Vezmi možnost za skutečnost
ÚVOD : BŮH POVOLÁVÁ SVŮJ LID.
Bůh povolává svůj lid dává mu poselství konce. Průkopníci adventního hnutí jej přijímají a berou za své. Tvoří se poslední církev v dějinách této planety země. Jsou postaveni k uskutečnění tohoto poselství, k naplnění Božího zaslíbení. Je jim dáno všechno k uskutečnění Boží vůli o Božím království a Jeho spravedlnosti. A na nás nyní je, abychom tuto příležitost, tuto nám danou možnost z milosti Boží a moci Ducha svatého přivedli k uskutečnění. Před námi stojí stejně tak veliký úkol, jako tehdy na začátku křesťanského věku před učedníky. Co pro ně bylo nemožné, to je i pro nás nemožné. Co bylo pro ně možné, a k čemu i byli vyzvání. To i pro nás je možné, a k tomu i my jsme v duchovní obnově byli vyzváni. Oni se modlí o vylití Ducha svatého. A Duch svatý je uschopňuje, aby vykonali to, k čemu byli povoláni. Splnili svůj úkol. Evangelium o království milosti je rozneseno do celého světa a ke všem lidem. Modlíme se podle zaslíbení o vylití pozdního deště, Ducha svatého. A pozdní déšť bude dán Božímu lidu v této církvi. A bude to Duch svatý, který nás uschopní, abychom vykonali a dokončili Boží dílo na této zemi, neboť k tomu jsme byli povoláni. Jak tehdy učedníci v Boží moci vykonali to co měli. Tak i tento lid dokončí Boží dílo, vykoná to, co vykonat má. Hospodin Bůh se nemění, je tentýž, a náš Bůh a Pán neklame a ani se nemýlí, když povolal nás. Proto my tuto nám danou možnost, bereme jako tu skutečnost, která je před námi. Když takto projevujeme svoji víru, tak to skutečně přesahuje dosah našeho myšlení. Proto je Duch svatý nás může vést a Boží slovo k nám může promlouvat a Boží prorok těch slov potvrzovat. Nejde tedy o nějakou modlitbu a vyhledávání verše Písma. Ale jde o to: Modlit se a Duch svatý sám nás na každý den přivede k tomu, co On říká a co se také stane skutečností. Spatřujeme to, jako jedinou možnost Boží řeči přivádějící Boží lid do přicházejících událostí.
Věřit Bohu a nechat se vést Duchem svatým je jedinou zdárnou možností.
Ale, na druhé straně je také možno:
Nevěřit této možnosti, kterou nám dává Bůh k uskutečnění. Nenechat se vést Duchem svatým. A to, co při těchto se za jejich nevěru a vzdor stane. To také bude naplněním, ovšem, zlé skutečnosti.
Každý člověk, každý člen této církve adventistů sedmého dne má jen jednu možnost z těchto dvou možností.
Ukončíme tento úvod takto :
Byli dva v letadle, které svrhlo atomovou bombu na Hirošimu. Jeden, který, kdyby mu byl dán tento rozkaz, znovu by tak učinil. Druhý nikdy nezapomene na to, co se pod ním dělo. Jsou dva členové v této církvi. Jen bez nejmenších výčitek učiní to, čeho druhý nedopustí.
A tak na místě kde stála Hirošima se postavil člověk, který řekl : Stojím na konci světa. A tak na konci dějin této planety země zde, v této církvi jsou dva lidé. Jeden, který lehce udělá to, čeho se druhý dopustit už nemůže.
I. ČÁST : TAKŽE :
Bůh slyšel naše modlitby. Hospodin viděl náš projev víry. Když tedy slyší, tak odpoví. Když tedy vidí, tak i učiní. Budeme číst tyto verše. Jsou řečí Božího služebníka k Božímu lidu tělesného Izraele, k novému pokolení, které stojí před Jordánem, než vejdou a stanou na půdě zaslíbené jim země.
ALE ! Je zrovna tak řečen duchovnímu Izraeli, a to v této chvíli, než vejdeme do rozbouřených vln vzedmutého Jordánu posledních událostí, abychom konečně již stanuli na Nové zemi pod Novým nebem, nám zaslíbené nebeské Vlasti. Budeme číst tato slova. Znovu jsou řečena starému Izraeli. Ale pro aktuálnost, tím více jsou Hospodinem řečená nám. Slyšme, rozumějme, a přijměme. Je v nich náš věčný život – a nebo náš věčný konec.
5 Moj 30,11-13 :
„Nebo přikázání toto, které přikazuji tobě dnes, není skryté před tebou, ani vzdálené od tebe.
Není na nebi, abys řekl: Kdo nám vstoupí do nebe, aby vezma, přinesl a oznámil je nám, abychom je plnili?
Ani za mořem jest, abys řekl: Kdo se nám přeplaví za moře, aby je přinesl a oznámil je nám, abychom plnili je?
Ale velmi blízko tebe jest slovo, v ústech tvých a v srdci tvém, abys činil to:
Hle, předložil jsem tobě dnes život a dobré, smrt a zlé.“
Boží řeč k Izraeli: Přímá, přesná a jasná; srozumitelná každému v tomto novém pokolení, který stojí před Jordánem a za chvíli vstoupí po tak dlouhé cestě na půdu zaslíbené země. Poznali to, je jim to vlastní. Jen věrností může každý z nich a oni jako celek získat život a žít v Boží přízni. A přesto Bůh ukazuje na dvě možné výmluvy, Které jsou.
Naprosto bezpředmětné. Každý ví, co Bůh chce. Každý ví, a každý z nich ví, co má dělat.
Protože, ten kdo vírou žije, tak slovo od Boha v něm žije. Jinak to není možné. A víra, kterou žijeme je skutečností toho, pro co žijeme. Je skutečností toho, co se stane. A co se může stát? Než to, co tehdy. Vody Jordánů se zataví a Boží lid prochází…
A co dnes se může stát, co my máme očekávat? Podobně, nic jiného, co od Boha se stalo tehdy. Moc Boží sestoupí a Svůj lid mocí a silou vybaví a Boží věrní rozbouřeným Jordánem prochází. A jestliže věříme, tak o tom budeme číst. A jestliže skutečně až dokonce věříme, tak to i prožijeme Víra je nám dána k životu, a ne k živoření a vůbec už ne k smrti. Neptejme se, kdo nám tato slova přinese, když o nich víme. Neptejme se, kdo tak daleko se námi půjde, abych je znali a ke své spáse naplnili; když víme, co dělat máme – Co nám dal a k čemu povolal. Takže, taková je skutečnost :
Dobrý, spravedlivý a laskavý Bůh před nás postavil cestu k věčnému životu –
a to je to dobré.
Dobrý, spravedlivý a laskavý Bůj vedle toho před každého z nás postavil cestu jezera ohně – a to je to zlé.
A každému z nás řekl : Vyvol sobě dnes. A tak okamžik dneška, se pro každého z nás stane skutečností. Nikdo neuteče – Nikdo z nás se neztratí – Pro každého z nás se se ta chvíle stane skutečností k věčnému rozhodnutí.
II. ČÁST : PŘESNĚ TAK, JAK JSME SI ŘEKLI.
2 Moj 8,23a :
„… A vysvobozením rozdíl učiním mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude znamení toto…
Izrael v Egyptě na konci svého otroctví, poslední dny před vyjitím. A Bůh jim skrze Mojžíše říká tato slova. A v následujícím verši čteme :
„…A Hospodin učinil tak.“
Skutečnost dneška : Svět a odpadlé církve a neděle. A Boží církev a sobota. Ale v tomto verši, než dojde k vysvobození je ještě jedno slovo „...rozdíl...“ A k tomuto verši, abychom rozuměli o co jde, si musíme přečíst tento verš, který jednak nám řekne o co jde. A potom, kdy k tomu dojde. Mal 3,17.18 :
Nyní si nejprve řekneme, co k tom u říká Boží prorok.
Ed 162. 267. 1903 :
„Úspěch v každé oblasti vyžaduje pevný cíl. Ten kdo chce v životě dosáhnout opravdového úspěchu, musí před sebou stále vidět cíl. Jenž je hoden jeho úsilí….
… každý by měl mířit tak vysoko, jak mu to umožňuje spojení lidské a Božské síly… Mnozí se nestanou tím, čím mohli být, protože neuplatňují sílu, kterou v sobě mají. Mohli by se chopit Božské síly, ale neučiní tak..“
Cíl je daný slavným návratem Ježíše Krista. Pevný, neměnný a jistý. A ten kdo chce dosáhnout tohoto cíle musí pro tento Den žít – a Bůh to vidí a učiní, jak Jemu se líbí – to je na Něm. A nám je možno, tuto víru projevit a v této víře i naději žít. A neučinit tak, by znamenalo sám sebe z této možnosti vyloučit.
RH 29.7. 1884 :
„Mysl by se měla zabývat tím, co očekáváme od věčnosti...“
Tato slova dávají za pravdu. Naší víře; a je odpovědí na to, co v zaslíbení našeho Pána my očekáváme.
Ed 189.190 1903 :
„Jednou z hlavních příčin nevyrovnanosti a mravní slabosti je to, že se člověk nesoustředí na cíle, které si jeho soustředění opravdu zaslouží….“
A zde čteme o duchovním úpadku, o mrtvé a bezcílné stagnaci; o pozvolném umírání za živa, ztuhlá duchovní ztrnulost. Lidí, kteří jsou zvyklí, už o tom ani „… neví...“
CT 20, 1913 :
„Důležitým úkolem je důkladně poznat nejvnitřnější ráz svého běžného chování pohnutky, jež vedou k jeho jednání...“
Náš všední život a naše pohnutky pro ten „nevšední“ projev víry. Došli jsme až sem, a co satan na to nyní řekne ?
PK 184 :
„“… satan praví: Budu křížit úmysly Boží…Zmocním své následovníky, aby zrušili památník Boží, sedmý den, sobotu.... Chci vymazat vymazat památku na něj. Ustanovím na jeho místo den, který nemůže být znamení mezi Bohem a Jeho lidem… Ez 20,20 :
….znevážím zákon Boží. Slov: Znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že jsem Hospodin, Bůh váš.“
A nyní budeme číst tato slova. Sk 4,31.32 :
„… a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně,
Za co se modlili, to také obdrželi. Modlitba byl jejich život. Víra nutností pro takový život, protože jejich pohnutky byly dány Bohem ve své čistotě, ryzosti a pravdivosti. Jak Bůh chtěl, tak oni chtěli. Proto slyšme i tato slova :
„Láska není, když se dva sobě dívají do očí, ale když se dívají jedním směrem.“ (Sáša Gruliš)
III. ČÁST : BOŽÍ PROROK PROMLUVIL, A DO TĚCHTO DNŮ… A CO NA TO ŘÍKÁ HOSPODIN, A DO TĚCHTO DNŮ :
Nejprve si přečteme dva úvodní verše k této třetí části.
Zj 12,17. Ten to verš nám dává místo čase, ve kterém žijeme a dává nám a každému znát, kdo jsme. Zj 12,17 :
„I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými ze semene jejího, kteří ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista.“
Hněv satana a boj. Tato země je jako podminované pole na němž dojde k závěrečnému střetní, a to především v církvi. Jedni přijmou varování a napomenutí dan é ve Svědectvích, a druzí odmítnou. A Boží lid zocelen a připraven k dokončení Božího díla. A věrní a Duchem svatým připravení vyjdou z Babylona. A na bezbožné dopadnou rány. Dějiny tohoto světa budou ukončeny. Přečteme si ten druhý verš :
Sk 10,33 :
„Já pak hned jsem poslal k tobě, a ty ji dobře učinil, žes přišel. Nyní tedy my všickni před obličejem Božím hotovi slyšeti jsme všecko, což jest koli přikázáno tobě od Boha.“
A zde můžeme slyšet odpověď. Je zde řeč o těch, kteří jsou tím lidem, který vyjde z bludů Říma a připojí se k Boží církvi ostatků oni jsou připraveni slyšet. A to, co nám dal Bůh, to my dáme jim. Nemůžeme mít většího přání.
A nyní, takovýmto způsobem půjdeme od verše k verši tak, jak jich Bůh pro tento den nám dal.
Sk 13, verše :
2 :
„A když oni služby Páně konali a postili se, dí jim Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše a Saule k dílu, kterémuž jsem jich povolal.“
Zde je řeč o službě, o projevené víře. A také je zde hovořeno o díle, k němž nás Bůh povolal. Tři základní skutečnosti, jak my máme ve svém životě uskutečňovat Boží dílo, abychom byli připraveni pro závěrečné poselství všem lidem na zemi. A to si nyní řekneme :
Všichni jsme přijali být členy této církve adventistů sedmého dne, abychom byli služebníky Ježíše Krista k službě.
Hned na to je řečeno, že projevují svoji víru postem. Postem potvrzují to za co se modlili, a o co jim vážně jde. (To nás přivádí na myšlenku Duchovní obnovy. Proč a za jakým účelem se modlíme a postíme.)
A podobně jako tehdy na učedníky sestupuje Duch svatý, tak i na tento lid. Zapečetěný. Boží ostatek církve oddělený k závěrečné službě; oddělený k vyvolání Božího lidu z Babylona.
5 :
„A přišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v školách Židovských, a měli s sebou i Jana k službě.“
Pro vylití Ducha svatého, na jejich modlitby je jim dána tato přednost. A to, zač se modlili se uskutečňuje v jejich životech. A to jsou dny, které jsou před námi a za co se modlíme a náš život je v našich modlitbách. Jen tak můžeme být vyslyšeni.
6 :
„A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli tu jakéhos čarodějníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno Barjezus,
No, a toto je cesta, která je před námi. Cesta – a setkání. Služba – a protivenství.
7 :
„Kterýž byl u znamenitého vladaře Sergia Pavla, muže opatrného. Ten povolal Barnabáše a Saule, žádal slyšeti slovo Boží.“
A tito mají význačné postavení, velký vliv. A přeci je zde člověk, který chce něco víc. Chce slyšet slova pravdy a povolává si těch, kteří mají slova pravdy. A tak je tomu i dnes. Lidé mají dost toho, co slyší na každém rohu a smrdí nátěrem omletého náboženství. Lidé potřebují slyšet to, co je slovem Pravdy, co jim dá sílu a odvahu žít, pro co má cenu žít.
15 :
„A když bylo po přečtení zákona a proroků, poslali k nim knížata školy té, řkouce: Muži bratří, máte-li úmysl jaké napomenutí učiniti k lidu, mluvte.
Tak, posloucháš, teď je řada na tobě, abys mluvil. Čím žiješ a pro co žiješ, to mluvit budeš.
22 :
„A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémuž svědectví dávaje, řekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podle srdce svého, kterýž činiti bude všecku vůli mou.“
Ty věř! Na Bohu je. V každé době Bůh si svého člověka najde. Neměj obavy, že by Hospodin svou věc dovedl dokonce!
24 :
„Před jehož příštím kázal Jan křest pokání všemu lidu Izraelskému.
Tak našel Hospodin Jana Křtitel, a ten vykonal to, co vykonat měl. Tak Bůh našel svých aby vykonali to, co mají !
32:
„A my vám zvěstujeme to zaslíbení, kteréž se stalo otcům, že Bůh naplnil nám synům jejich vzkřísiv Ježíše.“
A to jsou slova do těchto dnů. Co se nemohlo stát při otcích, pro nevěru. To se stane při synech. Tak bylo řečeno námi – rok 2015, tak bude uskutečněno od Boha s námi….
38 :
„Protož známo vám buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů.“
To vám buď známo !
40 :
„Prorož vizte, ať na vás nepřijde to, což jest v prorocích povědíno:“
Varujte se nevěřit !
41 :
„Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přiďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, jemuž neuvěříte, byť vám kdo o něm vypravoval.“
Pro víru spaseni – Pro nevěru zavrženi !!!
A nyní přesnost toho, co bylo řečeno si potvrdíme Biblickým úkolem na tento den. 5.července 2017. Můžeme číst tento úkol jako historickou údálost. Vzít si nějaké naučení. Ale pro náš život víry dnes nic, nechá nás být. A nebo si tento úkol řekneme tak, aby slova víry probudila v nás to. Co nám dnes Hospodin říká. Co je skutečností a stane se skutečností. Přečteme si název na dnešní stať:
PAVLOVA OBRANA EVANGELIA (Gal 1,6-9)
„...Situace v Galacii je tak znepokojující… že se soustřeďuje na základní problém.“
A jaký je to problém náš? Buď jsme těmi, kterými nás Bůh chce mít, a nebo nejsme? Je ta vír dobrá a správná? A nebo bude nevěřit… Ale, co potom?
„…. Obviňuje je ze zrady, křesťanského povolání...“ (Je zde použita mluva v armádě:) „… pro vojáky, kteří dezertovali (zběhli) z armády…. „… byli prokleti Bohem. Pavel je v této věci tak důrazný, že svůj postoj opakuje hned dvakrát.“
Otázka :
„Jaký je tvůj pohled? Jak se díváš na Pavlův důraz na správnou věrouku o které mluví v Gal 1,6-9 ? Jak bys vyjádřil vztah mezi věroukou a osobní zkušeností ?“
Drž se toho co máš! Dostal jsi od Boha, a co jsi dostal, to druhým dej. Život víry: Jediná možnost – A jediná záchrana – Víra, která jde k uskutečnění.
ZÁVĚR : MOŽNOST SE STÁVÁ SKUTEČNOSTÍ NAŠICH DNŮ.
Jan 3,16 :
„Nebo tak Bůh miloval svět, že svého jednorozeného Syna dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“
tak jednoduchá, prostá, obyčejná slova. A jak neuvěřitelná láska, a slovy nevystižitelná oběť. Jak věčný, všemohoucí a svrchovaný Vládce vesmíru a jak smrtelný, nemohoucí a v otroctví satana hynoucí člověk. A přeci !
Tvá láska Hospodine Pane mně získala.
Co uděláš Pane pro toho, kdo Tě miluje?
Nenechám tebe zde.
Víra, kterou jsi mi Pane dal, ta mně k Tobě přivedla.
Pane Ježíši, co uděláš pro toho, kdo Ti věří?
A žije pro uskutečnění Tvého poselství,
a očekává naplnění Tvého zaslíbení.
Pro co žiješ, to pro víru svou mít budeš.
Slova Tvá Hospodine, nadějí mou.
Spravedlivý je Bůh – Nestranní.
Věrný je Bůh – Neklame a nezklame.
Hoden je Bůh – abychom :
Jeho milovali – Jemu věřili – V Něm naději měli !
Zj 12,17 – To je klíčový verš adventistů sedmého dne. Takto jsou představeni světu ti, kdo jimi jsou a proč zde jsou. Neboť v tomto verši je přesně vymezena událost, která se stala v nebesích; skutečností a nastartováním toho k čemu došlo ve svatyni svatých. A ke které došlo na zemi před rokem 1844 a po roku 1844. Proto se satan snaží ze všech sil umlčet tuto pravdu a v nevědomost toho, uvrhnout Boží lid.
Proto my adventisté sedmého dne tímto datem dostáváme náležitou platnost v tomto vesmírném dramatu.
TAKŽE :
Jako slavně a důstojně začal před 500 lety protestantismus. Tak mocně, vítězně a slavně skončí protestantismus. A to je pravda těchto dnů.
Zakončím tuto práce neobyčejně pravdivě. Co naprosto není a nikdy nebylo v moci člověka; co může se stát jen skutečností od Boha. Je rok 2011 – podzim a já do kalendáře na příští rok vpisuje tato slova ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Ani nevím pořádně proč. Ale jsou v tomto kalendáři :
„Možná, že měsíce, které máme ještě před sebou, jsou mnohem důležitější, než všechny prožité roky. (Které jsou za námi.)“
V posledních letech jsem si uvědomil, jak přesvědčivá je to pro nás adventisty sedmého dne.. To, co je před námi zastíní a překoná všechno to, co je za námi. A včera 7.července 2017 jsem od Božího proroka obdržel odpověď a ujištění, že tomu tak je. RH, 26.července 1906 :
„Teprve, když Jan zestárl ve službě svému Pánu, byl vypovězen na ostrov Patmos. A na tomto opuštěném ostrově se mu dostalo více sdělení z nebe, jež se mu dostalo za všechna léta dosavadního života.“
A tak to bude i s námi. Nikdy v minulosti jsme nevykonali tak obrovské, úžasné a vše překonávající dílo, jak v těch závěrečných měsících, které jsou před námi. A zde o tom čteme a pro tyto dny a pro tuto službu my zde jsme.
Zj 18,1.2.3.4;
„Potom pak viděl jsem anděla sstupujícího s nebe, majícího moc velikou a země osvícena byla od slávy jeho.
I zkřikl silně hlasem velikým, řka: Padl, padl Babylon ten veliký a učiněn jest příbytkem ďáblů….
Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové…
I slyšel jsem jiný hlas s nebe, řkoucí: Vyjděte z něho lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho, a abyste nepřijali z jeho ran.
21,1.3.5 :
„Potom viděl jsem nebe nové a zem i novou. Nebo první nebe a první země byla pominula…
I slyšel jsem hlas veliký s nebe, řkoucí: Aj, stánek Boží s lidmi bydliti bude s nimi, a oni budou lid jeho, a on Bůh s nimi bude, jsa Bůh jejich.
I řekl ten, kterýž seděl na trůnu: Aj, nové činím všecko. I řekl mi: Piš. Nebo jsou tato slova věrná a pravá.“
konec