„I viděl jsem šelmu vystupující z moře... A viděl jsem, ano jedna z hlav jejích jako zbitá byla až na smrt, ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka země, šla za tou šelmou.

Potom viděl jsem jinou šelmu vystupující z země, a měla dva rohy, podobné rohům Beránkovým, ale mluvila jako drak... Kterážto všecku moc první šelmy provozuje před tváří její; a působí to, že země i ti, kteříž přebývají na ní, klanějí se šelmě té první, jejížto rána smrtelná uzdravena byla. A činí divy veliké, takže i ohni rozkazuje sstupovati s nebe na zem před obličejem mnohých lidí. A svodí ty, jenž přebývají na zemi, těmi divy, kteréžto dáno jí činiti před obličejem šelmy, říkající obyvatelům země, aby udělali obraz šelmě, kteráž měla ránu od meče, a ožila zase. I dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy, aby i mluvil obraz šelmy, a aby to způsobila, kteřížkoli neklaněli by se obrazu šelmy, aby byli zmordováni. A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých, a aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, anebo počet jména jejího.“ (Zj 13,1.3,11-17)

Encyklika papeže Jana Pavla II. „O ekumenickém úsilí UT UNUM SINT, z 25. května 1995:

„...Na této odvážné cestě k jednotě nás jasnost a rozvážnost víry žádá, abychom se vyhnuli falešnému irenismu (mírové, smírné snahy) a lhostejnosti vůči zákonům církve. Naopak nás potom stejná jasnost a rozvaha nutí k tomu, abychom odmítali polovičatou snahu o jednotu či dokonce předpojatou opozici a poraženectví, které chce všechno vidět pouze negativně.“

Tato slova papeže Jana Pavla jsou přesným uskutečňováním uvedených veršů. Ony se vlastně stávají skutečné v tom, co katolická církev učí, říká a dělá.

Falešní protestanti staví obraz ekumenickým hnutím (šelmě). Jde o snahu stáhnout všechny hezkými řečmi. A ten, kdo nebude mít pevný základ, bude smeten (dle Zj 13,15-17).

„Dějiny se budou opakovat. Falešné náboženství bude vyvýšeno. První den týdne, obyčejný pracovní den, nemající žádnou svatost, bude vztyčen, jako byl postaven obraz v Babyloně.“ (ST, 6. května 1897)

Když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém: „Tak jako byl Kristus nenáviděn bez příčiny, tak bude nenáviděn jeho lid, protože je poslušný Božím přikázáním...“ (RH, 26. prosince 1899)

Kdo před tím dnes varuje? - „Jak dnes vyznávající Boží lid zachovává čest Jeho jménu? Z čeho by mohl usuzovat svět, že jsou zvláštním lidem? Jak dokazují svou nebeskou příslušnost? Svou shovívavostí vůči vlastnímu já a láskou k pohodlí falšují Kristův charakter.“ (5T 188)

„Nemluvme o Zákonu, ale o Ježíšově lásce. Nechme skutky a Zákon stranou a zaměřme se pouze na záslužnou oběť Pána Ježíše...“ (Tato slova byla řečena předsedou církve ASD v České republice v roce 1959, uvedena je zkratka TJZ, a jednalo se o docházku dětí v sobotu do školy.)

V jakém veliké rozporu jsou tato slova k tomu, co říká Bůh! Co od nás On vyžaduje! A jakou věrnost od každého z nás očekává!

„A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu držeti máme.“ (2 Moj 10,9)

Jak velikým to bylo hříchem, když tento bratr řekl pravý opak toho, co vyslovuje Mojžíš. Věrnost budí úctu a je posílením bratrům a sestrám. Jaký vliv zanechal tento projev nevěry a zbabělosti:

Evangelizace evangelistů, bez poselství, které jim bylo nebesy dáno, kterým žít mají a které tlumočit mají. Co taková evangelizace přináší:

„Přírůstek členů, kteří nemají obnovené srdce a změněný způsob života, je zdrojem slabosti církve. Tato skutečnost je často zanedbávána... Nad tím satan jásá. Takto obrácení jsou jeho nejschopnějšími pomocníky...“ (ST, 1. 2. 1883)

A odchýlení se úplně jiným směrem – až k takovýmto slovům zpronevěry.

„Být křesťanem je víc, než být adventistou sedmého dne.“ To je ničemná řeč člověka, který zrovna tak, jak tehdy Goliáš, zhaněl vojska Hospodinova... (dle 1 Sam 17,40-51)

Tímto vlastně někteří „kazatelé“ dávají najevo, že adventisté sedmého dne nejsou křesťany, nedosahují duchovní a morální úrovně pravých křesťanů. Z těchto slov je zřejmé, že pohrdají předností a povinností toho, čím mohli být, a kým se mohli stát. A neví, co znamená být adventistou sedmého dne!!!

„Kristus propůjčuje lidem Boží vlastnosti. Proměňuje lidskou povahu k Božímu obrazu, vytváří velkolepé dílo duchovní síly a krásy. V životě člověka, který věří v Krista, se naplňuje spravedlnost zákona. Bůh „spravedlivým byl a ospravedlňujícím toho, jenž jest z víry Ježíšovy“ (Ř 3,26). (BÚ 2/2012, str. 4-10)

„Jsme povoláni, abychom žili zbožně, smýšleli, cítili a jednali v souladu se zásadami Písma, aby Duch svatý v nás mohl utvářet charakter našeho Pána. Účastníme se jen toho, co podporuje křesťanskou čistotu, zdraví a radost ze života. To znamená, že způsob naší zábavy a činnosti se řídí normami křesťanského vkusu a krásy. Při veškerém respektování kulturních odlišností má být náš oděv jednoduchý, skromný a čistý, jak se sluší na lidi, jejichž krása nespočívá ve vnějších ozdobách, ale v ozdobě šlechetného a tichého ducha. Znamená to, že se máme rozumně starat o své tělo, jako o chrám Ducha svatého. Kromě přiměřeného pohybu a odpočinku máme dodávat tělu nejzdravější stravu.“ (Církevní řád 2006, str. 14)

„Úrovni Božích požadavků nemůže vyhovět nic menšího, než dokonalá poslušnost. ON nedal neurčité požadavky. K tomu, aby přivedl člověka do souladu se sebou, nenařizuje nic zbytečného.“ (MH 180)

„Příčina netkví v nemožnosti zachovávat (Boží) zákon, ale v tom, že lidé nechtějí.“ (RH, 28. 5. 1901)

„On (Kristus) je příkladem, a od každého, kdo je obdařen rozumovými schopnostmi, se požaduje, aby následoval Jeho šlépěje, protože Jeho život je dokonalým vzorem pro celé lidstvo... Kristus je konečnou mravní úrovní, které každý může dosáhnout.“ (SD 137)

„Můžete obdržet od Boha všechno, co získal Kristus.“ (COL 14)

„Ve svém úsilí dosáhnout Božího ideálu si křesťan v ničem nemusí zoufat. Všem je zaslíbena duchovní a mravní dokonalost skrze milost a moc Kristovu.“ (Nekonečná milost, E. G. White, str. 107)

„Vrátit člověku dokonalost, v jaké byl poprvé stvořen, je hlavním cílem života. Cílem, jemuž je podřízeno vše ostatní.“ (PP 594-595)

“Každý může tam, kde se nachází, dosáhnout dokonalost křesťanské povahy. Obětí Kristovou bylo věřícímu umožněno, aby získal všechno, co patří k životu a zbožnosti. Bůh nás povolává k dokonalé mravní úrovni a staví před nás příklad Kristova charakteru. Ve svém lidství skrze vytrvalé odolávání zlu Spasitel ukázal, že ve spolupráci s Bohem lidé mohou dosáhnout již v tomto životě dokonalé povahy. Je Božím ujištěním, že i my můžeme dosáhnout úplného vítězství.“ (AA 531)

„Být křesťanem je pro mě víc, než být adventistou sedmého dne...“ Anebo: „My jimi nikdy nebudeme, protože nechceme. „My raději hřešíme, protože hřích je nám bližší než to, čím být má. To jsou řeči těch, kteří se nikdy adventisty sedmého dne nestali. Jsou příliš ve „světě“... Jsou příliš spřízněni s hříchem...

Dával jsem dobrý pozor na uvedené citáty. A věřte mi, že jsem přesvědčen o tom, že nikde nenajdu vyšší úroveň morální dokonalosti k přijetí poselství Třetího anděla o Ospravedlnění z víry, která se bude nacházet v poslední generaci, než v těchto slovech a v této křesťanské vyzrálosti. S křesťanskou vyzrálostí se pojí připravenost být hotov na setkání s Pánem Ježíšem. Skutečnost, že někdo pronáší podobná slova, je jenom lží člověka, který nikdy nečetl to, čím být mají. Kterého nikdy Duch svatý nepřivedl k tomu, co od něj Bůh očekává. Vztahují-li to k adventistům sedmého dne, pak jenom dokazují, že ADVENTISTY SEDMÉHO DNE NIKDY NEBYLI A CO JIM MOHLO BÝT DÁNO, TÍM POHRDLI!!!