05. úkol - PROROCTVÍ
„A mámeť přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce, jenž svítí v temném místě, dobře činíte, až by se den rozednil a dennice vzešla v srdcích vašich, toto nejprve znajíce, že žádného proroctví Písma svatého výklad nezáleží na rozumu lidském. Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni jsouce, mluvili svatí Boží lidé.“ (2 Pt 1,19-21)
Je faktem, že bez nadpřirozené pomoci a bez pomoci Boží bychom padli, neobstáli a byli přemoženi. Bůh udělal všechno pro to, abychom mohli být zachráněni. Velké pravdy nám zjevil prostřednictvím proroctví.
S dovolením se vrátím k tomu, co už jsem řekl. Někdy mi přichází na mysl, že adventisté sedmého dne mají ve volání prvního anděla volat k světu: „Bojte se...“, a přitom se sami bojí... V poselství druhého anděla mají vyzývat druhé: „Vyjděte z Babylona...“, a přitom sami chodí na ekumenická shromáždění... O poselství třetího anděla a o jeho varování – o tom už ani nemluví. Není slyšet varování, napomínání, a vůbec žádná burcující poselství, která přivádí člověka k rozhodnutí a k oddělení se. Čím člověk žije, to mluví. Člověk Boha odmítl, nechtěl, pohrdl jím.
Lidé se bojí se, protože svému Bohu nevzdali čest. Chodí na ekumenická setkání, protože jsou jen trochu adventisty sedmého dne, lidem zvláštním a odděleným... Neslyší hlas Třetího anděla, protože svým životem odporují jeho poselství. Kéž by se pro člověka stalo poselství tří andělů jedinou nadějí! (Protože je skutečně jedinou nadějí pro každého člověka na této zemi!) Kéž by se nám celé toto poselství stalo nejsilnější touhou a přáním. (Protože tím má po právu být!) Kdybychom je milovali tak, jak je hodno naší nejněžnější a nejodevzdanější lásky, pak bychom pro jeho uskutečnění také celou svou bytostí žili. Ale proto, že jsme plně nepoznali Ježíše Krista v poselství Tří andělů, proto je nám cizí a nemluvíme o něm. Co o něm můžeme říct, když jím nežijeme? Teologie a teorie se brzy vymluví. Ale život v tomto poselství je den ze dne stále novou silou rostoucích zkušeností. Buď si jist tím, že Bůh pracuje, a až do slavného konce, bude pracovat s těmi, kteří tímto poselstvím žijí! (BÚ 2/2012, str. 5)
„Aby byl člověk evangelistou v jakémkoli slova smyslu, musí chápat „věčné evangelium“ a mít s ním osobní zkušenost. Právě toto evangelium vede v konečném důsledku k víře, k vyznání, k obrácení, ke křtu a učednictví a k zaslíbení věčného života.
Život věřícího člověka a Boží slova, ta musí jít neoddělitelně spolu. Proto pochopit a rozumět duchovním pravdám je možné jen tehdy, když těmito slovy žijeme. Když se stávají Boží slova, rady, napomenutí a zaslíbení o posvěcení, skutečné v mém životě. Já i ty teoreticky víme, co to je pokání. Ale nemáme z toho vůbec nic, pokud jej neprožijeme. Náboženství Kristovo, to není litera a hlava plná vědomostí. Ale žití tím, co od Boha znám. Co nám jako církvi v poselství konce dal, tím žiji ve víře a naději až do konce.
Avšak jestliže si toto „věčné evangelium“ nenašlo v nás své pevné a trvalé místo, pak ani Bůh si v nás nemohl vybudovat své pevné a trvalé místo. Proto neslyšíme Boží slova. Nedáváme druhým to, co bychom měli, protože to v sobě nemáme. O tom by se dalo mluvit a mluvit... A k čemu by to vedlo? Věřme našemu Bohu, On to dokáže!
A do této části vstoupíme právě tímto. To, co tvoří jedinou, opravdovou, pravou a nebesy znamenanou církev, je znak jejího povolání a poslání. A tím je Trojandělské poselství - volání Tří andělů. Dnes zaznívá hlas Třetího anděla ke všem lidem na této zemi. Hlas, který rozdělí naše sbory na dvě skupiny. Lid Boží vyvolá ty, kteří vyjdou z Babylona.
Znak 13. kapitoly knihy Zjevení je katolický kříž. Je projevem a znamením lidské pýchy, odporu a vzdoru. Je satanovým znamením, znakem, že mu tato země patří.
„A mámeť přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce, jenž svítí v temném místě, dobře činíte, až by se den rozednil a dennice vzešla v srdcích vašich.“ (2 Pt 1,19)
Zaměřme svůj pohled úplně jiným směrem, k jiným skutečnostem. V těchto slovech zaznívá veliké povzbuzení a ujištění. Proroctví je pro nás, kteří jdeme ve víře a žijeme vírou. Je pro nás přepevnou řečí, pevným základem, na kterém můžeme stavět. Je světlem našim krokům. Můžeme po něm jistě a bezpečně jít kupředu. Bůh říká, že budeme-li tak činit, pak máme ujištění, že děláme dobře. A to až do té doby, než Pán Ježíš přijde!
Poslední část verše stojí za zamyšlení: „... až by se den rozednil a denice vzešla v srdcích vašich“. - Až do té chvíle, než Pán Ježíš přijde...
Přečtu jeden citát, nad kterým se můžeme zamyslet: „Viděla jsem společnost lidí, kteří stáli pevně a rozhodně na stráži a vůbec se nedali vyvést z míry těmi, kteří chtěli zviklat upevněnou víru církve. Bůh se na ně díval se zalíbením. Byly mi ukázány tři stupně – první, druhé a třetí andělské poselství. Anděl, který mne doprovázel, řekl: „Běda tomu, kdo mění něco velkého nebo i něco nejmenšího na těch poselstvích. A je životně důležité, aby tato poselství byla správně chápána. Osud duší závisí na tom, jaký postoj k nim zaujmou. Pán mě znovu provedl zvěstováním těchto poselství a viděla jsem, jak draze lid nabýval své zkušenosti. Byly získány mnohými utrpeními a těžkými zápasy. Bůh vedl své dítky krok za krokem. Až byli postaveni na pevnou a neochvějnou základnu...“ (EW 259)
Rozumím tomu tak, že proroctví, která nám Bůh dal (i když to nejdelší proroctví končí v roce 1844 a anděl říká, že již více času nebude) mají význam až do posledních dnů před návratem Ježíše Krista.
Pevná a neochvějná základna, kterou pod naše nohy dal Bůh, je to, co potřebujeme mít pro každý krok víry, jak jít dál. Tak pevnou základnu máme!
V čem spočívá poselství Tří andělů? A je vůbec od Boha?
JE!
Jak? - Zkušeností víry a Boží moci.
Přečtu ještě jeden citát Božího proroka, který velmi přesně odkrývá postavení nás, adventistů sedmého dne. Proč se zde nachází a proč na tom tak jsme. Tato slova jsou velice přesvědčivá a pravdivá.
„Kdyby se adventisté po velkém zklamání v roce 1844 pevně drželi své víry a jednotně pokračovali v odhalování Boží prozřetelnosti v přijímání třetího anděla a v jeho hlásání v moci Ducha svatého, zakusili by Boží spasení. Hospodin by mocně působil skrze jejich úsilí, dílo by bylo dokončeno a Kristus by již dávno přišel, aby si vyzvedl svůj lid a odměnil jej.
Ale po období nejistoty a pochybností, které následovalo po tomto zklamání, se mnozí věřící své víry vzdali... Byly kladeny překážky a svět byl ponechán v temnotě. Kdyby se celá církev adventistů sjednotila v Božích přikázáních a v Ježíšově víře, naše dějiny se mohly odehrát úplně jinak!
Nebylo Boží vůlí, aby byl Kristův příchod takto pozdržen. Bůh neměl v úmyslu, aby Jeho lid, Izrael putoval čtyřicet let pouští...“ (1SM 68)
A to se žel opakuje při duchovním lidu Izraele dnes.