zemi pro nebe, to nechce žít každý. Kdo tam tedy bude ? Kdo se pro nebe naučil žít zde, ten má naději, že tam bude. Přečteme si to ze slov Božího proroka.
TM 271 :
„Na našem světě jsou pouze dvětřídy. Ti, kteří jsou poslušni Ježíše Krista, kteří hledají svého Mistra, aby konali Jeho vůli, a pracují na spáse své duše a o spásu každé duše, která je s nimi sjednocena, která nese jméno Kristovo. Druhou třídu tvoří děti neposlušnosti. Jsou jen dvě třídy na našem světě...“
A tím jsme se dostali do druhé části této práce.
II. TAKÉ VYSVĚCENÍ
Fil 3,16-21 :
„“Ale k čemuž jsme již přišli, v tom při jednostejném zůstávejme pravidle, a jednostejně smysleme.“
To, k čemu nás Bůh povolal, to neopouštějme. Kým nás chce být, tím buďme. V tom musíme zůstávat, růst a žít. Bát zajedno a být jedné mysli. Jen takto se to stane pravdou našeho života na svědectví i vyznáním našeho svědectví.
„Spolunásledovníci moji buďte, bratří, a šetřte těch, kteří tak chodí, jakož příklad máte na nás.“
Tak musíte být jednotni v životě i ve slovu, jak vidíte na věrných bratřích a sestrách v této církvi. Nebude jich moc, ale jistě budou. Modlete se za ně v této duchovní obnově a buďte jim oporou.
„Neboť mnozí chodí, o nichž jsem častokrát pravil vám, a nyní s pláčem pravím, že jsou nepřátelé kříže Kristova.“
„Jichžto konec je zahynutí, jejichž Bůh jest břicho, a sláva v mrzkostech jejich, kteříž o zemské věci stojí.“
Mnozí jsou v této církvi adventistů sedmého dne. A přeci jejich konec je jisté zahynutí. Jistě: Kdo zde na zemi a v čase. Kdo ze pro věčnost nežije, ten ani na věčnosti žít nebude. Pravda je tvrdá, a i když bolí, i s pláčem se musí říct. Žili si pro své břicho a své pohodlí. Svět a hmota byl smysl jejich života, S tím žili, s tím do hrobu odcházeli.... Nikdy neprojevili zájem o duchovní a svaté věci.
„Ale naše obcování je v nebesích, odkudž Spasitele očekáváme Pána Ježíše Krista.“
S kým ses nenaučil chodit, s tím nemůžeš jít. S kým ses nenaučil být, s Tím nebudeš moci být.
Oni zde na zemi žili ve společenství těch, se kterými jednou na Nové zemi budou. Tito věrní na této zemi hledali Božího království, aby jednou v tomto království být mohli. A oni hledali Boží spravedlnost a touto spravedlností žili, aby tam pod Novým nebe s Pánem Ježíšem, se všemi svatými anděli a Božími dětmi, tam žít mohli.
Kterýž promění tělo naše ponížené, aby bylo podobné k tělu slávy jeho, podle mocnosti té, kterouž mocen jest i všcky věci podmaniti sobě.“
Jednou… Jednou, to jednou se stane skutečností. Kdy konečně přijde to „jednou?“ A druhá otázka, a ta je odpovědí: Kdo žije pro uskutečnění toho „jednou?“
A neřekl také Pán Ježíš i o nás: „Nepoznali čas svého navštívení? A dále Am 3,7 :
„Nečiní Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil služebníkům svým prorokům.“ A ještě na jiném místo: „Zdaliž co zatajím před Abrahamem co dělat budu...“
Oz 4,6 :
6T 17, 1900 :
„Strážní Znamení šelmy
8T 104. 106 :
„Jednoho dne Tak tomu mohlo být. Toto všechno byl Pán ochoten učinit, celá nebesa na to čekala...“
Rok 1888 – a tvrdošíjné odmítnutí – a nic..
A toto všechno mohlo být, a také bude. Anděl ze Zjevení, podle zaslíbení se zpět nenavrátí. Boží lid neodmítne. Tak to, co mohlo být, to bude. I když je dnes pravda, že do této doby kdo našich řad i toto Boží prorok říká.
GC 429.430, 1892 :
„Nemá smysl přesvědčovat vás, že nemáte nosit to, nebo ono…. (dělat to, nebo toto), protože, když je ve vašem srdci záliba v těchto věcech… (pak) přirozené sklony srdce dají o sobě zcela vědět...“
Sledujme dál 2 Sam 12,7 :
„I řekl Nátan Davidovi: Ty jsi ten muž! Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem tě pomazal, abys králem byl nad Izraelem, a vytrhl jsem tě z ruky Saulovi.“
To je minulost, z minulosti se máme poučit,. Vzít se naučení do našich dnů. Takto se Boží slovo, Boží poselství, Hospodinova řeč dostává do našich dnů. Do našeho života a stává se naší duchovní zkušeností. Přítomností okamžiku, před kterým stojíme. Přečteme si to z tohoto verše :
Ty jsi adventistou sedmého dne. Toto je řeč Ježíše Krista k tobě. Já jsem tebe povolal poselstvím Tří andělů., aby ses stal hlasem Třetího anděla. Proto jsem tě vytrhl z ruky satana.
A nyní si přečteme tyto dva verše, které hovoří do naší současnosti. Ke každému z nás osobně. Jsou naší skutečností. 2 Tes 2,3-4 :
„Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane, leč až přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení.
Protivící se a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, aneb čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje sobě, jakoby byl Bůh.“
Jsme nabádáni k bdělosti. Je zde určení času, co se má v té době stát. A to je, že se papež postaví na místo Boha, a bude si tak, jakoby byl Bůh na zemi, bude si tak počínat. „… Stal se synem zatracení.“ „Den Páně nastane...“ tehdy, Když k tomuto dojde. edujme dál nic
Proto to, co Ježíš Kristus od nás očekává, je stejné jako za dnů Jeho učedníků. GC 568 :
„… Bohoslužba římské církve je velice působivý obřad… skvělá okázalost a slavnost poutají smysli lidí a umlčují hlas rozumu a svědomí…
Bůh si cení jen j¨krásy svatosti, pokorného a tichého ducha.“
GC 571 :
„…. Papežství… je dne právě tak pyšné a opovážlivé, jako když vládlo nad králi a knížaty a osobovalo si práva. Jež přináleží Bohu. Duch papežství je dnes neméně krutý a tyranský, než když pošlapával lidskou svobodu a v
vraždil svaté Nejvyššího.“
Jak je pro každého z nás nevědět: Kdo jsme – Proč zde jsme – Co máme – A co můžeme očekávat. PROTO : „Probuď se ty, kdo spíš...“ (Ef 5,14)
ZÁVĚR :
Luk 12,32 :
„Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.“
Tony Palmer ve svém proslovu prohlásil k letničním církvím, které s ním nadšeně souhlasili a tímto se stali nadšenými stoupenci katolické církve : „… Konec protestantismu...“ Jenže. Před 500 lety vstoupil do dějin této planety vítězně protestantismus. A jako takový svůj boj i vítězně dokončí. Dnes, zrovna je řečeno Božímu lidu rak jako za dnů krále Achaba v modlářském národě Izraele proroku Eliášovi:
„Neboj se, nejsi sám, ale mám zde 144 000, kteří se nesklonili před šelmou a před jejím obrazem….“
Papež František usiluje o sjednocení všech náboženství, aby zlikvidoval fundamentalisty. To znamená náboženství, která není za jedno s učením církve katolické. Ať jsou to náboženští fundamentalisté kteří, trvají na doslovném znění Božího slova, či těch organisací, které pro své přesvědčení vycházejí z jiných pramenů. Zkrátka, tito všichni jsou pro jejich jednotu nebezpeční, a musí pryč.
Ale toto se nikdy nemůže stát; a k tomu také nikdy nemůže dojít. Je zde Bůh, Jeho pravda a u Něho je život a je to On, kdo zaslíbil věčný život těm, kteří jsou věrní a vytrvají až dokonce.
Proto ti všichni, kteří takovýmto projevem protiví Bohu a kteří odporují doslovnému psanému Božímu slovu Jeho pravdy. Ti všichni skončí tak, jako Aman. Usilují o smrt věrných. A sami skončí věčnou smrtí. Neboť všichni tito zradili svého Pána, znevážili slova živého Boha. Těžili z toho, co bylo svaté. Lhali, okrádali a na sebe mysleli jaký prospěch z toho všeho by měli. Byli a jsou jako Jidáš. A proto přesně tak, jak skončil on i oni skončí – všechny ty tři nečisté žáby.
Takže : Ne, a nikdy ne, konec protestantismu. To chce satan a ti, kteří jsou jeho spřeženci. Ale vítězství protestantismu ! To je to, proč zde jsme a to chce Bůh: Vítězství protestantismu !
POSLEDNÍ ZAMYŠLENÍ NA KONCI
A o tomto hovoří Pán Ježíš. Mat 24,41 :
„Dvě budou mleti ve mlýně; jedna bude vzata, a druhá zanechána.“
Dva budou v jedné církvi adventistů sedmého dne. Dva budou v jednom sboru pod jednou střechou. Oba budou vykazovat stejnou činnost. A přece jeden bude vzat a druhý zanechán.
A tak tomu bylo vždycky: Byl zde Ábel a Kain – Byli zde dva bratři Jákob a Ezau – V době Pána Ježíše také zde byli dva učedníci Jan, ale i Jidáš – Za dnů reformace zde byl Martin Luther a muž hříchu, syn zatracení – Na začátku adventního hnutí – také zde byly dvě. Ti kteří vešli do svatyně svatých ti kteří zůstali u zavřených dveří. A tak je tomu i dnes. Jsou mezi námi ti, kteří se připravili na přijetí Boží pečeti. A ti, kteří se nepřipravili a přijmou znamení šelmy.
Konec