18. úkol - KÁZÁNÍ BOŽÍHO SLOVA
„Protož já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Jezukrista, kterýž má souditi živé i mrtvé v den zjevení svého a království svého, kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, tresci, žehři, napomínej, ve vší tichosti a učení. Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímati, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele. A odvrátíť uši od pravdy, a k básněm obrátí. Ale ty ve všem buď bedliv, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazuj toho dostatečně, že jsi věrný Kristův služebník.“ (2 Tm 4,1-5)
V těchto slovech je slyšet něco slavnostního; slavného, nanejvýš důležitého a vážného. Jakoby zde apoštol Pavel vyjadřoval přísahu před Bohem i Ježíšem Kristem nad těmi, kteří stojí na místě Kristově a mluví ze slova Božího.
Řekl bych to slovy bratra J. Drejnara: „Z tohoto místa má zaznívat jasné Boží slovo, které podněcuje účastníky bohoslužby ke chválení Boha. Zde není místo pro lidské mudrování, dohadování a filozofování. Z kazatelny nemůže zaznívat: Domnívám se... Já si myslím... Podle mého soudu... Zde musí být tlumočeno jasné Boží slovo: Toto pro nás Bůh učinil... To nám říká... Toto od nás očekává!“
Jak sobotní škola, tak kázání Božího slova má nezastupitelné místo v sobotní pobožnosti. Kázání z Božího slova přivádí poslouchající k rozhodnutí.
Tato poslední věta přesně vystihuje, co je účelem kázání Božího slova. Otázkou pak je, co je to za řeči, které nikoho k ničemu nepřivedou a ani se ho nedotknou? Nezanechají v nás víc, než se dovíme něco nového.“
Co by tedy mělo zaznít z kázání Božího slova? Představme si to nějakými biblickými verši.
Kázání uvedených v Božím slově je mnoho. Třeba kázání na hoře Karmel prorokem Eliášem přivádí k rozhodnutí celý národ Izraele. Kázání prvního mučedníka Štěpána, přivádí k rozhodnutí rozzuřené Židy. Kázání beze slov, svým životem, když Daniel pokleká a modlí se u otevřeného okna. Tak přivádí k rozhodnutí krále a je hozen do lvové jámy. Tři mládenci vyznají svou víru a jsou hozeni do sedmkrát více rozpálené pece. 13. a 14. kapitola Zjevení sama o sobě je kázáním. Přivádí všechny lidi na zemi k rozhodnutí. Jsou otázkou života a smrti. Kázání Božího slova má velmi úzkou souvislost s Božím poselstvím. Ale Boží poselství není pouhým kázáním...
Přečtěme si biblické verše:
„To slyševše, zkormouceni jsou v srdci svém, a řekli ku Petrovi a k jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří? Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého. Vámť jest zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš. A jinými slovy mnohými osvědčoval a napomínal jich, řka: Oddělte se od pokolení toho zlého.“ (Sk 2,37-40)
V těchto verších proslovu apoštola Petra vidíme, co je obsahem kázání Božího slova v jeho době. Co způsobuje a k čemu přivádí ty, kteří slova slyší. Proč? - Protože Duch svatý je ve spolupráci s člověkem. Protože apoštol mluví to, čím žije. To prožil a to tlumočí. Duch svatý působí a lidé jednají...
A nyní si přečteme verš z Bible, který mluví o tom, co je před námi. Doba letnic na konci křesťanského věku. Všechno se bude opakovat... Jarní déšť byl dán i podzimní déšť bude dán.
„Tak abychom znajíce Hospodina, více poznávati se snažovali; nebo jako jitřní svitání jest vycházení jeho, a přijde nám jako déšť jarní a podzimní na zemi.“ (Oz 6,3)
To je nádherný popis Hospodina. Ukázka cesty, jak se člověk snaží poznávat Boha. A jak Jej stále více a více poznává. A On, ten úžasný Bůh, k němu přichází. Potom přichází veliké zaslíbení, které přemohlo a uchvátilo učedníky. Které překoná a uchvátí i nás. Z myšlenek proroka bychom měli vycházet. Jeho proroctví by pro nás mělo být odrazovým můstkem.
Též proroctví Daniele?
Prorok Daniel žil jako mladý jinoch na konci Jižního království. Je odveden v první deportaci do Babylona. Tam na dvoře babylonského krále dostává sny, vidění a moudrost k jejich vyložení. Ale - Izrael je tu už řadu staletí před ním. Čteme, že už lidé Starého zákona mívali vidění a sny. Z toho usuzuji, že naše hledání proroka pro výchozí základnu, na němž bude stát proroctví, by mělo vycházet z proroctví každé doby.
Zakládá se tento názor jen na této jediné domněnce?
Ne.
1) Musí zde být Boží lid. Celá církev Starého zákona, která je Božím vlastnictvím, s kterou Bůh počítá a skrze kterou svůj záměr uskuteční. Nehledě na to, jestliže sama pro sebe nesplní to zaslíbení, které jí a pro ni Bůh dal. Řečeno jinými slovy: Bůh splní to, co chtěl pro spásu všech lidí. AVŠAK! Židé nesplnili to, co mohli jako národ uskutečnit pro svoji spásu. Zachráněni pro věčnost z tohoto národa budou jen jednotlivci. Tak jako z každého jiného národa. A to je pro mě podstatný důvod, proč bychom měli hledat prorockou základnu u celého, ještě nerozděleného lidu starého Izraele. Na ní stojí pilíře víry. Církve adventistů sedmého dne.
2) Všechny děje. Všechno, co se bude dít. Všechno, co se bude v dalších staletích odehrávat, bude nasvědčovat tomu, že se uskutečňuje toto proroctví. A bude dávat za pravdu tomuto proroctví. Že na této základně bude naplňováno další a další proroctví dalších Božích proroků.
3) Neočekávané události a mimořádné souvislosti tomu budou též dávat za pravdu.
4) Tyto skutečnosti budou mít veliký vliv a význam jak na celý národ, tak na jednotlivce v národě Izraele.
5) Z těchto dějů bude čerpat veliké naučení právě lid konce. A to pro podobnost zkušenosti. Zkušenost, kterou procházel tehdy lid tělesného Izraele, a zkušenost, kterou bude procházet duchovní Izrael, budou podobné s rozdílem: času – dění – postavení – zkušeností Božího lidu. Vzhledem k poselství, jež jim je dáno, směřují k cíli slavného návratu Ježíše Krista, k jehož hlásání jsou povoláni. Je to pro nás jako nastavené zrcadlo, ve kterém budeme spatřovat sebe, a podle toho rozumět událostem konce.
Všechno to teprve čeká na uskutečnění?
Ano.