17. úkol - HLEDÁNÍ PROROKA
„Ale Jozafat řekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze něho?...“ (2 Kr 3,11)
Jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem je Ježíš Kristus. On dal sebe za člověka. Jediným zástupcem na zemi za Ježíše Krista je Duch svatý, který v nás a pro naši věčnou záchranu, uskutečňuje to, co Ježíš Kristus vykonal na kříži Golgoty. Přesto potřebujeme proroka, „abychom se otázali Hospodina skrze něho...“
Než budeme hledat Božího proroka v Božím slově, řeknu zajímavou zkušenost z dnešního rána. Je svatý sobotní den. Máme sobotní školu. Dáváme si otázky. Hledáme Přítomnou pravdu. Společně se upevňujeme v pravdě, „kteráž jest jednou dána svatým“ (Ju 1,3) Chceme mít přesvědčenost víry v TOHO, KOMU věříme a ČEMU věříme. Tak, jako apoštol Pavel, s těmi samými slovy vyznáváme: „Jist jsem...“ Jaké místo má sobotní škola ve sborech, kde se schází bratři a sestry, kteří jsou stoupenci tohoto poselství?
Odpovím podle toho, jak si Bůh vedl svůj lid a jak tomu rozumím z Božího slova.
Nejprve je tu Jitřenka. Každé ráno bychom měli začínat s Bohem. S modlitbou, s Jeho slovem, a tím, co k tomuto říká Boží prorok. Dnes je svatý sobotní den a název Studijní Jitřenky pro tento sobotní den je: „CÍRKEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE.“
Adventisté sedmého dne mají jméno, které je dáno poselstvím (dle Zj 14,6-12) a sedmým dnem (2 Moj 20,8-11). Pak jsem četl verš ve Zj 3,8.11: „Vím skutky tvé. Aj, postavil jsem před tebou dveře otevřené, a žádnýť jich nemůže zavříti. Nebo máš ač nevelikou moc, a ostříhal jsi slova mého, a nezapřels jména mého... Aj, přijduť brzy. Držiž se toho, co máš, aby žádný nevzal koruny tvé.“
Je to zajímavé oslovení, které zaznívá i k nám dnes. Ukazuje nám dveře otevřené do svatyně svatých. Tam, kde je Pán Ježíš, náš nejvyšší Kněz a na Jeho službu v druhém oddělení svatyně.
Jsou to začátky prosté církve, prostých věrných lidí. A odtud vycházejí naši bratři a sestry na začátku adventního hnutí. V tomto poselství je slyšet hřejivé oslovení svého lidu Pánem církve... Je to církev bratrství, lásky a věrnosti. A tato možnost je dána všem lidem: být mezi nimi, patřit k nim.
Následuje první oslovení o tom, že Pán Ježíš přijde, a to je řečeno šesté církvi, která nemá výtky (Filadelfii). Zaznívá výzva: Drž se toho, co jsem ti dal!
A nyní následují citáty Ducha proroctví. Shrnu je, jak mě zaujaly, právě v souvislosti s tímto veršem:
a) „...Bůh podal neomylný důkaz o Své spravedlnosti a lásce.“ (ST, 27. 8. 1902)
b) „NEMŮŽEME MLUVIT PRAVDU, POKUD SE NENECHÁME SOUSTAVNĚ VÉST TÍM,
KDO JE PRAVDA.“ (ST, 20. 6. 1895)
c) „Podmínky věčného života... dokonalá poslušnost, soulad s Bohem a naprostá poslušnost
zásad Božího Zákona...“ (MB 76)
d) „Ve zkušenosti Daniele a jeho přátel máme příklad vítězství zásady nad pokušením chuti.“
(ST 80-81)
e) „Člověk může mít ve své povaze výrazné nedostatky, stane-li se však věrným učedníkem
Kristovým, moc božské milosti ho přetvoří a posvětí.“ (AA 559)
f) „Boží zákon je jediným pravým měřítkem mravní dokonalosti...“ (ST 80)
g) „Nejen předností, ale i povinností každého křesťana je žít v úzkém společenství s Kristem a
mít bohaté zkušenosti v Božích věcech.“ (SL 84)
h) Jednota je zázračným výsledkem křesťanské dokonalosti.
Jak to spolu souvisí? „Bohaté zkušenosti v Božích věcech a vyzrálost křesťanské zkušenosti je nezbytnou podmínkou jednoty. Je to vlastně dílo Ducha svatého a našeho života v poslušnosti a věrnosti Božích slov. Bůh tedy od adventistů sedmého dne vyžaduje nejvyšší měřítko mravní dokonalosti. A nyní: V jakém přímém protikladu to je proti tomu, co o jednotě vyznávají stoupenci ekumeny! A jaká je to v tomto pohledu nestydatá drzost toho, kdo pronáší slova: „Být křesťanem je pro mě víc, než být adventistou sedmého dne.“
To může vyslovit jen ten, kdo je duchovním slepcem. A kdo se nikdy nestal adventistou sedmého dne!!!
Čtěme dál:
i) „Svévolné podléhání poznanému hříchu umlčuje svědecký hlas Ducha svatého a člověka
odlučuje od Boha.“ (SL 92)
Zajímavé? Je to Boží odpověď na to, co jsem řekl před tímto citátem?
Čtěme dál:
Pod čarou byly výzvy právě k Církvi adventistů sedmého dne.
CÍRKEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE A JEJÍ POSLÁNÍ:
a) „Oslavit Boha životem.“
b) „Oslavit Boha slovem Pravdy.“
V Božím slově jsou obsaženy mnohé pravdy, ale to, co Boží stádo potřebuje dnes je
PŘÍTOMNÁ PRAVDA.
1) „podle řádu ať se děje“ (1 K 14,40)
Přesný program pobožnosti má mít své místo a svůj čas. Všechno musí vyznít ke cti a ke chvále našeho Boha. A my jsme přišli, abychom Jej v tento svatý sobotní den oslavili. A k tomu účelu slouží rovněž SOBOTNÍ ŠKOLA:
a) 2 Pt 1,12. Boží lid sjednocuje a utvrzuje v přítomné pravdě. Zde je vyjádřena povinnost především kazatelů.
b) Jd 3. Zde je vyjádřen úkol všech našich členů. Sobotní škola je oživením pobožnosti.
Je sdílením se nás všech v tom, co probíráme a získáváme, k čemu přicházíme.
Sobotní škola je radostí a požehnáním všem, kteří milují pravdu, hledají pravdu a chtějí růst
v poznání pravdy.
2) Hudba nás povznáší k nebi, jsme nebi blíž. Jako když slyšíme znění tonů z Nového světa. Přenáší nás tam, kde toužíme být.
3) Písně mají také své místo v sobotní pobožnosti. Všichni chválíme a oslavujeme Boha. Písně jsou radostí a vyznáním nás všech.
4) Básně mají místo v sobotní pobožnosti rovněž. Básně jsou zkušeností toho, kdo je přednáší, a přináší oslovení těch, kteří mu naslouchají. Do jejich mysli a srdce tiskne svou zkušenost víry, naděje a lásky.