Jdi na obsah Jdi na menu
 


02. úkol - CO OD NÁS BŮH VYŽADUJE?

22. 12. 2012

 

A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.“ (L 14,27)


 

Náboženství Ježíše Krista. To není jen vyznání, ale to je vyznání života. Kristovo náboženství, to se nedá hrát, ale to se musí žít. Tehdy Bůh požehná, pomáhá a uskutečňuje při člověku a skrze člověka to – proč jej povolává.


Kde je otázka, tam i odpověď: „Abychom tou trnitou cestou šli k nebi.“ Tato skutečnost sama napovídá, že jít touto cestou je cesta sebezapření a obětí. Minulost tomu dává za pravdu. Věřím, že není jen sebezapřením a obětí, ale že vyžaduje ještě něco mnohem víc.

Položím otázku: Jak by ti bylo, kdyby od tebe nikdo nic nechtěl? Mělo by vůbec nějaký smysl žít?Nikdo ode mě nic nechce – na co tady tedy jsem? Život bez vědomí povinnosti a zodpovědnosti nemá žádný smysl. Nemá žádný důvod pro svou existenci. Všechno na této zemi je k něčemu a pro něco. A co není k něčemu, je na nic. Tím více to platí o lidech. Mluvím o lidech, kteří mohou pracovat a být užiteční pro dobro druhých.

Je tedy vůbec možné, že nevinný Boží Syn sleduje i v tomto časném životě blaho všech, dobro každého člověka? Je vůbec myslitelné, že Král slávy a Pán vesmíru, který sestoupil z nebe, vzal na sebe naši hříšnou podstatu, aby nás zachránil pro nebe? Už jenom taková myšlenka je prolezlá ničemným sobectvím člověka, kterému je stále vlastní život v hříchu, který svojí myslí i srdcem náleží světu. Co by to bylo za lásku, která by nás nechala dál v hříchu, bolesti a utrpení...

Bůh v Kristu za nás umírá – a ON za to nic nechce? Logická odpověď je: Ježíš Kristus umírá JEN za ty hříchy, které z nás sňal, protože my jsme je vyznali a zanechali jich. Takže – odpouští naše hříchy, za které zemřel. Ukázal nám svým životem, jak bychom měli i my žít tady na zemi. Jen tak můžeme být pro věčnost zachráněni!!! Jinak to není možné! – Bůh nemůže zachránit věřící sobce!


 

A co dále potřebujeme? Co více od nás Bůh vyžaduje?


 

Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest.“ (J 17,17)


 

„Bůh chce, abychom na modlitbě a v postu důkladně a vytrvale zkoumali všechny základy pravdy. Věřící se nesmí spokojit s míněním a špatně odůvodněnými představami o pravdě. Jejich víra musí být pevně založena na slově Božím.“ (5T 708)


 

To jsou všechno výzvy. Výzvy k bdělosti, k poznávání Božího slova, k životu ve společenství s Bohem, k vedení a vyučování Duchem svatým. Být posvěceni pravdou Božího slova. Ve všem vyznívá nutnost, jak být připraven. Nyní si uvědomuji tuto skutečnost. Víš, vždycky byli tělesně věřící lidé, kteří o duchovním životě neměli ani potuchy; i když plně nepochopím, jak je to možné. Stále jsou zde ti, kterým náleží slova: „Kteří mají uši a slyší co Duch praví církvi...“

To není jen pravdou pro dnešní dobu. E. G. Whiteová říká, aby „důkladně a vytrvale zkoumali všechny základy pravdy“.

A nyní přečtu ještě další citát nutný k pochopení toho, proč je dnes ve světě tak, jak i v naší církvi. Odpověď je spíše potvrzením toho, co jsme slyšeli v úvodní básni.

„Kdyby se adventisté po velkém zklamání v roce 1844 pevně drželi své víry, jednotně pokračovali v odhalování Boží prozřetelnosti, v přijímání poselství třetího anděla a v jeho hlásání světu v moci Ducha svatého, zakusili by Boží spasení. Hospodin by mocně působil skrze jejich úsilí, dílo by bylo dokončeno a Kristus by již dávno přišel, aby si vyzvedl svůj lid a odměnil jej.“ (1SM 68)

Období pochybnosti a nejistoty, které následovalo po tomto zklamání, se mnozí adventní věřící své víry vzdali... Dílu byly kladeny překážky a svět byl ponechán v temnotě. Kdyby se celá církev adventistů sjednotila v Božích přikázáních a v Ježíšově víře, naše dějiny by se mohly odehrát úplně jinak.

Nebylo vůlí Boží, aby Kristův příchod byl pozdržen...

A ještě přečtu jeden citát:

Protož praví: Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus. Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří.“ (Ef 5,14.15)

„Žijeme v nejvážnějším období dějin tohoto světa. Brzy bude rozhodnuto o osudu miliónů dnes žijících lidí. Naše záchrana i spasení ostatních závisí na tom, jak se dnes rozhodujeme. Potřebujeme se nechat vést Duchem pravdy. Každý Kristův následovník by se měl opravdově ptát: „Pane, co chceš, abych činil?“ Musíme se před Pánem pokořovat s postem a modlitbou, přemýšlet o Božím slovu, zvláště o soudu. Nyní se musíme snažit opravdově prožívat Boží pravdy. Neztrácejme ani okamžik. Kolem nás se odehrávají velmi významné události a my žijeme na území ovládaném satanem. Nespěte, Boží strážci! Nepřítel číhá nedaleko. Je stále připraven nás napadnout a porazit, jen co ochabneme nebo začneme dřímat.“ (GC 600-601)


 

V tom citátu mě zaujala tato část věty: „opravdově prožívat Boží pravdy“. Jak to vysvětlit?

Věřit, že slovo Boží je řečí, z které k tobě osobně mluví Bůh a Duch svatý ta slova potvrzuje. Jde o Boží slova, která jsou skutečností tvého života a tvého života víry. Pak je pravdou to, že Bůh mluví do skutečnosti, kterou prožíváš. On tě ve své prozřetelnosti vede. To je život s Bohem. Řečeno slovy Bible: „chození s Bohem“. V tom je tvá spolupráce. To je tvou povinností a úkolem. A to, co bude dál, je věcí a starostí Boha.


 

Není to autosugesce?

Autosugesce toho není schopna. Není schopna vytvořit takovou vnitřní a duchovní zkušenost. Není v její moci řídit běh událostí. Nemá na to! Autosugesce je záležitostí čistě člověka se vzájemným násilným působením mocnosti temna. Zde není přítomno nic, co má souvislost s Bohem. Navíc autosugesce nemůže vytvářet další události. Autosugesce nemá Prozřetelnost. Je slepá a je záležitostí čistě vnitřní, zabývající se sebou... Autosugesce je pouze záležitostí sebe klamajícího člověka. Člověk, který chce sám sobě něco namluvit. je uzemněním člověka, který se uzavřel do sebe a žije svůj život v sobě.

Proto je možné prožívat Boží slovo jen pod mocí Ducha svatého. Člověk věří, a čemu věří, tím žije. Důvod, proč zde je, věří a žije, je ten, že žije pro uskutečnění toho, čemu věří. A to vyžaduje, jak maximální aktivitu, tak naprostou odevzdanost ze strany člověka. Tak je umožněno Duchu svatému působit v člověku to, co v něm Bůh chce uskutečnit, a co skrze něho chce vykonat. Žijeme těmi slovy, která k nám Bůh skrze své slovo mluví. Všechno, co jsme přijali a pro co vírou žijeme, Bůh uskutečňuje v našem životě. Na příklad „ovoce Ducha“ se stává skutečností našeho života. Duch svatý, naše oddanost a ochota je součástí našeho života.

Rozhodujeme se každý den. Je rozhodující, komu patří naše myšlenky. Ano, je to projev našeho života, který vydává svědectví o tom, komu patříme. Naše slova to dávají najevo. Všechno o nás svědčí – kdo jsme a koho jsme; protože toho skutky činíme. Člověk sám sebe zapřít nemůže. A dnes je příliš pozdě na to, abychom si na někoho hráli. Vážnost lze vidět všude a ve všem.


 

A ještě jedna otázka pro dnešek. Proč je to tak vážné?

Tato otázka je velice důležitá, a to rozhodně je. Není však možné vypovědět všechno tak, jak to časem narůstá. Krátce řečeno: satan má krátký čas a usiluje ze všech sil. Hrozí stále silnějším a silnějším nebezpečím odevšad.

Proč je to tak vážné? - Kvůli poselství, které máme. Kvůli tomu, co ve svém důsledku obsahuje ve vztahu k nám, chceme-li být zachráněni.

A dále. Kvůli poselství o Ospravedlnění z víry, které je hlasem Třetího anděla. Posledním poselstvím, které je určeno lidem na této zemi a tlumočeno ostatky věrných, kteří se nalézají a budou nalezeni v této církvi.

K tomu přečtu několik kratičkých citátů, vystihujících tuto myšlenku:

„Nepřítel Boha i lidí je rozhodnut postavit se proti tomu, aby tato pravda (o Ospravedlnění z víry) nebyla jasně představena, protože ví, že když ji lid přijme úplně, jeho moc bude zlomena.“ (RH, 3. září 1889)

„Většina těch, kteří patří k našemu poselství, je duchovně mrtvá ve svých vinách a hříších... Nejkrásnější melodie, jaké přicházejí skrze lidská ústa, a to je ospravedlnění z víry a Kristova spravedlnost, nevyvolávají v nich žádný projev vděčné lásky... Probuďte se, probuďte se dříve, než bude pozdě.“ (RH, 4. dubna 1893)

Dalším důvodem je lstivé nebezpečí ekumeny. Náboženského vyžití hezkých vztahů v „jednotně“, kde není Bible. A v lásce, bez povinnosti, kde není Duch svatý. Dále je to urputný boj satana o získání mysli člověka. Uvedu dva biblické verše. V jednom je řeč Hospodinova. Je to výzva k člověku.

Hle, předložil jsem tobě dnes život a dobré, smrt i zlé.“ (5 Moj 30,15)

Pakli se vám zdá zle sloužiti Hospodinu, vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili, buď bohy, jimž sloužili otcové vaši, kteříž byli za řekou, buď bohy Amorejských, v jichž zemi bydlíte; jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“ (Joz 24,15)

Skutečnost je dneska taková, že pro množství křesťanů, a my nejsme výjimkou, je Ježíš Kristus stále jen trpícím Spasitelem s „pohanskou ustavičnou obětí“, za jejichž hříchy zemřel. Ale nikdy se pro ně nestal výborným a vítězným Vykupitelem, spravedlivým Pánem a Soudcem, PROTOŽE svým životem odmítli žít spravedlivým životem. Rozhodnutí jejich mysli je postupně učinilo takovými. A tato pravda rozdělila adventisty sedmého dne na dvě skupiny. Proto je hlas Třetího anděla poselstvím o Ospravedlnění z víry, který vyvolá tříbení. Je zřejmé, že se nyní odehrává v našich sborech.


 

Nejednou jsem na to slyšel teologické teorie... Nevím, co si o tom myslet. Pokusím se to trochu přiblížit.

Kdo není slepý, ten to vidí. Kdo není duchovně mrtvý, tak ten to ví. Kdo miluje Boží pravdu, ten tuto skutečnost prožívá. TAKŽE: Každý mluví podle sebe a každý mluví za sebe.

Ukážu to na současném biblickém ději...

 
 

 


Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 14394
Měsíc: 491
Den: 6