U Boha není nezaměstnaných
I. ČÁST : MÍRA VÍRY ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE JE DÁNA
TROJANDĚLSKÝM POSELSTVÍM.
Zj 14,12 :
„Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovi.“
Kolikrát jsme ten verš již napsali, četli a o něm hovořili. A vždycky je pro nás novým oslovením. Novou zkušeností. Novým prožíváním toho, čím procházíme. Je životem růstu víry k uskutečnění toho, k čemu jsme povoláni. Tato slova jsou cílem toho, k čemu jdeme.
Řím 12,3 :
„Nebo pravím (srze milost, kteráž dána jest mi,) každému, kdož jest mezi vámi, aby nesmyslel více, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru víry.“
A zde máme odpověď: Tu milost k tomuto životu víry nám dal Bůh. A podle toho, jaká je naše víra, takový je náš život. A taková je a bude i naše služba. Přejděme nyní k těmto slovům Božího proroka.
207 :
„Každý věrných služebník Boží cítí, že je na něm velká odpovědnost za duchovní pokrok věřících, svěřených jeho péči, a toužebně si přeje, aby byli Božími spolupracovníky.“
Kdo je skutečně Božím služebníkem, ten si tuto zodpovědnost uvědomuje. Pán Ježíš nás vyzval ke stálému jití za Ním. Není možné zůstat stát, nebo zahledět se jinam. A svou mysl poddávat jinému. To není možné! Stagnace víry je pozvolně přicházející smrt duchovního života. A zadíváme-li se jinam, pak svět nás pohltí a satan zabije. Sledujme další myšlenky a zvýrazněná slova, jak k tomu v životě věřícího člověka odehrává. Tak jak to věrně a pravdivě popisuje Boží prorok.
Tak jako dobrý otec vychovává svého syna. A má radost, když spatřuje jak jeho milý syn pod jeho dohledem se krásně rozvíjí v ušlechtilého muže. Je pokorný, tichý, laskavý vstřícný, pracovitý a učenlivý. Zdravého myšlení, čistý a rozumný v řeči. Dobrého srdce a dobré povahy.
Zrovna tak nebeský Otec se svých pozemských dětí. Má velikou radost, když z těch satanových otroků, kteří někdy ani lidmi nebyli On Bůh Duch svatý v nich vytváří nové lidi do podoby Ježíše Krista. A to není lehké Proto není možné, aby kdo přišel k Bohu byl nezaměstnaný! AVŠAK !
RH, 26.11. 1861 :
„Ti, kteří se oddělují od Boha ztrácejí svou duchovnost, neupadnou do stavu, který pravý Svědek nazývá lhostejným, najednou. Přizpůsobují se světu poznenáhlu. Jak na ně nepozorovaně přicházejí jeho vlivy, nedaří se jim vzdorovat a vytrvat v boji. Poté, co učiní první krok, aby se spřátelili se světem, následuje temnota a jsou připraveni pro další krok. Každým krokem sestupují dolů do tmy, která je obestírá, až jsou touto temnotou zahaleni. Jak se přizpůsobují světu, ztrácejí proměňující vliv Ducha Božího. Neuvědomují si svou vzdálenost od Boha. Domnívají se, že jsou na tom dobře, protože vyznávají, že věří Pravdě. Slábnou a slábnou, až je Duch Boží odebrán a Bůh svým andělům přikáže : „Nechte je být.“ Ježíš je vypluje ze svých úst….
Oni se žádnou změnu neuvědomují. Jejich vyznání je stejné. Nedochází k žádnému křiklavému odchodu od zdánlivé správnosti. Natolik se přizpůsobili světu, že i když je odňato od nich nebeské světlo, nepostrádají ho….“
Člověk se rozhodl, oddělil se, a co mu to přineslo? Ztrátu duchovnosti. Ale to se nestalo najednou. Satan na takovém člověku pracoval. Svět jej lákal, přitahoval stále více, až si jej získal. Kazatel je tedy zodpovědný, aby ten, kdo přichází do této církve, byl dobře vyučený a pro Boží věc získaný. A k duchovnímu životu přivedený A Duchem svatým dál vedený. Osobní společenství s Bohem je nezbytnou nutností každého dne. Jinak budeme žít ve stálém klamu, a ani to nebudeme vědět. A až do této doby: Ve svém vědomí žijeme v klamném domnění, že máme všechno a nepotřebujeme nic. Když zazní křik o půlnoci, zjistíme, že nemáme nic, a že jsme přišli o všechno. PROTO :
Jak nutná je oddaná věrnost. Neustálý růst v Boží milosti, v bázni Boží, ve víře a ve stále silnější prožívané závislosti na Bohu. A Bůh v Žalmu 32,8. Uskuteční při nás to, co zde slibuje. Nebudeme žít v sebeklamu, ale v jistotě víry z vlastní zkušenosti. A každý se projeví. A poznáme to, jak Izraelci v Egyptě – s nimi bylo světlo. A ti, s kteří jsou ve tmě, ti to také poznají.
Jestliže jsme skutečně těmi, kterými být máme, pak : Svět pro nás už nemá žádnou přitažlivost. A hřích nad námi ztratil svoji moc. Jsme Toho, kdo si nás získal.
Dobře. Nepochybujeme o tom, že prorok Boží hovoří o tom, co ve svých životech prožíváme, ale jak skutečně tito členové v naší církvi se projevují. Jak to poznáme, a jak jich se zájmem upozornit na toto nebezpečí? Odpověděl bych takto?
Každý adventista sedmého dne ví, že vánoční svátky jsou pohanské svátky s pozlátkem křesťanství. A že jejich slavením a s ozdobeným stromečkem a s vymyšleným příběhem a dárky je lží s propadajícím se přizpůsobováním se světu. Za svůj úkol beru: říci a upozornit. Jestliže je svědomí neobviňuje, a jestliže se Duchu svatému svůj sluch nevěnují. Pak já nemám tady co říci. Ale pokračujeme v uvedeném citátu :
„Byly nám svěřeny mnohem posvátnější pravdy, než jaké kdy byly svěřeny smrtelníkům na zemi… Bůh zde bude mít oddělený a zvláštní lid. Jejich víra je zvláštní. Jejich vyhlídky jsou zvláštní a slavné… Pokud nepřikládají nebeské nabídce dostatečnou hodnotu… Až Bůh povstane budou muset zahynout.“
Nikdo z lidi na zemi neobdržel to, co bylo dáno nám. Jak veliké přednosti jsou před nás položeny. Tak veliké stihne trest za to, kteří tímto pohrdli. Pokračujeme ještě v uvedeném citátu :
Zde vidíme, co máme. A co je nejdůležitější! Jak hloupá a zbytečná. Bezvýznamná a nicotná je marnivost. A pokračujme co dál Boží prorok říká :
„Ti, kteří si skutečně za svůj díl vyvolili Boha a nebe, budou zvláštní. Posvěcující vliv ducha pravdy je odděluje od světa a oni budou mít morální odvahu realizovat svoji víru .“
Neobyčejný slib, který nám dává Bůh pro naši víru. Hospodin chce, aby s námi spolupracovat na uskutečnění toho – Co On chce.
Abychom hledali Jeho království a Jeho spravedlnost. A žili pro uskutečnění slavného návratu Ježíše Krista. A věřím, že k tomuto si nás vyučuje, vychovává a připravuje – a zmocní svým Svatým Duchem k dokončení Božího díla na zemi. Proto také zde je církev adventistů sedmého dne.
RH, 12.6. 1855 PROTO :
„Je třeba se strachovat, že Boží lid není připraven na to co přichází na zem .… Cožpak nejsme na začarované půdě a neusínáme v této důležité době Příliš si přejeme chodit podle toho, co se vidí… Musíme více chodit vírou… Mnozí mezi námi odkládají příchod Hospodin příliš daleko a jejich skutky odpovídají jejich víře….“
Svět, lidé ze světa mají strach z přicházející budoucnosti A kolik je našich členů tak jak jsme četli, kteří vůbec nemají strach, protože jsou a žiji ve falešné bezpečnosti, sami sebou oklamáni. Dále je ujištění :
„Nebudeme malomyslnět, ale s vírou a důvěrou budeme prosit našeho Otce v nebi o věci, které potřebujeme… Nesmíme se zaslíbení Božích vzdát ani na chvilku….“
Jen život víry a aktivita víry nás vede vpřed. A to k takovému životu víry, až k vítěznému boji Jákoba A to je ta míra víry, která je nám dána. Pokračujme :
MS 13, 1889 :
„To, co je správným pokrmem pro církev, bylo označené jako nebezpečné. Jako něco, o církev nemusí dostat… Co mají říci nebesa, když vidí takové převrácené věci?“
Ti nevěrní, polovičatí, nečestní – ti se projeví. Na každého se dostane
MUSÍME SI UVĚDOMIT, ŽE :
Poselství o Ospravedlnění z víry nám není možno přijmout, jako hlas Třetího anděl, který jej oznamuje, jestliže naše životy nejsou ztotožněny s tímto poselství. Přijmeme jenom to, co ve svém životě chceme uskutečnit.
TAKŽE :
Míra víry je dána nebesy. A to v poselství tří andělů, které nám bylo dáno. A to až ke hlasu Třetího anděla.
Večerní modlitba, závěr. 22.října 2017 = 1844; 173 let
„…. Pane Ježíši, slova víry mé, jsou pravdou mého života;
Nechť toto mé vyznání víry, see stane skutečností mého života. Amen.“
Neboj se být !
Od země k nebi víry tvá.
Životem tvým Boží je slovo,
jistotou těm, kteří jdou.
A jen ti, kteří jdou, vejdou.
Bůh přísáhl Abrahamovi.
Zdaliž by nepřísáhl i nám?
Když naše víra, Jeho je přání.
Když Jeho vůle je vůlí naší.
Posteskl si Pán Ježíš :
… Až budu mět po druhé přijít….
Zdaliž zaslechnu hlas volajících MNE ?“
Když je to Boží vůle –
Když je to přání Pána Ježíše –
Když je to naše víra –
Když je to naše volání.
Když On Sám vidět chci –
Když sám Ježíš Kristus slyšet chce –
A přijít k těm, kteří Jeho, Krále slávy čekávají.
Neboj se být ! A poslechni;
Co Hospodin nyní říká ti :
Žid 6, verše :
1 :
„Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntů pokání ze skutků mrtvých, i soudu věčného.“
Přišel jsi k Ježíši Kristu. Přišel jsi a On ti říká: „Pojď za Mnou… Uč se ode Mne… Následuj Mne….“ Takže : Když jsi přišel, tak musíš jít. Na cestě za Ježíšem Kristem není zastavení. Když jsi přišel k Ježíši Kristu, pak v Jeho škole jsi a Duchem svatý jsi vyučován. Ve škole Ježíše Krista nejsou dny volna, a ani prázdniny. A když jsi přišel k Ježíši Kristu, tak musíš Jeho být a k Jeho cti žít, Jemu podobný být. Náboženství Pána Ježíše se nedá odložit.
3 :
„A to učiníme, dopustí-li Bůh.“
Co chce Bůh, to učiníme. Přeje si, abychom za Ním šli. K tomu nás vyzval. Přeje si, abychom Duchem svatým byli vyučeni a Jím vedeni. Dal nám Své poselství. (Zj 14.3-11) Přeje si, abychom Jej následovali. Řekl Pán Ježíš, že zase přijde… Jdeme přicházejícímu Králi vstříc. Tak, a toto je vůle Boží a toto je rozhodnutí naše. Čtěme dále.
4 :
„Nebo nemožné je již jednou osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,“
Jsou věci, které ani Bůh nemůže. Nemůže zapřít sám sebe. Nemůže jednat proti Sobě a proti svému slovu. A nemůže nic učinit proti tomu, co dal svému lidu, v daném nám poselství. K čemu svůj lid povolal a co jim zaslíbil.
Takže: Když jsme to všechno poznali – Když jsme tuto přednost zakusili – Když jsme – Když jsme milost a moc Ducha svatého prožili. Co se vlastně s námi stalo?
5 :
„Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího.“
To je napsáno zde, že náš život je ve slovech našeho Boha. Že zde na zemi se učíme žít pro nebe.
6 :
„Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.“
Sejít z této cesty, dát toto všechno stranou. Takto zabít sám sebe; to by pro každého z nás znamenalo: Zemřít pro věčnost !
7 :
„Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.“
Vezmi si naučení ze země : Dobrá země – Vlahý déšť – Dobrá úroda – A požehnání od Boha.
8 :
„Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.“
A druhé naučení: Zlá země, neúrodná – A tomu, co je zlé, tomu se na ní daří – Zlořečení od Boha – A její konec je spálení v ohni. Takže: Jak země, tak s lidmi této země.
9 :
„A však, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.“
Ale my, bratři a sestry. Aby naše naděje byla požehnanou nadějí. Musíme za Pánem Ježíšem jít. Duchem svatým být vedeni. A Ježíšem Kristem, až na práh svatyně svatých přivedeni. A zde stojí a shlíží na zemi, a ptá se: :… Kdo ze všech vás, kteří se zvete Mými. Kdo ze všech vás Mne očekává a zve…?
10 :
„Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaší, a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke, slouživše svatým, a ještě sloužíce,“
Jak dobrý je Bůh. Vyznali jsme, a zde čteme Jeho odpověď: Četl jsi: (Luk18,8) Srozuměli jste. Odpověď našeho Pána slyšme:
Vy upřimně – Já, váš Bůh upřimně. Nezapomenu nikdy na vaše slova. Neboť projev vaší víry. Ano, toto je dobrá naděje, kterou musíte mít. Toto je život víry, který se Mnou spolupracuje na Mém Dni. Pro tuto službu jste se Mi dali. A PROTO : Jaká víra vaše, takovými jste se vy pro Mně stali.
11 :
„Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až dokonce prokazoval tu opravdovou pilnost plné jistoty naděje.“
Jestliže takovými jste, tak takovými v této odvaze víry buďte až dokonce ! Jen toto je jistotou vaší naděje !!
12 :
„Nesmíte být leniví, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášenlivost obdrželi dědictví zaslíbené.“
Lenost, tělesná lenost, dělá z lidí žebráky. Lenost, duchovní lenost, tas dělá z lidí duchovní mrzáky. U Boha není nezaměstnaných a Bůh nebude mít ve svém království líné lidi; všichni kdož tam budou budou Božími dělníky, služebníky. PROTO: Nikdo z nás nemusí být v nevědomosti. Nemusí být, jestliže nechce!
Bůh nám zaslíbil Ducha svatého. Každý z nás jej může mít; jestliže skutečně chceme.
Bůh nám pro tyto poslední dny dal Božího proroka, můžeme se jím nechat vést, jestliže doopravdy chceme ve víře jít, vírou žít a pro víru Bohem nám danou vejít.
Bůh nám dal do těchto dnů nádhernou víru se vznešeným poselstvím a nejúžasnějším zaslíbením. Jestliže náš život je výbojným bojem víry, a běžíme-li k tomuto cíli.
Bůh nám dal zdravou soudnost, abych srozuměli, jestliže chceme žít v Boží milosti a poslušnosti.
Poslušnost do Otcovského domova k vejití. Neposlušnost do jezera ohně k sejití.
13 :
„Bůh zajisté zaslíbení čině Abrahanovi, když neměl skrze koho většího přísáhnouti, přísáhl skrze sebe samého.“
Jak velice úzká je souvislost tohoto verše se závěrečnou zkušeností církve adventistů sedmého dne s Ospravedlněním z víry. Položíme si tedy tuto otázku, abychom získali odpověď :
Proč Ospravedlnění z víry se stane klíčovým dramatem závěrečného a rozhodujícího tříbení v církvi adventistů sedmého dne?
1SM367 Boží prorok píše :
„Spravedlnost je poslušnost zákona. Zákon požaduje spravedlnost. Jako hříšníci nejsme schopni tento požadavek splnit. Hříšník může spravedlnosti dosáhnout jedině vírou. V upřimné důvěře se může před Bohem spolehnout na Kristovy zásluhy, které díky Kristu přičte hříšníkovi. Bůh přijímá Kristovu spravedlnost na místo lidského selhání. Bůh přijímá, odpouští a ospravedlňuje kajícího hříšníka, zachází s ním, jako kdyby byl spravedlivý, a miluje ho jako vlastního Syna.“
Toto je 100% pravda. To se všechno stalo na Golgotě pro „kajícího hříšníka“ a takové je jeho přijetí u našeho Boha.
A velké většiny našich bratří a sester se může stát tato odpověď: Věříme – Přijímáme – A na tomto stojíme a trváme.
Martin Luther, Comentátory on Romans, strana 80 :
„Když apoštol Pavel říká, že jsme ospravedlněni bez skutků zákona, nemluví o skutcích víry a milosti, protože ten, kdo koná takové skutky, nevěří, že je na jejich základě ospravedlněn. Když křesťan koná skutky víry, usiluje o ospravedlnění vírou...“
Řeknu tuto myšlenku jinými slovy:
Naše skutky nemohou odčinit naši vinu za přestoupení Božího zákona. To mohl a pro nás učinil Ježíš Kristus na kříži Golgoty.
Ale naše skutky víry v to co pro nás vykonal Ježíš Kristus jsou nutné pro záchranu našeho života. A ten příklad nám Pán Ježíš dal ve svém životě. Proto se stal Vůdcem a Dokonavatelem našeho spasení. (Žid 12,2)
Odpovíme si na to Božím slovem.
Na Ospravedlnění z víry jsou vyslovena Hospodinem dvě rozhodnutí ve prospěch člověka :
1) 1 Moj 15,6 :
„Abraham uvěřil Hospodin a je mu připočteno za spravedlnost.“ Bůh oceňuje jeho víru.
2) 1 Moj 22,16.18 :
„Abraham ve víře jde, aby na hoře Moria obětoval svého jediného syna, kterého tolik miloval...“
A zde je skutek Abrahamovi víry. A Hospodin na tento skutek víry přísahá a vyslovuje své požehnání.
Víra je nezbytná, skutky jsou projevem víry.
17 :
„A tak Bůh chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení neproměnlivost rady své vložil mezi to přísahu.“
Věrný Bůh splní svému lidu to, co jim slíbil. Je zde zaslíbení, a je zde přísaha. Pro naši věrnost. A to je skutečností toho co se stane.
18 :
„Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal,) měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.“
U takového Boha není zklamaných nadějí. Proto adventisté sedmého dne jsou lidem naděje.
19 :
„Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu.“
Jsme stále ujišťováni. Bůh nás nenechává v pochybnostech. To čemu věříte a vyznáváte je kotvou vašeho přesvědčení. A s touto vírou jste vešli do svatyně svatých. V této víře jste za Pánem Ježíšem šli. A v této víře spolu s Ním stojíte na prahu nebeské svatyně; Když On se ptá: Kdo Mne vyhlíží a volá? Kdo tuto víru má ? A přicházíme k závěru...
x
ZÁVĚR :
Poslední a závěrečné verše této práce. Také závěrečný úsek naší cesty. Zrovna tak jako poslední zkouška na této cestě. Ale také i poslední služba Boží lidu a svědecká služba tomuto světu. Toto vyjití k vejití je podobné vyjití starého Izraele z Egypta. Z domu služby, ze světa tmy.
Zj 14,4 :
„Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poškvrněni; nebo panicové jsou. Tiť jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou koupeni z lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi.“
Čisté učení, věrný lid od roku 1844 až do posledních dnů. Přijali Ježíše Krista – Jdou za Ním – Jsou s Ním – A budou Jeho.
Zj 14, 9-11 :
„A třetí anděl letěl za nimi, právě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou,“
I tenť bude píti víno hněvu, kteréž jest vlito do kalichu hněvu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem svatých andělů a před obličejem Beránka dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudou míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího.
Poslední poselství pro tento svět. Závěrečné a rozhodující. K těmto dnů jsme šli po 6.000 let. Toto poselství nám bylo předáno adventními průkopníků s toutéž jistotou víry, kterou vyjádřil Jozef v Egyptě mluvě svým bratřím o svých kostech, když hovoří o jejich vysvobození a vejití do zaslíbené země.
Poselství třetího anděla je vítězné poselství o vysvobození Božího lidu z tohoto otrockého panství satana a o skončení hříchu, hříšných, zlých andělů a satana. V pravdě: Bůh je Bohem Lásky a spravedlnosti.
Zj 14,12 :
„Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteří ostříhají přikázání Božích a mají víry Ježíšovi.“
TAKŽE :
Žádný konec protestantismu, ale vítězství protestantismu. Žádná jednota s papežem, ale věčné sjednocení s nebeskou rodinou, která očekává své děti země.
Zj 18,1 :
„Potom viděl jsem anděla sstupujícího s nebe, majícího moc velikou, a země osvícena byla od slávy jeho.“
To, že tomu to andělu nebude již překaženo je jistou skutečností, že žijeme ve dnech tohoto poselství, a že Ježíš Kristus, Král věčný slávy se navrací !
Zj 18,2.3 :
„I zkřikl silně hlasem velikým, řka: Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblů, a stráží každého ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného.“
Další jistota, žádné šeptání druhého anděla k označení šelmy-papežství, ale mocným a silným hlasem, s přesným označením veškeré špíny co v tento zvrácený náboženský systém skrývá.
„Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové, a králové zemští smilnili s ním, a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli.“
Žádné náboženství Ježíše Krista. Žádná pravda. A vůbec žádný život v Pravdě. Ale smilstvo se světem, spolčení se světem. Život se světem… A konec se světem.
Zj 18,4 :
„A slyšel jsem jiný hlas s nebe, řkoucí: Vyjděte z něho, lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho, a abyste nepřijali z jeho ran.“
Vyvolání Božího lidu z Babylona. To je poslední projev Boha lásky ke svým dětem, které se připojí k Božímu lidu a nastoupí na společnou cestu Domů.
Konec