10. úkol - TEORIE A ZKUŠENOST
„Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povýš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich. Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu Boha svého neopouští. Dotazují se mne na soudy spravedlnosti, blízcí Boha býti chtějí.“ (Iz 58,1.2)
Neuskutečněné chtění. Neuskutečněné upřímné chtění způsobilo to, že prorok má oznámit svému lidu jejich převrácenost a hříchy. Protože se teorie nikdy nestala skutečností a zkušeností v jejich životě víry. Proč? Protože upřímnost, čistota, opravdovost a pravdivost jejich pohnutek neodpovídala tomu, aby jim Bůh dal moc pro to, co hledají... znát chtějí... na co se dotazují... a činit chtějí...
Jsou to naše pohnutky, které rozhodnou o našem věčném určení.
Byl jsi někdy v Amazonských pralesích, na severním pólu anebo jsi vystoupil na nejvyšší horu? Možná odpovíš: „Ne, nikde z toho co jsi řekl jsem nebyl.“ A můžeš o tom všem mluvit? - Rozhodně. Mluvit můžeš o všem, na co přijde řeč. Nejčastěji však máme s druhými mluvit a vyučovat je pokání, znovuzrození, a tak podobně... Přitom nikdy nemusím pokání prožít, nikdy znovuzrozený nemusím být!
Teď si představ, že bys v těch Amazonských pralesích něco velmi dramatického prožil. Kdyby v tobě ta cesta na severní pól zanechala zkušenost tak neobyčejnou, že by tě poznamenala na celý život. A ten výstup na nejvyšší vrchol světa by uchoval nesmazatelné stopy, které už nikdy nic nesetře. Zážitek na celý život. Jaká potom by byla tvoje slova? Jaké potom by bylo tvoje svědectví? A jak je to i s naučeným náboženstvím Ježíše Krista, s prožívaným náboženství Ježíše Krista, s Přítelem, kterého osobně znám? A s Přítelem, o kterém něco vím?
To samé říká i patriarcha Job: „Víš Hospodine, tehdy, když se mi tak dobře dařilo, a když jsi mě chválil, tehdy jsem o Tobě jen slýchal... Ale nyní, když jsi mi všechno vzal a když jsi mě tak tvrdě vyzkoušel, nyní skutečně vím, kdo Ty jsi, a Koho já doopravdy znám. - Protože jsem to prožil!
Jak se to skutečně pozná? - Že v naší řeči mají slova váhu života a jsou potvrzena mocí Ducha svatého. Lidé se ptají: Co máme dělat?
Anebo naše slova mají váhu naučených bezduchých teorií bez opravdovosti života. Já bych to vyjádřil takto. Jedni jsou kazatelé Církve adventistů sedmého dne. A druzí jsou více nebo méně dobří řečníci.
Tak málo se podobá pravdě to, co jsi sám na sobě neprožil. Nikdy, nikdy nechci mluvit to, co jsem sám neprožil. Život tvoří slova. Ale má slova jsou k ničemu a nikomu nic nedají, jestliže za nimi není život. Tehdy je Duch svatý nemůže potvrdit a skrze mluvícího v druhých zapůsobit.
Proč si to myslím? Z čeho tak usuzuji?
Jak jsem řekl: Slova, za kterými je život, jsou slova pravdy a života. Duch svatý svou mocí je potvrzuje a utvrzuje. Kdežto naučená slova a život nikdy. Ta jsou k odsouzení tomu, kdo je mluví. Jsou to bezduché řeči, které Duch svatý nemůže potvrdit.
Zmínili jsme se o těch, kteří mluví z Božího slova. Ale co my jako prostí členové? Může se něco podobného stát i nám?
V GC 443 jsme o tom četli. Je to adresováno nám všem, a ne jenom kazatelům.
„Pomni na den sobotní, abys jej světil.“ (2 Moj 20,8-11)
Dobře. Ono to bude velice vhodné k tomu, o čem hovoříme. Je sobotní den. Bratři a sestry jdou do sboru. A podávají si ruce. Z jedněch úst slyšíš: „Požehnanou sobotu ti přeji bratře.“ Zamysleme se, co všechno je obsaženo v tomto požehnání. Všechno to duchovní bohatství, o kterém jsme mluvili a které vzniká ze společenství s Bohem. Obdarování nebeského Krále. Proto je svatý sobotní den požehnaný, je posvěcený přítomností Ducha svatého a je oddělený ode všech ostatních dní pro toto zvláštní setkání. JEDINÝ DEN ZE SEDMI!
A najednou... Je sobotní den. Bratři a sestry jsou do sboru. Podávají si ruce. Z jejich úst slyšíš: “Dobrý den...“ „Přeji ti hezkou sobotu...“ Řekni mi, co je na hezké sobotě. Když tam není, ono duchovní požehnání. Co je na dobrém dni, když nevidíš v bratrech a sestrách odraz tohoto posvěcení. Když se bratři a sestry projevují; mluví a chovají se jako i v jiné všední dny. A přitom skutečně prožívají hezké společenské vyžití. Protože jsou spolu. Neviděli se celý týden. A mají hezkou sobotu. Popovídají si o všem... Zazpívají si a zahrají si. A kazatel jim na závěr řekne: „Prožili jsme košatou sobotu...“ - Soběslužby! Každý z nás, celý týden a každý týden se máme učit, jak prožít svatý sobotní den!
A teď to řeknu tak, jak to říkávám sobě: ať je náš život životem Pravdy, a ne jen prázdným mluvením o Pravdě. Protože jedno je svědectví k životu, a druhé je svědectvím k smrti. Ať je náš život zřetelným svědectvím o Tom, koho milujeme, komu patříme a kdo je TEN, KTERÝ nás oddělil, posvětil, požehnal a Duchem svatým zmocnil k závěrečné službě zvěstování trojandělského poselství.
První anděl – jeho poselství je usvědčující. Všem lidem na této zemi dává znát, skrze Svůj lid, kdo žije v bázni před Bohem. Kdo ctí svého Stvořitele a následuje svého Spasitele.
Druhý anděl – jeho poselství je rozhodující. Všem lidem na této zemi dává skrze svůj lid znát, kdo vyšel ze světa, kdo opustil zvyky a návyky starého člověka a kdo jsou lidé, kteří vlastní Božího Ducha. Poselství druhého anděla je přesvědčující a usvědčující, proto vede k rozhodnutí. Svět a lidé světa spatřují ve svědcích konce poselství konce, a ví, že: „Adventisté sedmého dne jsou lidé budoucnosti.“ Životem i slovem vyzývají všechny lidi na této zemi, aby vyšli ze světa, opustili učení Babylona, opustili babylonské praktiky, oddělili se od těch, kteří dál staví obraz šelmě, a aby uposlechli Boha a žili ve spravedlnosti Božího Zákona.
Třetí anděl – jeho poselství je výzvou konečného rozhodnutí. Všichni lidé na této zemi jsou postaveni ke zdi rozhodnutí. Rozhodnutí lidí. Jedni se postaví na stranu Hospodina, Boha ve věrnosti, a oddělí se Jemu v poslušnosti JEHO SLOVA A JEHO ZÁKONA.
A druzí se postaví na stranu satana v poslušnosti a věrnosti ustanovením člověka.
A nyní prakticky jak a kdy:
Kdy – ve svatý sobotní den. A my o tom vydáváme svědectví všem. Ve sboru i venku- podle toho, jak ctíme svého Boha, jaký máme ke svému Bohu vztah, a také svým oblečením. Je jiné, sváteční a čisté než ostatní všední dny. Svým účesem, nepřipodobňujeme se světu. Svou mluvou, nemluvíme o všedních věcech. Svým projevem a svými zájmy se v dobrém slova smyslu odlišujeme. Péčí o své tělo, jež je chrámem Ducha svatého. Tím, co jíme a pijeme. Protože víme, jak rozhodující význam to má pro naše duchovní vnímání, pro náš duchovní život a posvěcení. Naše soustředění je na to, co je nám nanejvýš drahé. Co jsme od Boha obdrželi. Co jsme přes celý týden všedních dnů, kdy jsme ve společenství s Bohem a s Jeho slovem, prožili a ve zkušenostech získali. To ve svatý sobotní den přinášíme a společně se sdílíme.
Uvažujme, jaké by to byly děti, kdyby za celý týden se svým otcem nic neprožily, nic neviděly a nic neslyšely? A proč?...