20. úkol - KÁZÁNÍ BOŽÍHO SLOVA A POSELSTVÍ BOŽÍ
„Slyšte nebesa, a ušima pozoruj země, nebo Hospodin mluví: Syny jsem vychoval a vyvýšil, oni pak strhli se mne.“ (Iz 1,2)
Boží poselství je to, co přesahuje. Je rozhodnutím pro lidi na zemi a je hlasem z nebe. Trojandělské poselství je poselstvím od Boha. Je otázkou života a smrti. Je oznámením toho, co Bůh učiní. A je také ukázáním na to, jak na tom Jeho lid je. Boží poselství je jasná, zřetelná a nesmlouvavá pravda. Znamená to stát na místě Kristově a mluvit to, co by Ježíš Kristus řekl, kdyby stál na našem místě. Stát na straně Boží je otázkou života a smrti - pro toho, kdo mluví z Božího slova i pro ty, kteří tato slovaslyší.
Hledáme Božího proroka, u kterého bychom našli to, co hledáme. Základ, odkud budeme vycházet - Až k nalezení Přítomné pravdy na konci adventního hnutí. Ta byla v každém úseku světových dějin označena za poselství, které Bůh oznamoval skrze svůj lid světu.
Poselství Boží není jen kázáním Božího slova.
Mám tři otázky:
1) Čím se od sebe liší?
2) Co obsahuje?
3) Kdy a jak se kázání Božího slova stává Božím poselstvím?
Ad 1) Liší se nanejvýš časově. Bůh povolává svého člověka právě v tom čase, kdy On zasáhne. Pro událost, která se stane. Má dopad a význam pro celý svět a pro všechny lidi. Protože: Bůh se rozhodl.
„A protož takť učiním, ó Izraeli, a poněvadž takť učiniti míním, připraviž se vstříc Bohu svému, ó Izraeli.“ (Am 4,12)
Verš je velice časový právě pro nás, adventisty sedmého dne. Sám o sobě obsahuje Boží poselství tak, jak je dáno skrze hlásání Tří andělů.
Kázání Božího slova vyžaduje nutnost něco říci. (Eliášovo napomenutí Achaba nad nečestným jednáním s Nábotem, když se snaží získat dědictví jeho otců.
Ad 2) Co obsahuje? - Boží poselství v sobě nese zásah toho, co Bůh učiní. Příklady: potopa – egyptské rány – uvedení Izraele do zajetí – první příchod Ježíše Krista – Trojandělské poselství...
Ad 3) Kdy je kázání Božího slova Božím poselstvím? - Tehdy, když Božímu lidu oznamuje to, čím oni vírou žijí: Naplnění Božího zaslíbení! A to právě pro ty dva předchozí důvody: Kdy je a co obsahuje Boží poselství.
Proto, kdyby mi někdo řekl: Já mám na to, abych byl kazatelem školy... Proto, aby Boží posel přinášel Boží poselství; pak pro to mít jen ty školy – to nestačí! To skutečně nestačí!
Apoštol Pavel měl ty největší školy a od nejvýznamnějšího učitele té doby – přesto nakonec musel jít k neučeným rybářům a musel se učit sám u Boha.
A potom: Kam Bůh z těch egyptských škol zavedl Mojžíše? - Na poušť, na čtyřicet let. Kdo jej tam učil? - Sám Bůh.
A dále: Kam zavedl Hospodin proroka Eliáše? - K potoku Karit.
Odkud přišel Jan Křtitel? - z pouště.
A v naší době: Kde se učil William Miller? - Sám u Bible.
Kdo byl učitelem té prostinké dívenky Ellen Harmonové? - Bůh.
Tedy, když Bůh povolává člověka k nesení Božího poselství, tak ho povolává: „od pluhu“! Protože takový člověk má pevný základ v Boží škole, má Boží pověření a nese Boží poselství.
Potřebujeme to my dnes? - Měli jsme požehnání na začátku adventního hnutí. Nepochybuji o tom, že je budeme mít i na konci adventního hnutí. Jako sahá pevný základ proroctví Izaiáše až k nám, tak najdeme i Přítomnou pravdu na konci adventního hnutí. Budou zde i ti, kteří budou nést Boží poselství. Vyžaduje to ČAS. Podívejme se, CO SE DĚJE NA TÉTO ZEMI A CO SE DĚJE S TOUTO ZEMÍ... BOŽÍ LÁSKA MILUJE TUTO ZEMI A VŠECHNO TVORSTVO, KTERÉ JE NA NÍ. NA TÉTO ZEMI MÁ BŮH SVŮJ LID, KTERÝ OČEKÁVÁ SVÉHO KRÁLE!
Chtěl bych ještě doplnit něco k tomu, co jsem řekl. - Když Bůh povolává člověka k nesení Jeho poselství, tak na to nestačí ani jedna škola, ani jedna fakulta a ani jedna universita. Všichni tito potřebují projít Jobovou universitou. K čemu každému z nás je škola, když budeme o Bohu jen slyšet? To, co my potřebujeme, je Boha vidět. Vidět, jak je mocný, skutečný a živý v našem životě. Jak nás den ze dne vyučuje, vychovává a připravuje. A to všechny. Skutečně všechny! Muže a ženy, mladé i starší. Ať jsou kdokoli a ať jsou odkudkoli...
Ještě jedno je velmi důležité - PŘINÁŠENÍ BOŽÍHO POSELSTVÍ.
Kdo může Boží poselství nést?
1) Boží poselství musíme předložit druhým jako naše osobní svědectví.
2) Nemůžeme zde být útoční. Protože:
3) Zde před světem nebeským i pozemským, zde před všemi těmi lidmi stojíme jako svědkové konce s poselstvím konce. Taková byla i řeč apoštolů, taková byla i řeč jejich protivníků proti nim:
„I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali.“ (Sk 4,13)
O těch, kteří je slyšeli a byli od Ducha svatého napomenuti, zaváhali:
„Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti?“ (J 9,27)
Boží poselství – umět představit Boží poselství. Být lidmi slova a lidmi skutku. Žít pravdou a mluvit pravdu. Čemu věříme, tím žít a to mluvit.
Proč to tak zdůrazňuji?
Především vzhledem: k času – k dění – k Božímu lidu. Odpovíme si Božím slovem.
K ČASU:
„Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.“ (Ž 102,14)
Nyní si odpovíme na skutečnost všeho DĚNÍ na této zemi:
„Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad.“ (Ř 8,22)
Nyní se zaměřením se na to, co prožívá v tomto čase a za tohoto dění BOŽÍ LID.
„I řekl jemu Hospodin: Přejdi prostředkem města, prostředkem Jeruzaléma, a znamenej znamením na čelích muže ty, kteříž vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi dějícími se u prostřed něho.“ (Ez 9,4)
Řeknu jedno. Všechno, co jsem v těch verších z Bible četl, bylo působivé. Ale to, co se mě nejvíce dotklo a nejvíce na mě zapůsobilo, bylo ono chování Božího lidu v hrozném dění tehdy v Jeruzalémě... a dnes v církvi. Oni naříkají a oni pláčí! Oni nenadávají, nekritizují a nepomlouvají. Oni hříchy nerozšiřují, nezveličují a nerozmazávají! ALE naříkají a pláčí! To je tichá bolest srdcí Božího lidu, která láme Boží srdce lásky.