Sedm zastavení
ÚVOD : LAODICEA
Mé práce nejsou ani tak zaměřeny na vnější okolnosti. Vždycky bylo na této zemi zlo a bylo a může být stále hůře. A nikdo nedovede odhadnout: Jak daleko, to může dojít. A nikdo nedovede říci, do jakého morálního bahna může lidstvo klesnout. I když to všechno je pravdivé, skutečné a přesvědčující. A všechno to nám dává znát blízkou skutečnost návratu Pána slávy. Ale ve svých pracích se především chci říci to, čím prochází a čím žije Laodicea, církev adventistů sedmého dne. Na život víry Božího lidu před druhým příchodem Ježíše Krista.
1 Kor 16,13 :
„Bděte, stůjte u víře, zmužile sobě počínejte, buďtež silní.“
Bděte! Buďte pozorní, dávejte neobyčejný pozor na to, co se ve světě ději. Všechno se schyluje k závěrečnému boji. Ať vás satan neukolébá k smrtelnému spánku.
Stůjte! Jedině, co musíme: Žít vírou, jako Enoch – Žít v poslušnosti jako Noé – Jít vírou! Naučit se žít vírou, a v té víře jít… Až bychom uslyšeli přísahu Hospodina, na projev naší víry.
Zmužilost! To vyžaduje odvahu víry. Nebát se vzít Boha za slova, a dokázat říci Bohu: I mně Hospodine vezmi za slovo.
Sílu! To od nás očekává morální pevnost. Přesvědčenost víry. Neústupnost ve zkušenosti. Něžnou, nezištnou lásku k Tomu, „… který miloval nás, když my jsme ještě hříšní byli….“
PROČ TO VŠECHNO POTŘEBUJEME ?
Protože je zde satan se spoustou svodů a dílo Boží jde ke svému ukončení a tato skutečnost je pro něj hrůzou strachu a jeho poslední dny jsou poznamenány tou největší nenávistí. Ano protože ví, že už má velmi krátký čas.
A ten druhý důvod je ten, že žijeme na 3 krát proklaté zemi :
1) 1 Moj 3,17:
„… zlořečená země pro tebe...“ Zlořečená země – pro člověka.
2) 1 Moj 4,11 :
„… zlořečený budeš i od té země...“ Zlořečený je člověk na té zemi, i od té země.
(Kain)
MS 76, 1901 :
„Celá příroda je vyvedena z rovnováhy; protože Bůh nedovolil zemi uskutečňovat svůj původní záměr, jaký měl s ní. Hospodin řekl, že bezbožní nemají na ní žádného pokoje. Boží prokletí padlo na všechna stvoření. Každým rokem je to možné pociťovat stále rozhodněji.“
Letter 59, 1898 :
„Hospodinovo prokletí spočinulo na zemi, na člověku, na zvířatech, i na rybách v moři; a když se přestoupení stane téměř všeobecné, tehdy se prokletí stane tak rozsáhlé, jako samo přestoupení.“
Skutečnost, ať tomu věříme, nebo ne. Člověk se braní pravdě, protože se bojí Pravdy – A nechce slyšet. Nechce o tom přemýšlet. Bojí se, ale Boha se nebojí, aby z tohoto prokletí mohl být zachráněn. A nás nevyjímaje. Jak mnozí z nás se bojí, kteří jsme členy této církve se bojí. Protože poselství, k jejich záchraně, pro jejich nevěru je nezachrání. Přečtu ještě tento verš z Božího slova.
Řím 8,22 :
„Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje až posavad.“
Takže: Porod – A narození. A v těchto místech jsme. Svět se zmítá v křeči porodních bolestí. Balancuje mezi životem a smrtí. Je jen otázkou čau, jak dlouho to ještě vydrží. Teď už nemá nic jiného cenu, než říci lidem Pravdu. Pravda rozdělí lidi na této zemi. A ta je dána tomuto lidu konce. Proto zde jsme: Křesťané, kteří dokáží slovy Pravdy Božího poselství žít. A pro slovo Pravdy tohoto poselství i zemřít. Poselství od Boha je víc, než život samotného posla. Protože jeho život je v tomto poselství. Proto jsme adventisté sedmého dne. Náš život je ve slovech našeho Boha. Neboť Pán Ježíš řekl. Jan 11,25 :
„Řekl jí (Martě) Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.“
PROTO :
Kéž nikdy nezapřeme, že jsme skuteční křesťané, životem i slovy. Kéž nikdy nezapřeme, že jsme opravdovými adventisty sedmého dne, protože v daném nám poselství je náš život. A kéž nikdy nezapřeme, že jsme fundamentalisty, protože toto vyznání nás činí dětmi Božího slova, dětmi Božího zaslíbení.
Přečteme si další verš, třetího prokletí.
3) 1 Moj 5,29 :
„… zemi, jížto zlořečil Hospodin.“ Zlořečená je země, pro pýchu lidí, kterých Hospodin zaplavil vodami potopy.
I. ČÁST : SEDM ZASTAVENÍ
VZTAH – ADAM : Nejužší a nejhlubší společenství. 1 Moj 3,23 :
„I vypustil jej Hospodin Bůh ze zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.“
Adam s Evou odcházejí z ráje, ale – oni se dívají na střenou bránu anděly, a vidí ztracený ráj. A žijí zalíbením, které jim Bůh dal. Určitě se vrátíme v ta místa, která nyní s bolestí opouštíme! Láska – Vděčnost – Víra – A naděje...
Kdy my sami od sebe můžeme získat a mít vztah ke svému Bohu. Sami od sebe nikdy! Co zakoušeli Adam s Evou, když se dopustili hříchu neposlušnosti? Vinu! Hledali Boha v prosbě za odpuštění? Ne! Skryli se ! Adam poznával z části Boží vůle při prvním zaslíbení a ve všem tom co Hospodin jim říká, až do té chvíle, kdy opouští ráj. A pak po 930 let tvrdě uskutečňuje Boží vůli ve svém životě, ke své spáse. To jediné, co si odnesl z ráje, aby mohl uskutečnit Boží vůli ve svém životě a k požehnání druhým ke své i ke spáse svým bližním.
1) To první co bylo mu ponecháno je svobodná vůle, možnost přemýšlet. Možnost činit pokání. Možnost duchovního přemýšlení. Nevýslovný dar vděčné lásky k Bohu, který o padlé lidi projevil takový zájem.
2) To druhé, co bylo dáno člověku v ráji, je práce. Veliké požehnání. Nedovedeme si představit krutost takového života v nečinnosti a ve vědomí, neustálého obviňování. Práce po opuštění ráje se stala Adamovi a Evě místem naplnění, štěstí a zapomnění.
3) Pak Adamovi v zahradě Eden Bůh dává manželku. Jak velmi ji potřebuje. Všichni jsou do páru, jak před něj ta zvířátka předstupují, jen on je sám, a nemá, s kým by se potěšil. A Bůh věděl, jak svou ženu bude potřebovat, až bude opouštět ráj.
4) A pak je tu svatý sobotní den, dar z ráje. To je ten svatý den, kdy se znovu člověk se svou ženou vrací do ráji. A v tom svatém dni pláčí – A jsou vděčni, jednou se do ztraceného ráje vrátí.
PP 61-62 :
„Rajská zahrada zůstala na zemi ještě dlouho potom, co z ní byl vyhnán člověk. Padlému lidskému pokolení bylo dlouho dovoleno vzhlížet k domu nevinnosti: Vstup do něho však střežili strážní andělé. U brány ráje, střežené cherubínem, se projevovala božská nádhera.. Sem přicházel Adam a jeho synové, aby uctívali Boha. Zde obnovovali svůj slib poslušnosti Zákona, jehož přestoupení je vykázalo z ráje. Když vlna nepravosti zaplavila svět a bezbožnost lidi přivodila potupu k jejich záhubě, tu ruka, která vytvořila ráj, odňala jej zemi. V konečném obnovení však, až bude: „nové nebe a nová země“ (Zj 21,1) bude znovu zřízen v ještě krásnější podobě, než na počátku.“
SMLOUVA – ABRAHAM : Hospodin potvrzuje svůj vztah, zájmem o člověka.
PP 136-142 :
„Avšak Hospodin (Abrhama) ujistil, že jeho dědicem bude jeho vlastní dítě. Pa byl veden ze stanu a bylo mu přikázáno, aby vzhlédl k nebi na nesčetné tam zářící hvězdy. A když tak učinil, slyšel slova: „Tak bude símě tvé...“ (1 Moj 15,2) „Uvěřil Abraham Bohu, počteno jest mu to za spravedlnost.“ (Řím 4,3) A co následovalo: „(Abraham) ...vzdal Bohu slavnostní slib věčné poslušnosti.“
Co z toho všeho my si dnes v této době před slavným návratem Ježíše Krista v uskutečnění toho, k čemu jsme povoláni. Co z toho všeho si můžeme vzít pro sebe?
PP 141-14 :
„… Zákon Boží uložil každému jeho povinnosti, a jen poslušností si může si každý zajistit štěstí a blaho.“
A tato slova nás přivádí k dalšímu zastavení.
ZÁKON BOŽÍ – SOBOTA :
Věčný Bůh – Boží povaha. PP 500-502 :
„Avšak věčný Bůh označuje svou povahu, praví sám o sobě že je „Hospodin, Bůh silný, lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě...“ (2 Moj 34,6) Vypovězením satana z nebe projevil Bůh svou spravedlnost a potvrdil čest svého trůnu. Když však se dopustil hříchu člověk, protože podlehl klamu odpadlého knížete andělů, prokázal svou lásku Bůh tím, že dal svého jednorozenného Syna, aby zemřel za padlé lidstvo...“
Věčný Zákon Boží – Věčný svatý sobotní den – 2 Moj 31,12-18 :
„Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: Avšak sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamení jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známé bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji.
Protož otříhati budete soboty, nebo svatá jest vám. Kdo by ji poškvrnil, smrtí umře; kdo by kol dělal v ní dílo vyhlazena bude ta duše z prostředku lidu svého.
Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý sobot odpočinutí jest, svatost Hospodinu. Každý, kdož by dělal dílo v den sobotní, smrtí umře.
Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty, tak, aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou.
Mezi mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost; nebo šest dní činil Hospodin nebe a zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul.
I dal Pán Mojžíšovi po dokonání těchto řečí s ním na hoře Sinai dvě desky svědectví, desky kamenné, psané prstem Božím.“
Vzpomeneme nejprve nejdůležitějších myšlenek jednotlivých veršů, verš :
12 : Hospodinova řeč k Mojžíšovi.
13 : Mojžíš mluví k Izraelským. Sobota je znamení posvěcení. Bůh je Posvětitelem svého lidu.
14 : Sobota je svatá, kdo ji poskvrní činností, zemře a bude vyhlazen z Božího lidu.
15 : Sedmý sobotní den je svatý svatému Hospodinu. Kdo jej zneváží prací, umře.
16 : Svatý sobotní den je věčnou smlouvou mezi Božím lidem a Bohem.
17 : Hospodin se představuje jako Stvořitel. Sobota je znamením na věčnost.
18 : Zákon Boží byl napsán na žulových deskách prstem Božím.
Zdůrazníme si nejdůležitější slova.
A nyní si řekneme to, o k tomu říkáme my, adventisté sedmého dne :
„Život je neustálá změn. Neexistuje místo, které by bylo neutrální. Buď rosteme, nebo upadáme. Jsme buď „otroky hříchu“ nebo „otroky spravedlnosti“ (Řím 6,7-18) Ten, kdo ovládá naší mysl, ovládá nás cele. Jestliže prostřednictvím Ducha svatého je Ježíš Kristus v naší mysli, staneme se lidmi, kteří se podobají Kristu...“
Tak vzácně pravdivá slova do skutečnosti našeho života. Buď jsme, žijeme a jdeme. A nebo: Ospravedlňováni k ospravedlnění nejsme a jsme mrtví a upadáme.
Ruka Boží se dotkla země a učinila člověk – A člověk byl učiněn v duši živou...
Duch svatý se nás dotekl, pracoval na nás – A učinil nás dědici království Božího…
A my si musíme položit zde a v tomto času ještě, vzhledem k tomu, co jsme četli položit ještě jednu otázku: Podle čeho jsme na soudu, který dnes nad námi probíhá, souzeni?
Odpověď je velmi jednoduchá. Hovoří o ní verš Zj 14,12 :
a) Jaká je naše víra – Je to taková víra, kterou měl Pán Ježíš ? Věřit až dokonce, až do Dne, kdy všechno to, co nám Bůh zaslíbil a k čemu nás povolal se při nás stane !
b) A jaký je náš život – Je to takový život, který je Ježíši Kristu podobný ? V trpělivostí ve snášení všeho, co Bůh na nás dopouští. Ve Bohu věrný ve všech slovech a za všech okolností, kterými člověk prochází.
To je Ospravedlnění z víry. To je hlas Třetího anděla, který slyší a kterému porozumí jen Ti, kteří Duchem Božím žijí. Proto „... je a bude opět nepřijato a prohlášeno za falešné světlo, a znovu vykřičeno. Ale tomuto hlasu už nebude překaženo !“
HORA BLAHOSLAVENSTVÍ – KRÁLOVSTVÍ MILOSTI :
A nyní to, co jsme si řekli o Hlasu třetího anděla a o Ospravedlnění z víry. O životě Ježíše Krista v našem životě. A o životě naší víry v životě Pána Ježíše Krista si to řekneme prakticky. Ježíš Kristus na Hoře blahoslavenství představuje sebe. Pán Ježíš na Hoře blahoslavenství staví před naše oči nám dává znát: Co je to Ospravedlnění z víry, tak nutné ke vstupu do království slávy. PROTO :
Jsme přesně tak, jak daleko jsme od od trojandělské poselství, je nám vzdálené, cizí a k němu lhostejní, není duchovní zkušeností našeho života. Tak, přesně tak jsme vzdálení od Pán Ježíše Krista. Nechci to domýšlet a psát k tomu dál, ale sledujte se mnou. Mat 5, Blahoslavení – verše :
3 : „… chudí duchem…“ Spatření sebe ztracenosti a bídy.
4 : „… lkající...“ Volání o pomoc, o vysvobození Přicházející pomoc. A závislost.
5 : „… tiší...“ Uvědomují si… a, Duch svatý působí přichází na pomoc.
6 : „… lační a žízní...“ Boží slovo, začínající nový život.
7 : „… Bůh přichází k nim „... milosrdný...“ a vyučuje jich k životu ve spravedlnosti.
8 : „… čistého srdce...“ Z milosti Boží. Bohem proměnění. Duch svatý v nich.
9 : „… pokojní...“ Dokonalé a v nich dokončené smíření. Jsou za jedno s Bohem.
10 : „… trpí protivenství...“ A satan nenávidí těch, kteří se stali věrnými následovníky svého Pána. Zkouška věrnosti.
11 : „… zlořečiti budou a protivenství činiti...“ Ujištění… ! Prozkoušeni...“ Ale toto zlořečení a protivenství je ve spojitosti s veršem.
12 : „Radujte se a veselte se, neboť...“
Zde si přečteme tyto dva verše. Dan 12,1 :
„Toho času postaví se Michal, kníže veliké, kterýž zastává synů lidu tvého, a bude čas ssoužení, jakéhož nebylo, jakž jest národ, až do toho času; toho, pravím, času vysvobozen bude lid tvůj, kdožkoli nalezen bude v knize života.“
Tříbení nabývá na síle. Boží lid dochází svého cíle, nebeského Domova.
Před námi je poslední úsek cesty, do něhož vstupujeme. Dávno jsme o tom věděli. Dlouho jsme na to čekali. A to, co jsme dlouho věděli a na co jsme dlouho čekali je před námi, dříve, než jsme se nadáli. A poslední události bude rychle následovat rychle za sebou… A všichni budeme překvapeni, jak Bůh své dílo dokončí. Ale, kteří jsme zůstali v církvi adventistů sedmého dne budeme vědět, že Bůh vzal otěže k dokončení Božího díla na této zemi do svých rukou. Dvě otázky :
Co může být před námi?
A co půjde rychle za sebou?
Nedělní zákon (Zj 13,16.17) – Velké tříbení (Mal 3,16) – Zapečetění (Zj 7,3) – Seslání pozdního deště (Joel 2,23) – Vyvolání Božího lidu z Babylona (Zj 18,4) – Posledních sedm ran (Zj 16,) – Hospodin chrání svého lidu (Iz 26,20.21) – Slavný návrat Ježíše Krista (Žalm 50, 3)
Žádné určování času, žádné proroctví. Jenom to, co jsme my všichni dávno věděli a na co jsme také dlouho čekali. A co nyní vidíme a co nyní také slyšíme – a, skutečnost, která je před námi. Otázkou pro nás může být, že tak dlouho nic, a najednou toto a rychle za sebou ?
Co dá podnět k tomu, že to podnítí lidi k vydání nedělního zákona a tím i tlaku proti této poslední církvi?
Osobně věřím, že to budou přírodní katastrofy. Dále pak strach. A potom následně všechno to, co s tím souvisí.
Přečteme si několik veršů a slov Ducha proroctví. Nejprve ze slov Božího proroka.
RH Nov.19, 1908 :
„… Když odkládáme naše hříchy a přicházíme k němu ve víře, vyslovuje naše jména svými ústy a představuje je svému Otci, říkaje: „Aj, na dlaních svých vyryl jsem tě, znám tě ze jména.“ A vychází příkaz k andělům, aby je ochraňovali. Pak ve dni nelítostné zkoušky řekne: „Ej, lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dveře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv.“ Co jsou to za pokoje, v nichž se mají ukrýt? Je to ochrana Krista a svatých andělů. Všechen Boží lid v té době není na jednom místě. Nachází se v různých společenstvích a ve všech částech země; a bude zkoušen jednotlivě, a ne ve skupinách. Každý musí obstát ve zkoušce sám za sebe.“
Toto jsou tak důležitá slova a tak pravdivá! Nechť každý domyslí sám. A ještě jeden výrok Božího proroka.
Undated MS 145 :
„… Brzy bude dosaženo bodu, kdy bude naplněna nepravost přestupníků. Bůh dává národům jistý čas zkoušky. Posílá světlo a důkazy, které jestli budou přijaty, je zachrání; jestliže však budou zavrženy – tak jako Židé zavrhli světlo – dopadne na ně nelibost a hněv. Jestliže lidé zavrhují dobrodiní a volí si temnotu místo světla, budou sklízet následky své volby. „Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, , a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.“ Vyznávající křesťanský svět postupuje tak, jako židovký národ – od jednoho stupně hříšnosti k většímu stupni, zavrhujíc varování za varováním a odmítajíce „Tak praví Pán!“ Zatímco dává sluchu lidským bajkám. Pán Bůh brzy povstane ve svém hněvu a vylije své soudy na ty, kteří opakují hříchy obyvatel Noémova světa. Ty, jejichž srdce jsou pln nakloněna ke konání zla, tak jako bylo srdce obyvatel Sodomy, budou podobně jako oni zničeni. Skutečnost, že Bůh měl dlouhou shovívavost, trpělivost a milosrdenství. Skutečnost, že jeho soudy byly tak dlouho odkládány, neučiní soud o nic méně hrozným, když nakonec přijde.“
Co k těmto slovům říci? Je to pravda, tak tomu je. A je to pravda, tak tomu také bude. A nyní biblické verše.
Iz 27,1-3 :
„V ten den navštíví Hospodin mečem svým přísným, velikým a mocným Leviatana, hada dlouhého, a Leviatana, hada stočilého, a zabije draka, kterýž jest v moři.
V ten den o vinici výborné víno vydávající zpívejte.
Já Hospodin, kterýž ji ostříhám, každé chvilky ji budu svlažovati, aby ji někdo neuškodil, v noci i ve dne ji ostříhati.“
Závěrečné dny. Označené zde: Jedním dnem. Řeč je zde o Hospodinu, Jeho církvi. A o starostlivosti Boha o Jeho církev. A bude ji mít ve Své patrnosti a přízni, až do posledního Dne.
Iz 28,21 :
„Nebo… povstane Hospodin…, aby dělal dílo své, neobyčejné dílo své, aby vykonal skutek svůj, neobyčejný skutek svůj.“
Jak nad lidmi, kteří žili v době Noé, Bůh je rozhodnut. Jak nad lidmi Sodomy a Gomory je rozhodnuto. Tak je tomu v těchto dnech.
Před potopou byl dán čas – I nyní, před rozhodnutí Hospodina Boha, byl dán čas.
I ve dnech Sodomy andělé šli a pohlédli, aby zvěděli, a poznali a co řekli, uskutečnili – A tak i nyní, andělé jdou a vidí, a poznali, aby to, co jim bylo řečeno, uskutečnili : Neobyčejné dílo zkázy…
Iz 25,9 :
„Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin jehož jsme očekávali; plesati a veseliti se budeme ve spasení jeho.“
Také i zde se mluví o jednom Dni. O Dni, na který čeká a který očekává Boží lid. Ale i všechno tvorstvo a celá země ! ALE ! I celé nebe ! Den vysvobození ze všech těch hrůz. Konec utrpení, smrti a bolest. Už nikdy, a už nikdy žádné zklamání! Ale věčná radost a věčné mládí, a to zlé co bylo, se již nikdy nevrátí ! Ale, co všechno to, co je nám zaslíbeno, co všechno to, nebe stálo :
JEŽÍŠ KRISTUS – GOLGOTA :
Nejvznešenější téma, nejčistší. V žádném případě není možné o tomto příběhu co se tam stalo, mluvit sám od sebe. A pro nikoho, ať je to kdokoli. Jen Duch svatý nám může pomoci přiblížit se ke kříži Golgoty, a k drahé a svaté tam oběti.
Golgota – neuvěřitelná skutečnost. A přeci je to Pravda! Neuvěřitelná a nepochopitelná láska našeho Boha, Ježíše Krista a Ducha svatého. A přesto je to Pravda, že Bůh v Ježíši Kristu zemřel za hříšného člověka.
Přečteme si tyto dva verše z Božího slova.
Jan 1,29 :
„Druhého pak dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa.“
Jan 19,30 :
„A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil.“
Jistě, to všechno je pravda, ale to se stalo téměř před před 2000 roky. Ale my se potřebujeme do těchto dnů. Co nám Pán Ježíš chce říci dnes. Nepromluví k nám z jesliček, není tam. Nepromluví k nám ze kříže. Ani zde není.. Narození, život Ježíše Krista, i Jeho smrt. To má pro nás podstatný význam i do těchto závěrečných rozhodujících a osudových dnů. Co nám dnes chce říci tento Bůh? Přečteme si to.
Jan 12,32 :
„A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.“
Následující verš nám říká, že Pán Ježíš mluví o své smrti. Ale je zde slovo: „všecky“ vždyť ale ne všichni přijali Ježíše Krista jako Beránka Boží, svého Spasitele. Pak jsou zde dvě skupiny lidí:
Jedni, a za hříchy těchto zemřel. Aby i oni zemřeli hříchu. Takže při nich hříchu není.
A druzí nepřijali Ježíše Krista, a hřích na nich zůstává.
Dobře, ale co nám to chce říci dnes? K situaci ve světě a k našemu postavení ve světě? Je to problém hříchu: Následků hříchu. Zbavit se hříchu. A to dnes je problém, břemenem a nesnesitelnou zátěží těch, na kterých hřích zůstal.
Otázkou pro ně bude: Jak to vyřeší, jak se hříchu a jeho následků „zbaví.“
Na to nalezneme odpověď v ráji: Eva neposlechla Boha, poslechla satana – a je zde hřích. A je zde odpověď : Za to může had.
Adam dal na slova Evy místo, aby poslouchal Boha – a je zde hřích. A hned je zde jeho odpověď : Za to může moje žena.
V obou případech jeden ani druhý, nemůže nechat tíhu hříchu na sobě. Protože v konečném důsledky hřích každého člověka zničí. Tímto jsme se dostali do našich dnů. Protože toto všechno se odehrává v našich dnech. My víme, že podle Zj 13 kapitoly, která hovoří o dvou spojencích, o dvou šelmách, které vystoupí v závěrečných událostech. Je to katolická církev – A protestanská Amerika, USA – A dramaticky narůstající katastrofy. Tato kdysi svobodná země, která byla útočištěm věrných následovníků Ježíše Krista. Pošlapala všechno, čím kdysi se vyznačovala. Zapřela všechno, co ji učinilo velikou… A nyní hledají svoji velikost v moci, v síle a v převaze. A přichází pohromy a stále silněji, pro jejich hříchy, protože je nevyznali. A to na sobě nenechají. Kdo za to může? A satan jim pomůže: Adventisté sedmého dne !
A nyní k tomu, co jme si řekli biblické verše a slova Božího proroka.
Budeme číst tyto verše. Slova nejsilnější výzvy. Slova Ježíše Krista, a to pro poslední dny, než ve své slávě přijde. Jsou odpovědí na otázku učedníků : Pane Ježíši, kdy to bude, a co tomu bude předcházet? A na konci této kapitoly čteme tato slova.
Mar 13,33-37 :
„Vizte, bděte, modlete se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.
Jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručil služebníkům vým vladařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.
Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno.
Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.
A cožť vám pravím, všechněmť pravím : Bděte.“
Dávat pozor a vírou vidět a v této víře se modlit. Nyní si přečteme, co k tomu říká Boží prorok. MS 40, 1897 :
„Po té, co mluvil o konci světa. Ježíš se vrací k Jeruzalému, městu sedícímu v pýše a nadutosti a říkajícímu: „Sedím jako královna,… pláče neuzřím.“ Když jeho prorocké oko na Jeruzalémě, věděl, že tak jak bude vydán zkáze, bude i svět odsouzen ke svému zániku. Scény, které se odehrály při zkáze Jeruzaléma, se zopakují ve velkém a hrozném dni Páně, ale ještě hroznějším způsobem.“
Svět je odsouzen ke svému zániku. Vidíme to. My jsme v této církvi a máme toto poselství. A jsme vyzýváni k modlitbám, k bdělosti, k oddělení a k životu víry. Čtěme další slova Božího proroka.
„Lidé jsou rychle uspáváni v osudovou bezstarostnost, aby byli probuzeni teprve až vylitím hněvu Božího.“ (Nemohl jsem přesně najít, kde tento citát je zaznamenán.) Ale nevadí, to, co je zde napsáno, je skutečnost. Co všechno se dělá, a jak se na tom všemožným způsobem pracuje, (a my, členové nejsme z tohoto úsilí satana vyjmuti). Budeme číst další slova. GC 620-621 :
„Satan svádí lidi k tomu, aby lidi uvěřili, že Bůh přehlédne jejich nevěru… Čím větší je zbožnost od nich požadována a čím čestnější je jejich postavení, jež zastávají, tím hroznější je jejich chování v jejich očích Božích a tím jistější je vítězství jejich arcinepřítele. Ti, kdož přípravu na den Boží odkládají, nemohou ji vykonat v čase soužení, nebo kdykoli později. Případ všech takových je beznadějný.“
GC 630 631 :
„Konec přijde rychleji, než lidé budou čekat...“
Mohou někteří říci: texty vytrhané ze souvislosti. Vůbec ne. Jsme stále v jedné kapitole. Mluvíme o stále téže zkušenosti Božího lidu a svět prochází tímto tlakem, ve kterém se nachází. A církev Boží je ukolébávána v tomto bezstarostném spánku. Sama skutečnost tomu dává za pravdu. Čtěme dál.
GC 594 :
„Události spojené se závěrem zkušební lhůty a dílem přípravy na čas soužení jsou jasně předloženy. Avšak zástupy nemají žádného většího povědomí o těchto důležitých pravdách, než kdyby nebyly nikdy zjeveny. Satan je na stráži, aby vypudil každý vjem, který by je učinil moudrými ke spasení a čas soužení je zastihne nepřipravených.“
Je zde řeč o lidech ze světa? Nebo o nás?
Komu tyto závěrečné pravdy byly předloženy? Nám v díle Ducha proroctví, ve Svědectvích pro církev!
„… Nemají žádného povědomí...“ Protože tato Svědectví nečtou. Ignorují, či se jim dokonce protiví.
„Satan je na stráži...“ Má jich ve své moci. Budeme číst poslední citát Božího proroka, který je poslán nám, adventistům sedmého dne, a to do těchto dnů, a do dnů, které jsou přede námi.
GC 630-631 :
„Lid Boží musí vypít pohár a být pokřtěn křtem. Právě toto prodlení , které jim působí takové soužení, je nejlepším vyslyšením jejich modliteb. Když se snaží ve víře čekat,...“
Poslední cesta, poslední hodiny Ježíše Krista na vrch Golgoty – Oběť smíření, Beránek Boží umírající za hříchy lidí...
Poslední cesta, poslední úsek cesty na vrchol adventní hory víry. Poslední hodiny čekání na této zemi, než Pán Ježíš se pro svůj lid navrátí… – A hledá se obětní beránek, na kterého se všechny ty hrůzy svalí: „Tito za to mou...“
POSLEDNÍ GENERACE – DUCHOVNÍ IZRAEL :
Nejprve si přečteme biblické verše. Ony nás přivedou k těm kteří se nachází v té poslední generaci a s tím posledním poselstvím rozhodnutí k vytvoření dvou skupin. Těch, kteří se nachází na straně Ježíše Krista. A těch, kteří se stali satanovými zajatci.
Řím 9,6 :
„Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.“
Ať věříme, nebo nevěříme, ať dobře jednáme, či zle jednáme. Ať vírou žijeme, a nebo jen ve své mysli ji nosíme. Ať jsme adventisty sedmého dne, a nebo jen adventisty, kteří také věříme a také čekáme, a také spaseni chceme být. My všichni se před soudnou stolicí Kristovou se postavíme. Protože náš život je a bude svědectvím, o tom: Jak věříme. A to je nám dnes řečeno:
V této církvi Laodicee: ne všichni adventisté sedmého dne, jimi jsou…
Mat 7,21 :
„Ne každý, kdož mi říká Pane, Pane vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.“
A zde čteme: Vyznání nestačí. Být členem této církve adventistů sedmého dne, to také nestačí. A ani jakékoliv snažení a jakákoliv horlivá činnost, nestačí. Nic nestačí k tomu, jestliže ty i já neuskutečňujeme Boží vůli ve svém životě. A vůle Boží je nám adventistům sedmého dne předložena v trojandělském poselství. Jen zde a , tak jak vždycky tomu tak bylo, je naše záchrana. V době Noé nebyl, a nemohl být nikdo jinak z lidí zachráněn, než skrze jeho poselství. Tak tomu bude i v těchto dnech.
K těmto dvěma textům z Božího slova přečtu tato slova z toho, co jsme se učili v BÚ 2/2011 strana 88 :
„Celé křesťanství je o Ježíši, ale ne o Ježíši vytrženém ze souvislosti. Stojí na tom, co pro nás jako pro padlé lidstvo udělal a dělá svým životem, svou smrtí a svou velekněžskou službou...“
Toto je velmi vzácný citát. Budeme jej číst pro nás :
Základ křesťanství je Ježíš Kristus…. On je úhelný kamenem. (Iz 28,16)
Dále čteme:
Ne o Ježíši vytrženém…. To znamená, že musíme hledat Ježíš Krista tam, kde je. Ne tam, kde není. A o této nutnosti je další :
Na to stojí celé křesťanství….Otázkou se potom dostáváme k odpovědi. Na čem stojí křesťanství?
Na tom co pro nás Pán Ježíš udělal svým životem a svou smrtí – A svou velekněžskou službou, co pro nás dělá. A tímto docházíme k pravdě těchto dnů – Spasitelné pravdě – V poselství Třetího anděla o Ospravedlnění z víry.
Budeme číst dál, další verše nám to hlouběji, přesně a zodpovědně ukáží a přiblíží.
Řím 8,14 :
„Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.“
A zde máme odpověď: Proč toto poselství o Ospravedlnění z víry nebylo přijato v roce 1888 na Generální konferenci v Minneapolis tlumočené bratrem Jonesem a bratrem Waggonerem a Duch svatý se mocně zastával jejich svědectví, a navíc, když Boží prorok stál na straně těchto bratří. Proč se protivili Duchu svatému a Božímu proroku. A říkali: „… vždycky mu věřili a je přijímali a vyznávali...“ Proč toto poselství nepřijali?
2 Pt 1,10 :
„Protož raději, bratří, snažujte se povolání a vyvolení své upevňovati; nebo to činíce, nepadnete nikdy.“
Zde je rada a výzva. Všichni, jak v této církvi zde jsme byli jsme povoláni k přijetí Ježíše Krista a slov Jeho Pravdy, toho, co pro nás udělal na kříži Golgoty, ale zde naše cesta víry v křesťanství nekončí, četli jsme:
Co pro nás děla svou velekněžskou službou… To nás znovu zavádí do svatyně svatých a k poselství tří andělů. A zde začínáme s Bohem, Duchem svatým pracovat na svém vyvolení. A dále, na to je právě odpověď :
Když to budete činit : Nikdy nepadnete! Dále čteme :
Žid 3,1 :
„A proto bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujíce apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho Krista Ježíš,“
Tři slova – Tři přijetí : Bratří, jste svatí, jste Bohu oddělení a Jím posvěceni.
Stali jste se účastníky božské přirozenosti.
Takto se Ježíš Kristus stal vaším veleknězem.
Ef 4,15 :
„Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni v jedné naději povolání svého.“
Jako Ježíš Kristus byl za jedno se svým nebeským Otcem, tak vy jste jedno se svým nebeským Pánem – a nyní žijete v blahoslavené naději.
Zj 7,2.3 :
„A viděl jsem jiného anděla, vystupujícího od východu slunce, majícího pečeť Boha živého. Kterýž zvolal hlasem velikým na ty čtyři anděly, jímž dáno je, aby škodili zemi i moři.
„Řka: Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nezaznamenáme služebníků Boha svého na čelích jejich.“
A nyní přichází ten dramatický okamžik země a všech obyvatel této planety Země: Andělům je dán příkaz k rozvázání všech živlů, aby pustošili zemi a za nevěru a bezbožnost stíhali obyvatele této planety. Protože služebníci Boží nesou pečeť živého Boha na svých čelích.
Zj 22,11 :
„Kdo škodí, škoď ještě; a kdo smrdí, smrď ještě; a kdo je spravedlivý, ospravedlni se ještě; a svatý posvěť se ještě.“
Tento verš a následující verše potvrzují tuto pravdu. Tento verš je ozvěnou, odpovědí na hlas Třetího anděla.
Fil 1,6 :
„Jist jsa tím, že ten, kterýž začal ve vás dílo dobré, dokoná až do dne Ježíše Krista.“
Těmito slovy jsme ujištěni o díle Ducha svatého v našich životech. A to až do slavného návratu Pána Ježíše Krista.
Iz 58,1 :
„Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich a domu Jákobovu hříchy jejich.“
Tento verš proroka Izaiáše na jednoznačně říká. Že toto poselství je pravdou a skutečností těchto dnů.
Hlas Třetího anděla. Lid Boží je zapečetěn. Je to poselství rozdělení. Je to vítězné poselství o vítězném lidu, který vyvolá Boží lid z Babylona v době ukončující se milosti pro svět v moci a síle Ducha svatého. Je to čas slavné chvíle Zj 18,1 :
„… anděla sstupujícího s nebe, majícího moc velikou, a země byla osvícena od slávy jeho.“
ZÁVĚR :
NOVÁ ZEMĚ – NÁŠ DOMOV :
Sedm zastavení, to poslední nás čeká. Je věčné a jisté. Bůh už nikdy jej od nás neoddálí. Jdeme vstříc jeho uskutečnění. Pravda o této víře v naplnění se nikdy nezmění. Jen do stále nové krásy ve stále novou krásu se bude rozvíjet, až se stan skutečností: „… co oko nevidělo, co lidské ucho neslyšelo, co na lidskou mysl nikdy nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kteříž Jej milují.“
Adventisté sedmého dne, kterým je dáno takové poselství, (Zj 14,6-12) mají svatou povinnost, žít pro uskutečnění tohoto poselství.
A adventisté sedmého dne, kteří mají takové zaslíbení, (Zj 3,21) mají svatou povinnost žít pro naplnění tohoto zaslíbení.
A adventisté sedmého dne, kteří vyznávají Ježíše Krista. Milují Jej, chválí i oslavují Božího Syna. Mají svatou povinnost žít pro naplnění přání Pana Ježíše. Mluvit a nežít je trestuhodné a odsouzení hodné.
Ztotožnili jsme se s přáním Pána Ježíše. Přečteme si toto přání vyslovené v posledních hodinách Jeho života. Kdy umírá za nás a vyslovuje Své přání pro nás.
Jan 17,24 :
„Otče, kteréž jsi mi dal, chciť, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou,aby hleděli na slávu mou, kteroužs mi dal; neboť jsi mne miloval před ustanovením světa.“
Jestliže jsme Adventisty sedmého dne, tak jak jsme si řekli. Pak jsou slova Ježíše Krista skutečností našeho života. A těmito slovy ukončujeme tuto práci.
Mat 6,33 :
„Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.“
Konec.