21. úkol - CO ZNAMENÁ BÝT NA KONCI?
„Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.“ (1 Moj 6,13)
Kdo dal příčinu k tomuto konci? - Člověk svými nepravostmi. Život lidí na této ukazuje na to, kde jsme, jak na tom jsme a co udělá Bůh. Tedy: Konec je nevyhnutelný, a lidé dali a stále zřetelněji dávají příčinu k uskutečnění toho, co Bůh řekl a co také učiní. Tak tomu bylo v době Noého, tak tomu je dnes. Zůstává otázkou, zda se lidé bojí tohoto konce a co dělají pro svou záchranu. Tehdy, před vodami potopy, ve kterých utonuli a nyní před plameny ohni, aby v nich nezanikli na věky.
Název tohoto úkolu ve mně vyvolal...
a) Skutečnost, že jsme na konci?
b) Anebo je to otázka: Jsme na konci?
Na to je velice jednoduchá, přímá a jasná odpověď. Když nám Bůh dal poslední poselství pro tento svět, tak jsme na konci. Otázkou je: Jak kdo žije s tímto vědomím. A o tom je tento poslední úkol, než vejdeme do knihy proroka Izaiáše.
Zajímavé je, že to má velkou spojitost s tím, jak kdo žije vědomím konce. Lidé více žijí vědomím toho, čím budou, než skutečností toho, čím jsou.
Položím jednu otázku: Jak nejlépe poznáš člověka?
Když mu sáhneš na peněženku. Když promluvíš proti jeho chuti. Když mu něco začneš brát z jeho talíře.
To se stalo hned v ráji. Touha po zakázaném ovoci: žádost chuti, sníst něco, co nemám a co mi uškodí. (O tom hovoří 3. kapitola z 1. knihy Mojžíšovy.) O penězích píše apoštol Pavel v 1 Tm 6,10: „Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz...“
Budu teď mluvit za sebe. Nedovedu si představit adventistu sedmého dne, který ještě jí maso. Který zůstal stát na cestě víry na poušti u křepelek. A v životě víry u 11. kapitoly, 3. knihy Mojžíšovy.
Pokud jíme to, co neslouží ke zdraví, máme zlé stravovací návyky a jíme maso. - Jak se připravujeme na proměnění?
To je skutečně silná a vážná otázka. Především je záležitostí života víry. K tomu nás přivádí Trojandělské poselství.
A jsme opět u oněch třech důvodů, které jsme si řekli:
1) Pro čas, „uložený čas“
Jestliže to někdo vidí jinak „ že ještě ten čas zde není...“, pak je to jeho věc. Já mu to
neberu a ani nebudu vyvracet. Každý je zodpovědný za to, čemu sám věří.
2) Pro dění „zdali právě v tomto čase“
Bůh dal každého svobodnou vůli k přemýšlení, víru k vidění, a život k prožívání víry,
aby věděl, ve které době se nachází.
3) Pro zkušenost Božího lidu. Jestliže DNES nejsme mezi těmi, „kteří v tomto čase, v tomto
dění na zemi, a dění v církvi nepláčí a nenaříkají...“, Duch svatý nás vede jinak.
Zmínil jsem se o cestě pouště, o žádosti lidu Izraele a o křepelkách. Jak to dopadlo?
Pak jsem se zmínil o 11. kapitole z 3. Mojžíšovy knihy - o čistých a nečistých zvířatech, které Bůh určil k jídlu a které naopak neurčil, abychom jedli...
Co jedli, čím se stravovali ve dni smíření? A kde se nacházíme my od roku 1844? Ptám se proto, zda se vůbec ještě chceme držet starého Izraele!
Z poloviny má naše strava (to, co jíme a pijeme) rozhodující vliv na naše posvěcení. Naše tělo je chrámem Ducha svatého. Jak jej mohu znesvěcovat. Kde potom bude Duch svatý?
Dále jde o naši mysl – to, o čem přemýšlíme. O jakých věcech? A co máme hledat? Na co se máme ptát? Co máme do své mysli dávat? Co když se naše mysl zabývá převážně jen tím, co kolem sebe vidí a co ze všech stran slyší? Kde je pak Duch svatý?
Též se to týká našeho ducha. A tady se naskýtá otázka: Kde, na které straně, u koho anebo u čeho je náš duch? Komu se poddává? Jaká slova mluví? Čím se zabývá?
Co potřebujeme k tomu, abychom s „čistým svědomím“ mohli pokračovat dál?
Odpovím dvěma citáty Ducha proroctví:
„Víra je duchovní ruka dotýkající se nekonečna.“ (6T 467)
Je dobře, jestliže jsou naše pohnutky před Bohem nalezeny jako opravdové, upřímné a čisté.
„Takové víry je zapotřebí dnes – víry, která se chopí zaslíbení Božího slova a nepovolí, dokud ji nebesa nevyslyší. Taková víra nás úzce spojuje s nebesy a dává nám sílu čelit silám temna.
S vytrvalou vírou Jákobovou a s neústupnou tvrdošíjností Eliášovou máme předkládat své prosby Otci a žádat o vše, co zaslíbil. Za splnění slova Božího stojí čest Božího trůnu.“ (PK 156-158)
Co tedy k tomu potřebujeme? - Víru, která se dotkne ruky Boží k činu!
A jaká to musí být víra? - Musí mít vytrvalost Jákobovu a tvrdošíjnou neústupnost Eliášovu.
Ale v tom druhém citátu Božího proroka je řečeno, že ji potřebujeme „dnes“. My hledáme Přítomnou pravdu na konci adventního hnutí. Jaké výroky Ducha proroctví mluví právě k tomuto?
Nejprve tedy, jaká je skutečnost dnes.
„Kolem nás dochází k událostem nesmírného významu; přitom jsme na půdě ovládané satanovými čarami.“ (GC 61) To je dění ve světě a v tomto čase!
Výkřik Božího proroka k nám dnes; do našich řad a každému z nás:
„Nechť naši bratři a sestry pamatují na to, že žijeme na samých hranicích věčného světa...“ (RH, 3. ledna 1907)
A za tohoto dění se pro nás otevírá nebe...
Taková je skutečnost! A co my právě nyní, když tomu všemu tak je... co my potřebujeme?
„Co potřebujeme nejvíce... Je schopnost srdce, modlitba k Bohu ve víře o Jeho proměňující moc... Není to rozumová schopnost nebo moc peněz, ale schopnost srdce, kterou lidé potřebují právě nyní.“ (Dopis 20, 1890)
Co máme rozumět pod pojmem: „schopnost srdce“? Měli bychom si umět vysvětlit, co to znamená, když to tolik potřebujeme.
Rozumím tomu tak, že jde o zkušenost. Umět žít životem víry. Být si jist, že Bůh splní to, k čemu nás povolal a pro co dnes žijeme. (V našem případě na konci adventního hnutí hledáme Přítomnou pravdu pro tyto dny.) A to v tomto čase, za tohoto dění a v této naší duchovní zkušenosti.
Umět žít životem víry znamená, že Bůh splní to, k čemu nás povolal, že nám dá nalézt Přítomnou pravdu na konci adventního hnutí.
Jsem přesvědčen, že to říká i Boží prorok: „...Vzít Boha za slovo...“ Přečteme si k tomu dva verše, kde skutečně Bůh takový projev víry očekává.“
„Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?“ (Ž 25,12)
Ve víře i pro tento čas – pro všechno to dění kolem nás – pro zkušenost a očekávání uskutečnění toho, k čemu a pro co Bůh povolal církev ostatků (dle Zj 12,17 a 14,6-12), se rozhodli pro tuto cestu. A ještě další biblický verš:
„Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.“(Ž 25,14)
Věříme Bohu, že tajemství poznání této konečné pravdy se při Božím lidu stane skutečností. Ale kladu si otázku: Co je a co bude za tím...! Uvedu to veršem, jež vyslovuje Ježíš Kristus jako odpověď na vytrvalé modlitby lidu konce:
„Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?“ (L 18,8)
To jsou zajímavá slova. Ale jak rozumět tomu, když je napsáno, že „...celá země půjde za tou šelmou...?“
To vlastně není žádná těžká otázka, ale jen vysvětluje tento bolestný povzdech Pána Ježíše. Otázka tedy zní: Kolik lidí bude mít „Ježíšovu víru“ v době „až za tou šelmou půjde celá země“?
Závěr je tento:
a) Na této zemi nebude nevěřících.
b) Jedni uvěří člověku - šelmě, papeži, katolické církvi, která „měla tu moc přesunout svěcení sobotního dne na neděli...“
c) A pak je tu ostatek Božího lidu (Zj 14,12) zachovávající s vírou Boží pravý sobotní den.
Tato skutečnost vyhrocuje věc až do nejzažších rozhodujících událostí. Byl jsem svědkem kratičkého rozhovoru dvou bratrů z jednoho našeho sboru. Kazatel jakoby udiven dává našemu bratru otázku: „Ty se nemodlíš za další generace?“ Tento bratr, zřejmě udiven kazatelovou otázkou, odpovídá: „Nemodlím se za „další generace.“
To není náš život víry? K tomu jsme nebyli povoláni? Žijeme poselstvím konce a budeme svědky konce. Jsme lidem k Ježíšovu dni. Jeho přání, je naším přáním. A Jeho vůle, je naší vůlí. Poselství Třetího anděla bude postaveno před každého člověka. Je konečným poselstvím od Boha pro tento svět.
Satan dnes dělá všechno proto, aby naše sbory nebyly připraveny slyšet a přijmout toto závěrečné poselství.
Není totiž možné, aby člověk přijal něco, čím nežije a pro co nežije. Poselství o OSPRAVEDLNĚNÍ Z VÍRY JE A BUDE PRAVDOU A ŽIVOTEM TĚM, KTEŘÍ JÍM ŽIJÍ!
„Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?“ (L 18,8)
Těmito slovy zakončíme úkol a přistoupíme ke knize proroka Izaiáše.
a) Jeho kniha má 66 kapitol – stejný je počet knih v Bibli
b) 39 kapitol je určeno pro starý Izrael.
c) 27 kapitol pro nový Izrael.